Kaple sv. Kaple sv. Kříže u Nové Hůrky byla původně rodinnou hrobkou, kde bylo pohřbeno více než dvacet lidí, včetně otce Karla Klostermanna. Místo je spojeno se skutečnou událostí, která dodnes patří k nejtemnějším kapitolám místní historie. Podle vyprávění zde pohraniční vojáci v 50. letech zničili mumifikovaná těla a krátce nato všichni záhadně zemřeli. Kaple dnes působí tichým, až magickým dojmem a patří k mystickým místům Šumavy.
Cesta ke kapli sv. Kříže začíná na parkovišti Nová Hůrka nedaleko Prášil. Po modré turistické značce vás čeká asi 2,5 km dlouhé, mírně stoupající asfaltové putování lesem až k zaniklé osadě Hůrka, kde kaple stojí jako tichý pamětník slavné sklářské minulosti. Trasa je nenáročná a nabízí silnou atmosféru šumavských dějin.
V mnoha knihách se dočtete, že hrad stupňovitě stoupající vzhůru po ostrožně symbolizuje jednotu světské a božské moci a jejich hierarchii: od císařského paláce přes malou mariánskou věž až po velkou věž zasvěcenou Kristu či jeho kříži. Finální podoba jeho tří částí tak skutečně působí. Jestliže ale Karel IV. podle stavebního průzkumu, prováděného od roku 2000, byla konkrétně tato místnost postavena původně jako obytná komnata či hodovní síň s krbem a prevétem.
Kdy císař pojal plán razantně změnit koncepci a kdy sem vlastně uložil nejvzácnější svátosti říše a křesťanstva? Na Květnou neděli 21. března 1350 čekal Karel IV. pod Vyšehradem poselstvo přivážející poklad říšských svátostí, který mu konečně vydal Ludvík Braniborský. Měl údajně na základě úmluvy zůstat na území říše, v Norimberku nebo Frankfurtu, ale Karel jej dal odvézt do Čech. Na hlavním náměstí Nového Města ho ukázal lidu a pak jej uložil ve staré sakristii svatovítského dómu na Pražském hradě.
Říšské svátosti dal potom každoročně první neděli po Velikonocích veřejně vystavovat a uctívat ve zvláštní kapli na Dobytčím trhu, čímž se Praha zařadila mezi nejvýznamnější evropská poutní místa, kam mířily davy poutníků z českých zemí i z říše. Až kronikář Beneš Krabice uvádí: „Léta Páně 1365 (…) v neděli po svátku očišťování vysvětil (arcibiskup Jan Očko z Vlašimi) větší kapli ve věži hradu Karlštejna. Císař totiž vybudoval tento hrad podivuhodného díla a přepevných hradeb tak, jak se dosud spatřuje, a v hořejší věži zřídil velikou kapli, jejíž stěny pokryl ryzím zlatem a drahým kamením a okrášlil ji jak ostatky svatých, tak ornáty pro děkana a kapitulu, čili sbor duchovních, který tam ustanovil, a vyzdobil ji velice vzácnými malbami. Po celém širém světě není hradu a kaple tak vzácného díla, a právem, neboť v ní přechovával císařské insignie a poklad celého království (…)“.
Je to vůbec první zpráva o existenci kaple a o tom, že v ní byly uloženy císařské klenoty, a to zaznamenaná zpětně, někdy v sedmdesátých letech 14. století. Nepochybným svědectvím o říšském pokladu na hradě je listina Václava IV. Už po římské korunovaci v roce 1355 uložil císař na hradě ostatky Kristova utrpení, které sám shromáždil, a to v nově dostavěné menší věži. Dal ji upravit k liturgickým účelům karlštejnské kapituly, nově založené v roce 1357. Aby byly ostatky řádně uctívány, rozuměj, aby se dostavilo co nejvíce poutníků k veřejnému uctívání, dosáhl panovník na papeži nakonec udělení odpustků pro účastníky obřadu na 7 let.
V zakládací listině kapituly zároveň zakázal, „aby ve věži hradu Karlštejna, v niž se vzpomenutá kaple nachází, (…) směl kdokoli spát či ležet s jakou ženou, byť vlastní zákonitou manželkou,“ a kanovníci se měli odebrat „před západem slunce bez námitek z hradu do vlastního příbytku“. Podle architekta Zdeňka Chudárka napadlo Karla IV. přebudovat téměř hotovou velkou věž nejpozději na podzim roku 1362, kdy na hradě pobýval. Impuls k proměně obytné síně v honosnou říšskou kapli s insigniemi a svátostmi mohl vzejít z narození dědice v únoru 1361, které dávalo naději, že vláda v říši zůstane v rukou Lucemburků. Stavební práce na věži trvaly údajně až do roku 1372, a tak je možné, že sem císařské poklady nebyly uloženy hned po vyzdobení a vysvěcení kaple v únoru 1365.
Každopádně v roce 1376 byl Václav skutečně zvolen římským králem a v listopadu toho roku Karel IV. Dnes je nejslavnější prostor Karlštejna znám jako kaple sv. Kříže. Avšak žádná listina takové zasvěcení nedokládá, přičemž jako první mluví o kapli sv. Kříže Bohuslav Balbín v 17. století. Svoji výzdobou svatyně představuje Nebeský Jeruzalém - mystické město popisované v Knize Zjevení evangelisty Jana, která se pro ni stala základním inspiračním zdrojem, a vyjadřuje očekávání druhého Kristova příchodu při Posledním soudu.
Na programu nákladné výzdoby se nepochybně podílel sám Karel IV. a zřejmě i jeho rádcové - Arnošt z Pardubic a Jan ze Středy. Historici umění Jiří Fajt a Jan Royt se domnívají, že nástěnná malba byla patrně zavržena jako příliš „standardní“ a že s myšlenkou mnoha deskových obrazů, „jak to ještě nikdo nikdy neviděl“, mohl přijít Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. zodpovědný za její výzdobu. Jistěže je nenamaloval sám, vznikly v různých pražských dílnách pod rukama více mistrů a jejich učedníků podle předloh a šablon, které Theodorik vytvořil. Některé obrazy jsou patrně dílem Mistra Lucemburského rodokmene, jenž namaloval unikátní, nedochovaný rodokmen Lucemburků počínaje Noemem v císařském paláci. Na jiných obrazech v kapli se mohl jako Theodorikův učeň podílet Třeboňský mistr.
Kaple Sv. Kaple svatého Kříže na Pražském hradě se nachází na II. hradním nádvoří. Byla postavena na místě starších budov stavebního úřadu a korunovační kuchyně Karla VI. používané jako hlavní strážnice. Nyní již není využívaná k sakrálním účelům, byla upravena jako výstavní síň pro umístění Svatovítského pokladu (tzv. Pražský Hrad, II. Kaple svatého Kříže). Byla postavena v letech 1756 až 1764 pražským stavitelem italského původu Anselmem Martinem Luragem na místě starších budov stavebního úřadu a korunovační kuchyně Karla VI. z roku 1723, později používané jako hlavní strážnice. V letech 1960 až 1963 byla upravena jako výstavní síň pro umístění Svatovítského pokladu.
Dnes Kaple svatého Kříže patří k místům, která ohromují svou krásou, ale i zvláštní vnitřní silou. Zmíněný okruh navštívaný na Karlštejně zahrnuje Malou hradní obrazárnu, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kapli sv. Kateřiny, bývalou sakristii, visutý věžní most, Hradní lapidárium, Velkou obrazárnu, pracovna architekta Mockera, věžní schodiště s nástěnnými malbami a Kapli sv. Kapli svatého Kříže. Kaple svatého Kříže, kterou vybudoval císař Karel IV., nyní slouží jako největší gotickou galerii s největší kolekcí gotických obrazů od jednoho mistra na světě; stěny kaple zdobí zlatý pás, vykládaný leštěnými polodrahokamy, a 129 obrazů tvoří unikátní program pro návštěvníky.
Karlštejn a zakázané relikvie: Skrytá tajemství Karla IV. odhalena
Kaple sv. Kříže patří k místům, která ohromují svou krásou, ale i zvláštní vnitřní silou. Po prohlídce hradu je doporučeno navštívit Muzeum betlémů a vychutnat lehkou atmosféru podhradí plného obchodů a restaurací. Hrad Karlštejn, gotický skvost na jihozápad od Prahy, nechal v roce 1348 vystavět Karel IV., aby zde uchoval vzácné korunovační klenoty. Král a císař Karel IV. z rodu Lucemburků byl velkým mecenášem umění. Hrad Karlštejn po třech letech stavebních prací otevřel široké veřejnosti i dosud nepřístupné prostory. Nabízí jedinečný pohled do gotických sklepů, představuje vzácně dochované tesařské a kamenické prvky a poprvé také výhled z jižní terasy.