Nedávno jsme si koupili nové auto. Protože jako řidička zrovna neoplývám sebevědomím, pro první zkušební jízdu jsem zvolila zahrádkářskou čtvrť v Lysé nad Labem. Klidné místo, kde se absolutně nemůže nic stát. Když jsem usedla za volant a nastartovala, přes travnatou cestu před autem přeběhla malá černá kočička. Auto mi chcíplo. Lehce jsem znervózněla a nastartovala znovu. Popojela jsem asi dvacet metrů. Znovu to chcíplo. Asi málo šlapu na plynový pedál, pomyslela jsem si a sešlápla ho trochu víc. Šinula jsem se dopředu rychlostí asi 20 km/hod a ještě několikrát jsem znovu nastartovala, když vtom jsem ucítila divný pach spáleniny. V servisu, do kterého jsme auto nechali odtáhnout, nám řekli, že někdo měl špatně zařazeno a spálil tím spojku. Teď to mám dokonce vědecky potvrzeno.
Německá psycholožka Lysann Damisch totiž v sérii experimentů zjistila, že talismany a pověry mohou opravdu zlepšit nebo zhoršit náš výkon. Tak například, při paměťovém testu si toho dobrovolníci dokázali zapamatovat o dost více, když u sebe měli svůj talisman pro štěstí. Když věřili, že jim „štěstí přeje“, byli také odvážnější a kladli si vyšší cíle. Já se ovšem svých osobních pověr jen tak vzdát nehodlám. Tak například, k zubaři chodím zásadně v sukni. Nikdy neusnu s peřinou otočenou knoflíkovou stranou k sobě.
Dnes o problému ze skupiny nejtěžších, o závislostech! Lékaři je označují jako nemoc, závažnou duševní poruchu. Léčba závislostí je dlouhým a bolestným procesem. Může však vést ke svobodě! Ačkoliv závislost přichází do života plíživě a nenápadně, sama od sebe nikdy nezmizí. Jak řekl lékař W. H. Lechler: „Není to drogou, je to člověkem.“
Další složitost kolem závislostí totiž je, že chorobně závislými se můžeme stát naprosto na čemkoliv. Na práci (workoholismus), na hraní elektronických her či na automatech, na sázení, na pomáhání, na vztahu, na sladkostech, na jídle vůbec, na internetu či na škrábání si vlastní kůže. Na drogách, cigaretách, alkoholu. Na sexu či na majetku. Na nesmyslném hromadění peněz. Takový člověk je například posedlý strachem ze zchudnutí. Spoléhá se v životě jen na to, co vlastní. Je mnoho testů, jak se dá závislost klasifikovat. Existují definice jednotlivých fází podle intenzity závislosti. Nabízím jedno velmi jednoduché pravidlo: zkus/te být bez „své drogy / práce / čokolády / hry / škrábání se“ měsíc v kuse.
Když zjistíme, že jsme „závislí“: co dál?
Když zjistíte, že máte problém, zvažte vyhledání podpory a pomoci. Zajdi za odborníky, lékaři či terapeuty. Zavolej například k nám na Linku bezpečí nebo jinou krizovou linku. Fungují specializované linky, například existuje linka pro odvykání kouření. Organizace zabývající se syndromem přejídání. Na Lince bezpečí mluvíme s dětmi o tom, co je přivedlo k závislosti. Můžeme společně po telefonu hledat, co závislostní, tedy opakované a nutkavé chování nahrazuje.
Co závislým dětem v životě chybí, co by si přály mít jinak než aktuálně je. Nesoudíme, oceňujeme. Na Lince bezpečí nikoho neposuzujeme. Naopak, oceníme, že k nám mladí lidé či děti s problémy zavolají. Že se svěří, že aktivně (například tím zavoláním) hledají podporu či pomoc. Že pátrají po informacích, aby lépe rozuměli tomu, co se jim děje. Že se ptají na možnosti dalších kroků, aby se z problému dostali pryč.
Na boj proti závislosti nikdo nemusí být sám. Heslo jedné organizace pomáhající v boji proti závislostem je: „Stát se závislým, to není ostuda.
- Také se vyplatí využívat ověřené informační zdroje a krizové linky.
- Vždy je dobré hledat odbornou pomoc a sdílet své problémy s důvěryhodnými lidmi.
Příběh z praxe: cesta k opravě auta a poznání
Diagnostika proběhla a na monitoru počítače se objevil jeden řádek s jasnou informací. Chyba zážehu třetího válce. Pokoušeli se o mě mrákoty. Motor? To se nedoplatím! Můj mechanik na rozdíl ode mne panice nepropadl. Sejmul kryt motoru a jal se odšroubovávat cosi, co bylo na motoru přidělané dvěma velkými šrouby. Vytáhl z mého pohledu jakési čtyřzubové hrábě. „Jdu se podívat na svíčky.“ Zněla odpověď. Zážehovou svíčku naštěstí poznám, takže když ji vymontoval a ukázal mi ji, zhodnotila jsem její stav jako uspokojivý.
„Takže svíčky to nejsou“ vytrhl mě známý hlas z myšlenek. Pak technik začal koukat na ty „hrábě“ a povídá „tady je užmoulnutá gumička“. Gumička? Moc jsem nerozuměla, ale když mi to ukázal, byl naprosto přesný. Následoval dotaz; „nemáš v autě kondom? No asi ne, odpověděla jsem.“
„Znáš ten vtip o kondomech?“ Zazněl dotaz. Ptá se chlapeček tatínka. Aha, povídá tatínku. A tatínku, proč jsou i balení po dvanácti kusech? Při povídání vtipu se snažil sejmout gumičku a pak to přišlo. „pružinka!“
Opravili to: gumičky změřili, vyvrtali, zakrátili nasadili na ty podivné „hrábě“ a následně na svíčky. Poté nastartovali a projeli diagnostiku. Heuréka! Moje zvědavost mi nedala, musela jsem vědět, cože se to stalo. Rozvinula jsem svoji teorii, že díky užmoulnuté gumičce při zážehu došlo ke zkratu a tedy válec 3 nenaskočil. „Správně“ zazněla odpověď.
A jaká byla cena? „Oprava je zdarma, školení za pětset.“ A já jsem začala vyjednávat: „do času školení se započítá čas hledání pružinky?“. Technik si vzal tabulku čokolády a řekl: „školení za čokoládu?“. A já souhlasila s čokoládovým školením.
