doslovném smyslu Boha nikdy žádný člověk neviděl. (2. Mojžíšova 33:20; Jan 1:18; 1. Jana 4:12) Bible říká, že „Bůh je Duch“, tedy forma života, která je lidským očím neviditelná. (Jan 4:24) Nicméně andělé jsou také duchovní bytosti a jejich vidění v Písmu není neobvyklé. (Matouš 18:10)
Navíc ho uvidí i někteří lidé, kteří budou po smrti vzkříšeni k životu v nebi a dostanou duchovní tělo. (Filipanům 3:20, 21) Bible však mluví i o tom, že zraky často bývají v přeneseném smyslu - spojují je s poznáním. (Izajáš 6:10; Jeremjáš 5:21; Jan 9:39-41)
Člověk dnes může vidět Boha „očima svého srdce“, a to díky víře, díky které Boha zná a váží si jeho vlastností. Zkoumejte, co Bůh vytvořil, a poznáte jeho lásku, štědrost, moudrost a moc. (Římanům 1:20) Když Bůh svému věrnému služebníku Jobovi poukázal na to, co vytvořil, Job měl pocit, jako by měl Boha přímo před očima.
Poznávání Boha studiem Bible: „Jestliže po něm budeš pátrat, dá se ti najít.“ (1. Mojžíšova 1:1-31) Poznejte Boha také prostřednictvím Ježíše Krista. Žijte tak, abyste Bohu dělali radost, a všímejte si toho, jak vám pomáhá. Ježíš řekl: „Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha.“
Jak už bylo uvedeno, někteří z těch, kdo Bohu slouží, budou vzkříšeni do nebe a díky tomu „uvidí Boha“ doslova. Z určitého pohledu by se mohlo zdát, že někteří lidé Boha skutečně viděli. V dřívějších dobách Bůh posílal anděly, kteří sloužili jako jeho představitelé. Objevovali se lidem a předávalali Boží poselství. (Žalm 103:20)
Například jednou Bůh mluvil z hořícího keře s Mojžíšem. Bible říká, že Mojžíš skryl obličej, protože se bál hledět na pravého Boha. (2. Mojžíšova 3:4, 6) Mojžíš však Boha doslova neviděl; z kontextu vyplývá, že viděl „Jehovův anděl“.
Najde-li se formulace „Bůh mluvil s Mojžíšem tváří v tvář“, znamená to, že s ním důvěrně komunikoval. (2. Mojžíšova 33:11) Mojžíš Boží obličej ve skutečnosti neviděl, informace od Boha mu byly předány skrze anděly. (Galatským 3:19; Skutky 7:53)
Podle Bible však byla Mojžíšova víra v Boha tak silná, jako by „viděl Toho, kdo je neviditelný“. Prostřednictvím andělů Bůh komunikoval také s Abrahamem. Při zběžném čtení Bible by se mohlo zdát, že Abraham Boha doslova viděl. Kontext ale ukazuje, že „tři muži“, kteří za Abrahamem přišli, byli ve skutečnosti andělé. Abraham pochopil, že jsou to Boží představitelé, a mluvil s nimi tak, jako by mluvil přímo s Jehovou. (Genesis 18:1, 33)
Některá místa naznačují, že lidé „uviděli Boha Izraele“, avšak často šlo o vidění, nikoliv o Boha samotného. Bible mluví o tom, že Bůh komunikoval skrze vidění, které bylo předáno mysli člověka. (2. Mojžíšova 24:9-11) Proto lze říci, že Boha uvidět doslova nebylo možné, ale lidé mohli „vidět“ Jeho působení a zjevení skrze prostředníky a vidění.
Novozákonní pohled na slepotu a vidění
V Novém zákoně se často hovoří o duchovní slepotě a o tom, že Kristus otvírá oči… „Otevři mi oči, abych viděl divy Tvého zákona.“ Žalm 119:18 se stal inspiračním výchozím bodem pro zmiňovaný text o modlitbě k otevření duchovného vidění. Bez Boží nadpřirozené pomoci nelze skutečné divy vidět. Duchovní vidění je dar, který vyžaduje modlitbu a otevření srdce.
Ježíš uzdravoval slepé a tím dával znamení o tom, že on sám je světlo světa. Evangelia popisují, jak uzdravoval slepé, a že tím demonstruje Boží milosrdenství a záchranu pro člověka ve všech ohledech - nejen fyzicky, ale i duchovně. (Matouš 9:27-31; Marek 8:22-26; Jan 9:1-41)
V průběhu dějin církve se světlo Kristovo projevuje v tom, jak lidé vidí pravdu a jak rozlišují mezi opravdovým významem a zevnějšky. Křesťané mají být „světlem světa“ a pomáhat druhým vidět pravdu, která vede k Bohu. (Matouš 5:14-16; Jan 8:12)
V listě 2. Petra se připomíná, že trpělivost a ctnosti spolupracují na tom, aby lidé rostli ve víře a viděli světlo dne. Ke správnému vidění přispívá láska k bratřím a bezúhoné jednání. (2. Petr 1:5-9)
Praktický obraz slepoty a prohlédnutí v Izaiáši a Janovi
Izaiáš často používá obraz slepoty jako varování před duchovním uzavřením srdce a neschopností rozlišovat. Slova proroka vyzdvihují, že lidé mohou být „slepí“ nejen fyzicky, ale i duchovně, když jejich srdce je zatvrdlé. (Izaiáš 6; 29; 42)
V Janově evangeliu Ježíš mluví o duchovní slepotě farizeů a o tom, že ti, kdo vidí pouze povrch, mohou zůstat slepí vůči Boží pravdě. Ukazuje, že uzdraveni slepí často znovu získají schopnost vidět skrze víru v něho. (Jan 9; Jan 12:40)
V kázání na hořiče a v nástin Marek, Matouš a Lukáš ukazují, že následování Ježíše zahrnuje i rozvoj „vidění“ - vidění činností a skutků, které ukazují Boží charakter a jeho vůli pro svět. (Mt 5:14-16; Mk 10:46-52; Lk 18:35-43)
Na praktické rovině se modlitba pojí s požadavkem „Otevři mi oči“, aby člověk skrze Slovo mohli poznávat Boží záměr a pravdu. Žalm 119 a související pasáže nabízejí postupné kroky: uchovávat Boží slovo v srdci, porozumět jeho ustanovením, naklonit srdce k jeho svědectvím, prosit o osvícení a vytrvale žít podle Božího slova.
Celý obraz slepoty a prohlédnutí završuje představa, že světlo Krista má být projevem v životech věřících a v jejich činech: být světlem pro druhé, nést Boží charakter a pomáhat lidem vidět pravdu i v těžkostech. (Mt 5:14-16; 1. Janova 2:11)
Ježíš aneb Světlo světa (Honza F., 22. 12. 2024)
Praktické shrnutí pro životní cestu
- Uvědomte si, že Boha doslova nevidíme, ale jeho díla a jeho přítomnost se mohou projevovat prostřednictvím víry, modlitby a Slova.
- Modlitba „Otevři mi oči“ není jen oběť slov, ale prosba o skutečné duchovní osvícení, které umožní vidět divy Božího slova.
- Udržujte Slovo Boží ve svém srdci a rozjímejte o něm, učte se ho nazpaměť a nechte se jím formovat do podoby svatosti a lásky.
- Rozvíjejte praktické svědectví tím, že budete světlem ve tmě pro druhé a budete napomínat a povzbudovat k pokání a věrnosti Bohu.
V dnešní době je důležité vyhradit si čas na modlitbu a rozjímání o Slově, aby se naše oči otevřely pro duchovní realitu kolem nás a abychom se stali prostředníky Božího světla pro ostatní.