Strach z odlišnosti i ze zániku vlastní kultury způsobují negativní postoje vůči uprchlíkům. Proč nezvládáte běžný stres? Víte, že za to, jak citlivé bude dítě ke stresu, může jeho matka? „Strach z cizího je mechanismus, který je v přírodě rozšířen.“ Součástí pudu sebezáchovy je, že když udělám s něčím negativní zkušenost, tak ji rozšířím tak, abych do budoucna předešel jejímu opakování, uvedl lékař.
Také přidal příklad: „Když mě okrade někdo tmavé pleti, tak si přirozeně a na biologickém základě postavím mechanismus, že se vyhýbám všem lidem tmavé pleti.“
Vliv médií zvláště v tématu uprchlictví považuje psychiatr za velmi významný. Máte fotku člunu plného osob tmavé pleti, mužů, žen a dětí s titulkem, že se v moři utopilo tolik a tolik zoufalých imigrantů, nebo máte titulek o tom, že stěhování národů pokračuje a kultura v Evropě je ohrožena. Titulek tak určí a zarámuje emoci, kterou obrázek udělá. „Média ne tím, ‚co‘ přinášejí, ale spíše ‚jak‘, velice významně modifikují emoční postoje. Vyvolat emoce lze velmi snadno, dokonce je někdo vyvolává uměle.“ Höschl tím odkázal na fenomén fake news.
„Vždy se dozvíme, kdo, kdy a jak spáchal teroristický útok, jaké jsou problémy s přistěhovalci v tom kterém městě.“ Přijímání lidí z jiných zemí nás ale může obohatit. „Jakákoliv ozvláštnění našich možností je obrovským přínosem a obohacením. Každá kultura si z toho nakonec po delším působení něco vezme.“
Ohroženi jsou ale i ti, kteří migrují. „Pro jednotlivce to znamená přesun do jiné kultury obrovské trauma a stresovou zátěž. Tou je i jazyková bariéra, kdy přijdete do země, neumíte nic, ničemu nerozumíte, a teď se po vás honem rychle něco chce, abyste dostali azyl a občanství.“
„Samozřejmě, že velká část přistěhovalců se není schopná v těžkých podmínkách nového prostředí zadaptovat. Tehdy se rozvíjí negativní sociální kariéra, život na podporách, v kriminálních strukturách nebo gangu… a vytváření ghett.“ Není tak důležité, co se děje, ale jak to čteme. Jednotlivci lze poradit udělat si vlastní zkušenost, přicházet do styku s těmi, jejichž osudy hodlám posuzovat, mít mezi nimi známé nebo přátele... A samozřejmě číst pokud možno ne příliš emočně zaujaté, zato však argumenty podložené zdroje.
Ostražitost jako pravidlo posuzování přicházejících
„Ostražitost je na místě. Jak tedy posuzovat ty, kteří k nám přicházejí? Přispívá klimatická změna ke vzniku duševní choroby? Globální oteplování může vést k vyššímu počtu duševních onemocnění. U těch, kteří pomoc nepotřebují, je nutné posoudit motivaci, která k nám tyto osoby přivádí.“
„Je-li to někdo, kdo tu chce pěstovat vědu, pomoci technologicky, zaplnit díru na trhu práce, musíme zvážit, jestli je toho schopen.“
„Ale rozhodně neposkytovat paušálně azyl těm, jejichž původ a motivaci neznáme.“
Život Cyrila Höschla a jeho pohled na témata duševního zdraví
Ve věku 75 let zemřel profesor Cyril Höschl, přední český psychiatr, pedagog a publicista. Posluchačům Dvojky byl dobře známý i jako pravidelný host pořadu Jak to vidí… O složitých tématech dokázal mluvit srozumitelně, s nadhledem a respektem k různým pohledům. „Mezi rodiči a dětmi jsou informační bariéry,“ říkal tehdy psychiatr a otec čtyř dětí v rozhovoru s Jitkou Novotnou. „Třeba já o svých dětech donedávna věděl mnohem míň než o pacientech,“ přiznal s jemným humorem a upřímností sobě vlastní.
Za co své děti obdivoval? Kdy se v něm zrodila filmařská vášeň a jak se projevovala? A čím ho nakonec okouzlila psychiatrie - obor, o kterém původně vůbec neuvažoval? I o tom mluvil v rozhovoru, který si můžete poslechnout kdykoliv on-line nebo v úterý 22. dubna od 20:00 na stanici Český rozhlas Dvojka.
Špičkového psychiatra, profesora Cyrila Höschla jste na Dvojce slýchali často. Psychiatr a pedagog Cyril Höschl (†75) byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy po roce 1989. Za pomoc disidentům po roce 1968 získal v roce 2023 Cenu Arnošta Lustiga.
V letech 2007-2008 byl prezidentem Evropské psychiatrické asociace. Později zakládá spolu s několika spolupracovníky Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), který nahradil PCP. Tak hodnotil své tehdejší angažmá Höschl, který pak byl šest let ředitelem ústavu. Na toto své „dítě“ byl hrdý a viděl v moderním zařízení velký vědecký přínos, ale oceňoval i nadstandardní pro-pacientský přístup. V roce 2021 na post ředitele rezignoval.
Mohl se konečně věnovat svým jedenácti vnoučatům, které má od svých čtyř dětí. S manželkou Jitkou je pojila celoživotní láska k hudbě a výtvarnému umění. S tím souvisí projekt Umění, cesta do duše, který se podařilo Höschlovi zrealizovat v prostorách NUDZ. Kromě výtvarné části se v ústavu pravidelně konají koncerty klasické hudby v podání známých virtuózů.
Profesoru Höschlovi byla zhruba před rokem diagnostikována multisystémová atrofie. I proto je jeho artikulace místy setřená. Téma: etika volení ve volbách; etika samořiditelných aut; proč je přirozenější jezdit vlevo; vědci dokázali, že ti, kteří nechtějí uprchlíky, nejsou xenofobové; slávka Vernerová v Cambridge, atd. Témata různá v různých pořadech ČRo.
„Se současným světem se podle Höschla nepochybně něco děje: mění se poměry a sociální psychologie ve velkých civilizacích. Vezměme si imigrační vlnu, politickou korektnost, hnutí MeToo, hnutí na univerzitách. Ten obrovský posun doleva v zemi, jako je Amerika, kde si to nikdo nedovedl představit, Jeremy Corbyn v Anglii... To vše má své důsledky, o kterých se můžeme bavit, každý na to může mít jiný názor.“
O možné budoucnosti lidstva Höschl říká: „Každá predikce je tady těžká. Jistě jsou lidé, kteří se možnostmi něco predikovat zabývají mnohem více. Ale mám stále z přírodovědy přinesenou víru v autokorekci složitých systémů, které lze nejlépe měnit tak, že je necháme, ať se změní samy.“
