Na stísněném prostoru v malém pařížském Musée du Luxembourg je shromážděno 35 obrazů a několik kreseb Lucase Cranacha staršího, které přinášejí pozoruhodný pohled na jednoho z nejzvláštnějších renesančních umělců v Německu, ne-li v celé Evropě.
Podle recenzenta deníku New York Times je to jeden z klíčů k jeho dílu. Malíř má hlavu na stranu a dívá se na pozorovatele koutkem oka. Jeho rty jsou pevně sevřené nad zaťatými zuby. V jeho výrazu je chladný hněv, který ovládá jen tak tak, a právě tento hněv prochází většinou Cranachova díla.
Historik umění Guido Messling píše v katalogu, že Lucas Cranach byl jedním z nejbohatších občanů Wittenbergu, kde strávil většinu své kariéry poté, co ho roku 1505 jmenoval saský kurfiřt královským malířem.
Zmiňovaný hněv tedy nesouvisel s jeho osobními poměry. Narodil se roku 1472 v Kronachu a vyučil se u svého otce známého jako Hans Maler čili Jan Malíř. Už ve třiceti letech měl Lucas Cranach ateliér, který produkoval spoustu obrazů, aby uspokojil rostoucí poptávku. Z úspěchu se stalo břímě, které s ním později sdílel jeho syn Lucas Cranach mladší.
Malíř se zapojil do politického a náboženského života své doby a podporoval reformy Martina Luthera, ale současně si uměl zařídit stálé objednávky katolické církve. Byl to mimořádně zručný tvůrce, ale na jeho obrazech nenajdeme ani vzdálený náznak štěstí, které bychom u takového úspěchu očekávali.
Kolem roku 1510 namaloval Adama a Evu na dvou deskách, které měly viset vedle sebe. V levé ruce drží jablko a dívá se trochu sarkasticky na Evu, která je na druhém panelu a také drží v ruce jablko. Had visí z větve stromu, otvírá tlamu a s téměř lidským úšklebkem se dívá na ženu, v jejímž výrazu se mísí radost a hořkost. Cranach se tímto tématem zabýval několikrát.
Německý malíř byl v západní Evropě první, který sice maloval tradiční scény z Písma svatého, ale náboženské poselství přehlušily živě Zachycené světské pocity. Na obraze Panna a dítě namalovaném kolem roku 1515 je Marie jako mladá žena kojící své nemluvně. V její zasněné tváři nás dojímá nezkušená naivita mládí.
O něco starší Mučednictví svaté Kateřiny poskytlo Cranachovi možnost znázornit nelítostnou tvář občanské války. Žoldnéř stojí za bohatě oblečenou šlechtičnou, která se vkleče modlí s výrazem strnulým hrůzou. Voják ji drží ji za bradu, aby ji probodl mečem, který vytahuje z pochvy. Poblíž je jiný muž, který si při pádu z dřevěného kola zlomil vaz. Na nebi zuří bouře a vrahova tvář je zrůzněná hněvem.
Svatý Kryštof z roku 1514 se brodí přes potok s dítětem na ramenou. Je to zamračený a unavený muž ve středním věku s hlubokými vráskami kolem nosu, který pozvedá zrak, aby se podíval na diváka. Svatá Alžběta by mohla být asi čtyřicetiletá jeptiška, která unaveně dívá do breviáře. Její těžké rysy prozrazují tvrdost, která není navzdory svatozáři tak úplně svatá.
Cranachovo soustředění na hořkost života je nejvíce patrné v jeho přípravných studiích k podobiznám. Modrooký mladík se dívá do prázdna, kde ho očekává nevalná budoucnost. Muž ve středním věku se zarudlými očními víčky pod kloboukem se širokým okrajem vypadá, jako by plakal. Ani hrabě Philipp von Solms-Lich, mocný člen rady císařů Maximiliána I. a Karla V., nevypadá příliš šťastně. Státník má pevně sevřené rty jako spousta jiných Cranachových modelů.
Malíř viděl muže na cestách života jako problematické povahy, ale neliboval si ani v ženách. Jeho nahé mladice otáčejí tvář k divákovi jen ze tří čtvrtin a v jejich ironickém úsměvu se zračí odstup od pošetilého světa, jehož pozornost upoutaly svými půvaby vystavenými na odiv. Lucas Cranach starší viděl svět jako divadelní scénu. Jeho surovci jsou oděni v lesklém brnění nebo vznešeném dvorním oděvu a erotika nahých žen je spíš póza než sexuální výzva.
Bylo by zajímavé vytřídit práce, které Lucas Cranach mladší maloval ve stylu svého otce, abychom se přesvědčili, jak se mu dařilo zachytit náladu, která je cítit z jeho díla. Toto roztřídění není zdaleka hotovo. Úkol je o to složitější, že otcova dílna pracovala jako dobře naolejovaná strojovna schopná vyrobit velký počet objednaných obrazů. Řada neklasifikovaných děl v Cranachově stylu bloudí dodnes po trhu s uměním a jejich kvalita kolísá od poměrně dobré až průměrné po zcela ubohou.
Zkušený zpravodaj z aukčních síní dodává, že dokud nebude tento průzkum hotov, dílo renesanční firmy Cranach a společníci zůstane stejně záhadné a provokativní jako ironické úsměvy mladých žen. Výstava Cranach a jeho doba je v pařížském Musée du Luxembourg otevřena do 23.
Naše umělecké reprodukce přinášejí chvíle pohody přímo do vašeho domova. Lucas Cranach mladší byl nejmladším synem malíře Lucas Cranch des Älteren, který ho učil malovat a po němž později převzal Cranachovu dílnu. Jednalo se o tiskařskou a uměleckou firmu, kterou Lucas Cranach mladší vedl tak úspěšně, že se stala populární po celé Evropě a byla známá barevnými obrazy nejvyšší kvality.
Kromě toho, že byl známým umělcem a podnikatelem, byl také starostou Wittenbergu a otcem devíti dětí. Lucas maloval především portréty, často velmi známých osobností, jako byli reformátoři Martin Luther a Phillipp Melanchthon. Mnoho jeho obrazů zobrazuje také biblické výjevy, které jsou velmi bohaté na figury a propracované. Lucas Cranch podepisoval svá díla rodinným erbem. V erbu je zobrazen had s křídly, zlatým prstenem s červeným rubínem visícím z tlamy a s červenou korunou. Jeho otec zobrazoval hada s netopýřími křídly, ale on je změnil na ptačí.
Národní galerie v Praze představuje nově zrestaurovaný oboustranný obraz „Žehnající Jezulátko, na druhé straně Kristus Trpitel (kolem roku 1520)“ od Lucase Cranacha staršího, jednoho z nejvýznamnějších německých renesančních umělců. Ve sbírce Národní galerie v Praze se nachází soubor asi dvaceti deskových obrazů… Deska byla značně poškozena a zůstávala skryta lidským zrakům dlouhá desetiletí.
Národní galerie ve spolupráci s ateliérem restaurování výtvarných děl Akademie výtvarných umění v Praze přistoupila k restaurování tohoto díla. Hned po dokončení náročné restaurátorské práce Národní galerie obraz spolu s dalšími sedmi obrazy od Lucase Cranacha a jeho okruhu zapůjčila za mimořádných bezpečnostních opatření Ostravskému muzeu. Zde vzbudila výstava „Cranachů“ velkou senzaci a trhala návštěvnické rekordy.
I z tohoto důvodu se Národní galerie rozhodla, že vzácnou oboustranně malovanou desku představí rovněž pražskému publiku. „Cranachovy malby si diváky podmaňují svým půvabem, zdánlivou jednoduchostí a atraktivními, často humorně podanými náměty. Přízeň publika si získává i samotná osobnost Lucase Cranach staršího - ve své době byl totiž mimořádně úspěšný. Uměl malovat, vedl velkou malířskou dílnu, podnikal a udržoval i čilé společenské styky - např. se přátelil s hlavním exponentem německé reformace Martinem Lutherem. Ani jeho blízké osobní vztahy k Lutherovi mu však nezabránily v tom, aby pracoval i pro největšího odpůrce Lutherova učení, Albrechta Braniborského. Cranachovi se podařilo to, co jen málokomu - jeho práce byly velmi žádané a ceněné v době svého vzniku a neméně žádané a ceněné jsou i nyní, tj. o půl tisíciletí později,“ upozorňuje kurátorka Olga Kotková.
Malba s žehnajícím Jezulátkem zároveň slouží i jako malá upoutávka k zamýšlené výstavě s pracovním názvem „Obrazy Lucase Cranacha v laboratoři“, kterou Národní galerie v Praze připravuje ve spolupráci se zahraničními partnery. Všechny malby Lucase Cranacha ze sbírek Národní galerie v Praze jsou publikovány v knize National Gallery in Prague.