Oba bratři pocházeli ze Soluně a dříve než přišli pozváni knížetem Rostislavem na Velkou Moravu (863), působili nějaký čas jako misionáři u Chazarů na Krymu. Odtamtud přinesli ostatky sv. papeže Klementa I. nejprve do Konstantinopole, potom je vzali s sebou na Moravu a donesli je až do Říma (867). Aby mohli slavit bohoslužby v řeči lidu, jemuž měli hlásat evangelium, přeložili bohoslužebné knihy a Písmo svaté do slovanského jazyka. Postarali se také o výchovu svých žáků, aby jejich dílo mělo pokračovatele. Jejich svátek se od 14. století slavil u slovanských národů 9. března, v roce 1863 byl přeložen na 5. červenec a roku 1880 rozšířen pro celou církev. Papež Jan Pavel II. Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychován v Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v diplomatických službách u císařského dvora. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 až 5 let. V Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Zemřel 14. II. 869 a byl pohřben v bazilice sv. Metoděj je rovněž řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní službě ve Slovany osídlené části byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu životu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papež Hadrián II. vysvlil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého knížete Bořivoje.
Historická cesta Cyrila a Metoděje
Někdy máme sklon představovat si počátky křesťanství na Moravě jako idylu. Jenže ani Cyril a Metoděj nepůsobili v ideálních podmínkách. Evangelium se vždy šířilo mezi lidskou slabostí, mocenskými zájmy i konflikty. „Máme čtyři evangelisty. Jsou to tito tři: Cyril a Metoděj.“ Tenhle vtip mi nedávno vyprávěl jeden trvalý jáhen. Pobavil mě. Ale něco na něm vlastně sedí. Připadne mi, že z Cyrila a Metoděje jsme si někdy udělali téměř naše vlastní evangelisty. Skoro až pohádkové postavy. Přišli, všichni jim rozuměli, Morava zajásala, slovanská liturgie se rozběhla a všechno bylo tehdy dobré. Cyril a Metoděj nepřišli do prázdného prostoru. Už tu byli jiní kněží, různé zájmy, politika i mocenské spory. Kníže Rastislav si je nepozval jen proto, že měl zrovna zbožnou náladu. Chtěl se také vymanit z vlivu Franků. Takže evangelizace? Duch svatý? Připadne mi, že někdy trpíme zvláštní nostalgií. Říkáme si: tehdy to šlo. Tehdy byli lidé svatí, otevřenější. Tehdy byla víra živější. Dnes je všechno složité. Jenže ono to bylo složité vždycky. Evangelium se nikdy nešířilo v ideálních podmínkách. Ježíš neposílá učedníky jako hvězdy na turné. Posílá je jako ovce mezi vlky. Bez jistot. Bez záruky úspěchu. A dává jim jasný úkol: přinášejte pokoj. Uzdravujte nemocné. Právě tady vnímám kámen úrazu. Někdy totiž nehlásáme Boží království, ale svou vlastní zúženou představu o něm. Svůj styl. Svůj jazyk. Problém je v tom, že i velmi zbožný člověk může nakonec víc chránit svůj obraz církve než prostor pro Boží působení. Víra ale často začíná růst právě ve chvíli, kdy se nám ten obraz trochu rozpadne. Když zjistíme, že ani svatí nežili v pohádce. Že církev nikdy nebyla bez konfliktů. Že evangelizace nikdy nebyla čistá akce bez lidské hlíny. Bůh nepotřebuje naše romantické představy o minulosti. Nepotřebuje, abychom dějiny lakovali na růžovo. Nepotřebuje, abychom hlásali sami sebe. Apoštol Pavel píše: "My nehlásáme sebe, ale Ježíše Krista jako Pána. My jsme jen vaši služebníci" (srov. Možná právě to je výzva Cyrila a Metoděje pro dnešní církev - nevracet se do vysněné minulosti. Nestačí mít evangelium přeložené do češtiny. Možná je potřeba znovu je přeložit do jazyka dnešních lidí. Do jazyka unavených. Do jazyka těch, kdo se bojí. Do jazyka těch, kdo hledají naději. - Jakub & red.
Na samém počátku našich dějin stojí dvě výjimečné světecké postavy, výrazně překračující rámec místa i času. Jsou jimi bratři Konstantin-Cyril a Metoděj, světci, hlasatelé evangelia, vynikající vzdělanci, o nichž sv. Pavel VI. Když roku 862 dorazilo do Byzantské říše velkomoravské poselstvo se žádostí o misionáře (a pokud možno i biskupa), měli již Konstantin a Metoděj za sebou několik diplomaticko-evangelizačních misí; z jedné z nich - do krymského Chazarského chanátu - přivezli ostatky sv. Klementa Římského. Ty s nimi putovaly i na Velkou Moravu a později do Říma. Konstantin, vynikající vzdělanec a lingvista, vytvořil pro dosud neliterární praslovanštinu svébytnou abecedu, tzv. glagolici (hlaholici). Využil přitom znalostí makedonského dialektu z okolí rodné Soluně. Toto písmo svědčí o naprosto dokonalé analýze fonetické stránky jazyka, kterému se v jeho psané podobě říká staroslověnština. Pro potřeby působení na Velké Moravě přeložili bratři do staroslověnštiny nejen knihy Písma, ale i liturgické knihy pro slavení mše a modlitbu hodin. Na Moravě se tehdy začíná slavit ve staroslověnštině tzv. Liturgie sv. Petra - specifická podoba ritu s římským jádrem v byzantském rámci. K překladu Písma složil Konstantin básnický „Předzpěv“ neboli Proglas - ⰒⰓⰑⰃⰎⰀⰔⰟ, v němž připomíná, že „nahé jsou všechny národy bez knih“. Adaptací byzantské Eklogy spolu se západními právními principy vznikl i první zákoník - Zakon sudnyj ljudem. Jeho specifickým rysem je zmírnění tělesných (často mrzačících) trestů a jejich náhrada pokáním, často mnohaletým. Konstantin a Metoděj však stále nebyli biskupy, proto se na přelomu let 866/867 vydali do Akvilejského patriarchátu s cílem zajistit zde jáhenská a kněžská svěcení pro své žáky. Konstantin v nedalekých Benátkách brilantní argumentací obhájil liturgické užívání staroslověnštiny. Zde jej také zastihl papežský list zvoucí do Říma k vysvětlení, co se vlastně na Velké Moravě děje. Konstantinovi s Metodějem otevřely brány Říma ostatky sv. Klementa, díky nimž se bratřím i jejich doprovodu dostalo nadšeného uvítání. Papež slavnostně schválil staroslověnskou liturgii i překlady Písma - stalo se to roku 868 v bazilice Panny Marie Sněžné. Vyčerpaný a nemocný Konstantin se rozhodl zanechat veřejného působení a vstoupil v Římě do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril, pod nímž je znám dnes. Záhy zde však zemřel, a to 14. února 869, ve věku pouhých 42 let. Datum jeho smrti je ve světových kalendářích svátečním dnem obou bratří. Metoděj byl jmenován papežským legátem pro slovanské země a vysvěcen na biskupa s titulem „arcibiskup moravsko-panonský“ s formální návazností na uprázdněné arcibiskupství v Sirmiu (dnes Sremska Mitrovica). Jeho pravomoci potvrzovala papežská bula Gloria in excelsis Deo. Při návratu na Velkou Moravu však byl Metoděj zajat Franky a vězněn, dokud jej nevysvobodil zásah papežského legáta, který stihl jeho věznitele přísnými tresty. Až poté se mohl vrátit na Moravu, kde se ujal své místní církve. Metodějovu autoritu uznávali duchovní byzantští, franští i italští, o domácích nemluvě. Jeho postavení potvrdila roku 880 bula Industriae tuae. Během svého pontifikátu pokřtil i českého knížete Bořivoje a jeho manželku sv. Ludmilu, snad v letech 882-883. Když Metoděj 6. dubna 885 zemřel, oplakávali jej bez rozdílu všichni jeho diecézané, smuteční obřady se konaly latinsky, řecky i staroslověnsky. Pohřben byl ve svém katedrálním chrámu „na pravé straně u oltáře Bohorodičky“, přesná lokace je však dosud předmětem sporu, stejně jako identifikace velkomoravského Veligradu. Metodějův hrob je tedy dosud neznámý; ostatky sv. Cyrila se nacházejí v římské bazilice sv. Klementa. Jejich odkaz je ovšem odnepaměti spojován s Velehradem a jejich dílo přetrvalo věky. Dodnes jsou příkladem katolicity církve - jednoty v různosti a rozdílnosti v jednotě, přemosťování navzdory polarizaci, věrnosti Apoštolskému stolci, rodné zemi i svěřenému poslání. Sv. Jan Pavel II. vyhlásil 31. prosince 1980 apoštolským listem Egregiae virtutis svaté Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy.
Cyril a Metoděj: Slovanští apoštolové
Na českém území je odkaz Cyrila a Metoděje často připomínán různými místy: Chrám sv. Dnešní pravoslavná katedrála s kryptou, kde se ukrývali parašutisté po atentátu na Heydricha. Karlův most - sousoší sv. Nejmladší sousoší na mostě. Klášter založený Karlem IV. Kostely zasvěcené sv. Začněte na Karlově mostě u sousoší (nejlépe brzy ráno), pokračujte k Emauzům a zakončete u chrámu v Resslově ulici. Cyril a Metoděj byli Řekové, bratři ze Soluně (řec. Tessaloniké), apoštolové Slovanů. Cyril (vlastním jménem Konstantin) žil v letech 827-869, Metoděj asi 815-885. Na přání knížete Rostislava se vydali na misii do tehdejší Velkomoravské říše (863). Oba bratři byli r. 1980 prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za patrony Evropy (spolu se sv. Benediktem).