Daniel Bartoň, advokát a akademik s specializací na právo náboženství, lidská práva a ochranu obětí sexuálního násilí, zkoumá v kontextu české právní praxe otázky redefinice sexuálních deliktů, promlčení a jejich dopad na oběti.
Kontext a motivace pro změny v oblasti sexuálních deliktů
V rozhovorech a textech Bartoň uvádí, že Česká republika patří mezi země, kde ratifikace Istanbulské úmluvy nebyla dokončena, a uvádí, že prohloubení praxe ochrany obětí vyžaduje systematický a data-driven přístup. Promlčení u traumatických činů - včetně sexuálních deliktů - by bez reformy bývalo neefektivní a nesloužilo potřebám obětí, které často dospívají a zpracovávají trauma až po dlouhé době. Proč je to důležité? Protože pokud je promlčecí doba pětiletá, ale oběť čeká 8-15 let na sdělení či zpracování události, stíhání bývá de facto nemožné a obětem chybí rychlá pomoc v podobě sociálních dávek či bezplatné právní pomoci.
Názor Bartoňe zdůrazňuje, že systém v současnosti často nefunguje dobře: advokátní tarif je dlouhodobě neaktualizovaný, soudní praxe škrta odměny a vytváří ekonomické překážky pro zástupce obětí. Proto reformní kroky - včetně redefinice znásilnění a projednávané diskuse o promlčení - mají potenciál vytvořit spravedlivější a efektivnější prostředí pro oběti.
Redefinice sexuálních deliktů a její dopady
Podle Bartoňe prošel v nedávné době návrh redefinice znásilnění legislativním procesem. Tato změna podle něj významně pomůže zlepšit postihování trestných činů sexuálního charakteru. Z pohledu interpretace práva je důležité, že mezinárodní úmluvy bývají psány obecně, a státy si pak mohou vykládat prostředky naplnění cílů v kontextu své legální praxe. Bartoň upozorňuje, že hlavní otázkou zůstává, zda ČR dokáže reformovat definice, aby lépe odpovídaly cílům Úmluvy, a zda nedojde k riskantnímu extrémnímu výkladu.
V rámci diskuse o promlčení zdůrazňuje, že pokud je jedním z cílů promlčení motivovat oběti k rychlému řešení situace, u traumatických činů to nefunguje, protože traumatické zkušenosti bývají zpracovávány dlouho. Promlčecí doba 5 let znamená, že téměř nikdy nemůže dojít k uplatnění práva, i když oběť teprve po letech vyjde s pravdou na světlo. Zároveň navazuje na otázku dostupnosti sociální pomoci a bezplatné právní pomoci pro oběti, která je nyní nedostatečná a vyžaduje systémové změny.
Diskutovaná改革 by měla zahrnovat i zajištění rychlého přístupu k sociálním dávkám po znásilnění a zlepšení financování služeb pro oběti, zejména azylových domů a krizových linek, aby oběti nemusely čekat na výsledek trestního řízení.
Istanbulská úmluva a její význam pro ČR z pohledu práva a teologie
Bartoň popisuje Istanbulskou úmluvu jako dokument, který má čtyři pilíře: prevenci, ochranu a podporu obětí, sjednocení trestněprávních norem a koordinaci a spolupráci při sběru dat. Ratifikace by přinesla stabilnější financování služeb pro oběti a lepší sběr dat pro porovnání s dalšími zeměmi Evropy. Podotýká, že legislativně je v ČR text již kompatibilní, ale mohou být možnosti vylepšit definice, zejména v oblastech sexuálních deliktů a promlčení.
Podle Bartoňe výtky vůči úmluvě bývají spíše ideové než právní a vycházejí z nedorozumění o tom, co znamená koncept genderu v českém právu. Rozdíl mezi biologickým pohlavím a sociálními rolemi, které se označují slovem gender, je klíčový pro rozlišení ochrany různých skupin obětí a prevenci zaměňování s tradičním pojetím rodiny. Bartoň zdůrazňuje, že sociální charakteristiky mohou být proměnlivé a měly by sloužit k ochraně obětí bez ohledu na biologické pohlaví.
Diskuze o genderu je zároveň spojená s teologickým kontextem: pro některé je Istanbulská úmluva útokem na instituci církve a na tradiční pojetí rodiny. Bartoň však klade důraz na biblický přístup, který vyzdvihuje péči o jednotlivce jako Boží obraz a na to, že Kristus nereaguje na násilí dalším násilím, ale volá po spravedlnosti a pomoci trpícím.
Perspektiva: rodina, tradice a spravedlnost
Podle Bartoňe by otázka ohledně trestů za sexuální zneužívání duchovních a postavení církevních institucí měla být řešena jak z hlediska kanonického práva, tak z hlediska práva trestního. Promluva, reforma a modernizace právních norem může vyústit ve zlepšení vyšetřování a postihu pachatelů v rámci církevních struktur i mimo ně.
V rámci praktických dopadů na oběti a veřejné politiky je důležité zajistit, aby oběti mohly vyhledat pomoc a aby se trestné činy neopakovaly, a to bez ohledu na to, zda pachatel patří k náboženské komunitě. Bartoň zdůrazňuje význam rychlého poskytnutí sociální a terapeutické podpory, která může usnadnit proces rekonvalescence a snížit dlouhodobé náklady pro veřejné finance.
Zkušenosti z praxe a role akademika
V odborné praxi Bartoň často zastupuje oběti sexualizovaného násilí a kombinuje teologické a sociální prvky, aby obětem pomohl i mimo rámec trestního řízení. Uvádí, že působení na ETF UK a zapojení do programů pro rovné příležitosti a prevenci domácího a sexuálního násilí posiluje jeho schopnost chápat a tlumočit problémy obětí.
Ve svých textech a veřejných projevech usiluje o osvětový dopad a o to, aby akademici komunikovali srozumitelným jazykem. Podle něj by Česká republika měla ratifikovat Istanbulskou úmluvu, a to i kvůli mezinárodněprávnímu a diplomatickému významu.
V rozhovorech klade důraz na to, že text úmluvy je obecný a umožňuje národní implementaci; přesto mohou vzniknout rizika z nepochopení a z deformací textu. Proto je výkladová opatrnost důležitá a řešení by mělo vycházet z jasné interpretace, která respektuje lidská práva a důstojnost každého člověka.
Kompetence a současná role dané osoby
JUDr. Daniel Bartoň působí jako advokát v Praze, odborný asistent na Evangelické teologické fakultě UK a je členem Rady pro rovné příležitosti UK a Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách. Studoval na Univerzitě Karlově - Právo a právní věda (Mgr., 2008; Ph.D., 2012; JUDr., 2013) a na Evangelické teologické fakultě UK (Bc., 2010). V Cambridge získal LL.M. v oboru International Law (2011). Jeho praxe se zaměřuje na náboženskou svobodu, lidská práva, pomoc obětem trestné činnosti a právo duševního vlastnictví, a spolupracuje se společnostmi a institucemi na ekumenickém a mezináboženském dialogu.
V rámci vyučování na ETF UK spolupracuje s programy, které propojují akademickou práci s praktickou účastí studentů v občanské společnosti, například formou tvorby hesel na Wikipedii a psaní textů, které mohou sloužit širší veřejnosti.
