Dnes, na pátou neděli postní, nám evangelium představuje vzkříšení Lazara (srov. J 11,1-45). Je to poslední z Ježíšových zázraků vyprávěných před Velikonocemi. Lazar je blízký přítel Ježíše, který ví, že Lazar brzy zemře; vydává se na cestu, ale do jeho domu přichází až čtyři dny po pohřbu, kdy už je veškerá naděje ztracena. Jeho přítomnost však vzbudí určitou důvěru v srdcích jeho sester Marty a Marie (srov. v. 22.27). Ty se i ve smutku upínají k tomuto světlu, k této malé naději. A Ježíš je vyzývá k víře a žádá je, aby otevřely hrob. Pak se modlí k Otci a následně volá na Lazara: "Vyjdi ven!" (v. 43). A ten ožívá a vychází ven. Poselství je jasné: Ježíš dává život, i když se zdá, že už není žádná naděje.
Ale tento zázrak má širší platnost pro naše životy. Někdy se stává, že člověk cítí beznaděj, to se stalo každému; nebo se setkává s lidmi, kteří se vzdali naděje: zahořkli, protože zažili špatné věci, zraněné srdce nemůže doufat. Ať už kvůli bolestné ztrátě, nemoci, trpkému zklamání, utrpěné křivdě nebo zradě, vážné chybě, kterou udělalo... ale cítí, že se vzdalo naděje. Někdy slyšíme, že někdo říká: "Nedá se nic dělat!", a zavírá dveře veškeré naději. A to jsou chvíle, kdy život vypadá jako zavřená hrobka: všechno je temné, všude kolem člověk vidí jen smutek a zoufalství. Dnešní zázrak nám říká, že tomu tak není, že konec není takový, že v těchto chvílích nejsme sami, naopak, že právě v těchto chvílích přichází Kristus blíž než kdy jindy, aby nás vrátil do života. Ježíš pláče: evangelium říká, že Ježíš před Lazarovým hrobem plakal, a dnes Ježíš pláče s námi, jako plakal pro Lazara: evangelium dvakrát opakuje, že byl dojat (srov. v. 33.38), a zdůrazňuje, že se rozplakal (srov. v. 35).
A v této perspektivě Ježíš vyzývá každého k víře a k otevření hrobu bolesti. Přistupuje k našim hrobům a říká nám stejně jako tehdy: "Odstraňte kámen" (v. 39). A to říká Ježíš i nám. Odstraňte kámen: bolest, chyby, dokonce i selhání, neschovávejte je uvnitř, v temné, osamělé, uzavřené místnosti. Řeknete: "Ale já se stydím!" - "Vyjděte ven!" - Vrhněte to do mě s důvěrou, říká Hospodin, nebudu se pohoršovat, říká Hospodin, vrhněte to do mě beze strachu, protože já jsem s vámi, miluji vás a přeji si, abyste znovu žili. A pokud jde o Lazara, opakuje každému z nás: Vyjdi ven! Vstaňte, vraťte se na cestu, získejte zpět důvěru! Kolikrát jsme se v životě ocitli v takovémto případě, kdy jsme neměli sílu znovu vstát. A Ježíš řekne: "Jdi, jdi dál! Já jsem s tebou."
Beru tě za ruku, říká Ježíš, jako když ses jako dítě učil dělat první krůčky. Drahý bratře, drahá sestro, sundej si obvazy, které tě svazují (srov. v. 45); nepodléhej, prosím, pesimismu, který tě deprimuje, nepodléhej strachu, který tě izoluje, nepodléhej sklíčenosti kvůli vzpomínkám na špatné zkušenosti, nepodléhej strachu, který tě ochromuje. Ježíš nám říká: "Chci tě osvobodit, chci tě živého, neopustím tě a jsem s tebou! Všechno je temné, ale já jsem s vámi! Nenechte se uvěznit bolestí, nenechte zemřít naději: bratře, sestro, znovu ožijte!". - "A jak to mám udělat?" - "Vezmi mě za ruku." A On nás bere za ruku. Nechte se vytáhnout: On to dokáže.
Drahý bratr祈, drazí bratři a sestry, tento úryvek z 11. kapitoly Janova evangelia je chvalozpěvem na život, který se hlásá, když se blíží Velikonoce. Možná i my si v této době neseme v srdci nějaké břemeno nebo utrpení, které nás jakoby drtí; nějakou špatnou věc, nějaký starý hřích, který nechceme pustit ven, nějakou chybu z mládí, ale člověk nikdy neví. Tyto ošklivé věci musí jít ven. A Ježíš říká: "Vyjdi ven!". Pak je čas odstranit kámen a vyjít vstříc Ježíši, který je blízko. Dokážeme mu otevřít své srdce a svěřit mu své starosti? Děláme to? Jsme schopni otevřít hrob starostí, jsme toho schopni a nahlédnout přes práh, vstříc jeho světlu, nebo se toho bojíme? A jsme zase jako malá zrcadla Boží lásky schopni osvětlovat prostředí, v němž žijeme, slovy a skutky života? Vydáváme svědectví o Ježíšově naději a radosti? My, hříšníci, my všichni?
A také bych chtěl říci slovo zpovědníkům: milí bratři, nezapomínejte, že i vy jste hříšníci a že jste ve zpovědnici ne proto, abyste mučili: jste tam, abyste odpouštěli, a to všechno, jako Pán odpouští všechno. Do budoucnosti nelze hledět s klidem, avak... Žijeme v době, kdy nelze hledět do budoucnosti s klidným srdcem. Křesťanská naděje je jako fotbalový míč.
Papež František a Velikonoce: poselství naděje a vytažení ze hřbitovní beznaděje
9. 4. Mši svaté o velikonoční vigilii předsedal papež František za přítomnosti 8 000 lidí. 40 kardinálů, 25 biskupů a přibližně 200 kněží procházelo potemnělým kostelem se zapálenými svícemi na znamení Kristova světla. Papež František pokřtil 8 katechumenů ze Spojených států amerických, Nigérie, Albánie, Itálie a Venezuely. ve své homilii vyzval věřící, aby si připomněli místo, kde osobně poznali Ježíše, a aby se vnitřně "vrátili k tomuto prvnímu setkání". "Každý z nás zná místo svého vnitřního vzkříšení, ten počátek a základ, místo, kde se věci změnily. Nemůžeme to nechat v minulosti, Zmrtvýchvstalý Pán nás zve, abychom se tam vrátili a slavili Velikonoce," uvedl František.
Papež František připomněl smutek, který museli prožívat učedníci, když byl Ježíšův hrob uzavřen kamenem. Poznamenal, že i v přítomnosti existují "zapečetěné hroby", jako jsou "hroby zklamání, hořkosti a nedůvěry, zděšení z myšlenky, že 'už se nedá nic dělat', 'věci se nikdy nezmění', 'je lepší žít pro dnešek', protože 'není jistota ohledně zítřka'".
"Někdy se můžeme cítit unavení z každodenní rutiny, unavení z riskování v chladném a tvrdém světě, kde se zdá, že se prosadí jen ti chytří a silní. Jindy se můžeme cítit bezmocní a sklíčení před mocí zla, konflikty, které rozbíjejí vztahy, postoji vypočítavosti a lhostejnosti, které ve společnosti zdánlivě převládají. Dívejte se s důvěrou do budoucnosti," řekl František a dodal: "Vždyť Kristus vstal z mrtvých a změnil vývoj dějin." “Dnes vás, bratři a sestry, síla Velikonoc vyzývá, abyste odvalili každý kámen zklamání a nedůvěry. Pán je odborníkem na odvalování kamenů hříchu a strachu... vraťte se k němu," řekl během své promluvy v bazilice svatého Petra.
Redakčně upraveno. Papež František vystoupil v souvislosti s velikonočními událostmi a nadějí, kterou Velikonoce vyhlašují. V jeho kázání zaznívá důraz na osobní setkání s Ježíšem a na potřebu otevřít srdce, odhalit "kámen" zármutku a vyjít na světlo, kde Hospodin volá k životu.
Život, smrt a naděje v kontextu Kristova vzkříšení
Kristovo zmrtvýchvstání je základním prvkem křesťanské víry a je zároveň zárukou naděje pro každého člověka. Z víry vyplývá, že Bůh a jeho láska jsou mocnější než veškeré zlo, že smrt nemusí mít poslední slovo, a že lze dokonce vyhrát - i přes ztrátu života. Křesťané nepovažují Kristovo zmrtvýchvstání za mýtus, ale za skutečnou událost, svědčenou učedníky, kteří se s Ježíšem vzkříšeným skutečně setkali. Vzkříšení Krista, "prvorozeného z těch, kdo vstali z mrtvých" (Kol 1,18), je počátek a záruka vzkříšení každého, kdo se s Kristem spojuje. Oslava Kristova vzkříšení je ústředním bodem Velikonoc a každé neděle v roce, která je dnem vzkříšeného Pána. "Já jsem vzkříšení a život." "Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli" (1 Kor 15,20). "Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás" (1 Kor 6,14).
V závěru papež vyzývá k modlitbě za umírající a za ty, kdo prožívají zármutek, protože modlitba růžence je prostředkem k přiblížení Panně Marii, která stojí u bolesti a která pomáhá hledat světlo v temnotě. V souvislosti s výzvami dnešní doby připomíná význam doprovázení člověka ke smrti s důstojností a bez zbytečné izolace, a vyzdvihuje právo na péči a lepší kvalitu života až do poslední chvíle.
