Dejiny severního Irska a konflikt katolíků a protestantů

Protestantská část obyvatel pokládá za zemi svého původu Skotsko a Anglii, což dokazuje jejich úzký vztah s Británií a jejich víra v udržení Severního Irska jako součást Spojeného království. Na druhou stranu katolická populace se cítí být původními obyvateli ostrova, kteří byli během 16.-18. století znevolňováni Brity a kvůli své víře stíháni. Původní gaelské obyvatelstvo tedy spojilo svou etnickou identitu s katolickou církví a začali se chápat jako katolický národ, což je jedno z odůvodnění konfliktu označovaného jako etnický. Pro severoirský konflikt se vžilo označení etnonacionalistický.

Způsob života katolíků je tedy do značné míry ovlivněn náboženstvím, což dokazují i častější návštěvy kostelů a další společné aktivity. Vznik dvou irských států znamenal konec jedné epochy dějin, ale zároveň i začátek druhé naplněné nejen násilím a strachem, ale také snahou situaci řešit a uzavřít dohodu přijatelnou pro obě strany. Od roku 1998 je v Severním Irsku deklarován mír, nicméně v poslední době se opět můžeme setkat s obnovením činností separatistických organizací, jako jsou Real IRA a Continuity IRA, které se odmítají vzdát původního cíle katolíků.

Historický kontext a vznik konfliktu

Historik moderních irských dějin Joseph J. Lee tvrdí, že „unionistický odpor k životu v autonomním a posléze samostatném Irsku se více než o nesmiřitelnost kultur opíral o principiální rasovou nadřazenost protestantů a neartikulované obavy ze ztráty výsadního postavení“. Lee je toho názoru, že „protestanté v Irsku nebyli národem, ale koloniální komunitou s britskými kořeny, uznávající autoritu britské koruny“.

Prvopočátek konfliktu v Severním Irsku sahá až do 12. století, kdy Anglii dobyli Normané a na žádost vládce irského království v Leinsteru Murchada, roku 1167, se vylodili i na irském pobřeží a tím narušili tisíciletý keltský vývoj. Ačkoli se jejich obyvatelstvo rozrůstalo po celém území Irska, ovládali jen malou část kolem Dublinu, v té době nazývanou „The Pale“.

Na počátku 16. století bylo méně než 2% populace Irska anglického nebo skotského původu, avšak během 17. století se jejich počet zvýšil až na 27%. Sociální, ekonomické a zejména náboženské napětí mezi nimi a původními obyvateli vedlo až ke krvavé rebelii (1641), jejíž cílem byla především svoboda vyznání pro katolíky a záruka vlastnictví pro katolické majitele půdy. Povstání však skončilo neúspěchem a namísto růstu procent katolických vlastníků, se jejich počet z původních 59% snížil i kvůli období vlády Olivera Cromwella dokonce na pouhých 10%.

Důležitým bodem tohoto období bylo velké vítězství Viléma Oranžského, který roku 1690 porazil v bitvě u Boyne irské povstalce. Toto vítězství je i dnes loyalisty (protestanté věrni britské koruně) velmi oslavováno každoročními průvody k 12. Pokračující potlačování práv katolíků vedlo k zavedení tzv. trestních zákonů vydaných protestantským parlamentem omezujících jejich politický, sociální a vojenský vliv.

Většina katolické populace byla taktéž vyloučena z účasti na běžných každodenních aktivitách společnosti. Zákony postihly i presbyteriány z Ulstru, na rozdíl od katolíků jim bylo dovoleno nosit zbraně a pobírali od státu příspěvky. Nepokoje a protesty proti vzniklé situaci podnítily vznik katolických guerillových sdružení jako Ribbonmen, Whiteboys či Defenders. Odpovědi ze strany protestantů na sebe nenechaly dlouho čekat a byl založen opoziční tábor „Peep O´Day Boys“. Následovalo několik střetnutí mezi oběma skupinami, jejímž vrcholem bylo založení Oranžského řádu (Orange Order) na straně protestantů.

Průběh boje za autonomii a první republiku

Ačkoli mělo Irsko vlastní parlament, byl kontrolován Londýnem. Nespokojenost s tímto stavem vyvolala potřebu získání větší autonomie ze strany katolíků i protestantů. Někteří z nich se spojili inspirováni americkou válkou za nezávislost z roku 1776 a francouzskou revolucí z roku 1789 a vytvořili odbojovou skupinu Society of United Irishmen. Ihned po vypuknutí bojů vyvstal kvůli rozdílným představám členů konflikt uvnitř skupiny, čímž byla opozice rychle poražena. Očekávanou reakcí Velké Británie bylo okamžité zrušení irského samostatného parlamentu a zavedení přímé britské vlády. Následně byl roku 1801 vydán zákon o unii mezi Velkou Británií a Irskem.

Pro katolíky se situace změnila až příchodem Daniela O´Connella, který díky nenásilné kampani dosáhl vydání Zákona o zrovnoprávnění katolíků (1829). Katolická menšina tak dostala nový podnět do svých bojů. Více než kdy předtím si uvědomovali, že je spojuje společný cíl, víra a kultura, čímž dosáhli i určitého politického úspěchu - bylo jim umořněno volit a být zvoleni do parlamentu a nejvyšších funkcí. Díky státním příspěvkům mohli opět posílat děti do školy, čímž se snížila negramotnost v katolické společnosti.

V této době se začala formovat myšlenka zbavení se britského vlivu a sjednocení ostrova v jeden celek, jednu zemi. O´Connelovým prvotním záměrem bylo tímto směrem zdárně pokračovat, avšak náhlý hladomor, který zachvátil zemi v druhé polovině 19. století, podstatně změnil stávající situaci i budoucí vývoj. Když v roce 1845 sklizeň brambor zachvátila sněť, znamenalo to nejen obrovské ztráty na životech, ale i masové emigrace na západ do Ameriky.

1. Až donedávna vyznání silně ovlivňovalo volbu politické strany. Protestanti obvykle volili unionisty, kteří jsou pro setrvání Severního Irska ve Spojeném království. Irsko a Velká Británie - dva ostrovy, jejichž severní části se odjakživa nevyhnutelně ovlivňovaly a způsobovaly mnohá nedorozumění.
2. Prvopočátek konfliktu sahá až do 12. století a dále.

Na počátku 20. století vyvrcholily snahy o domácí vládu (Home Rule). Eskalující konflikt byl však přerušen vypuknutím první světové války. Katolíci a protestanti se rozdělili v názorech na budoucí vládu a směřování ostrova. V roce 1916 proběhlo Velikonoční povstání, které, i když nebylo úspěšné, získalo podporu katolické menšiny a vedlo k posílení Sinn Féin a k de Valerově vládní moci po volbách v roce 1918. Sinn Féin zformovala prozatímní vládu a vyhlásila nezávislost Irské republiky. IRA zahájila ozbrojený boj, který trval další roky a vyústil v anglo-írskou dohodu a vznik Svo­bodného státu v roce 1922, následovanou občanskou válkou mezi zastánci a odpůrci smlouvy.

Rysy moderního Severního Irska a vliv církví

Nová tvář Severního Irska byla podpořena možností sestavení vlastní vlády, která ač měla přenesené určité pravomoci, stále byla odpovědná vládě Velké Británie. Postupně se vyvíjela politika, v níž protestanti a katolíci nadále čelili diskriminaci a svým způsobem žili odděleně: školy, právo, sociální zvyklosti, a dokonce i veřejné zákony a symboly. Zákony o symbolech (Emblems Act) a další omezení ovlivnily každodenní život a politické postoje obou komunit. V 50. letech 20. století se situace stabilizovala jen částečně a postupně se objevovaly snahy o občanská práva, inspirované mezinárodními vzory.

V 60. letech vznikly organizace pro občanská práva (NICRA), které usilovaly o zlepšení situace katolické menšiny. Přesto se napětí prohlubovalo, zesílily konflikty mezi komunitami a nastal období tzv. The Troubles. Počínaje rokem 1969 docházelo k vzestupu násilí, vyvlastňování a diskriminace, až se situace dostala na globální scénu. Politické vedení se snažilo hledat řešení a vyšlo z toho tlak na dohodu.

V roce 1998 byl dosažen mír, který se snažil naplnit principy Belfastské dohody a postupně otevřel cestu k novým možnostem spolupráce. V současnosti je potřeba se soustředit na spolupráci proti sobě stojících skupin a zbavit lidi strachu ze sebe navzájem a dokázat naplnění principů Belfastské dohody v dlouhodobé perspektivě. Kulturní a sociální státní programy se zabývají šířením osvěty a pořádáním společenských akcí za účelem získání pravdivých informací o jejich tradicích a připravit je tak na možnost a schopnost vzájemné tolerance v otázce budoucího soužití. Tři barvy na vlajce Irské republiky navržené jako zrcadlo politických skutečností v zemi vyjadřují i vůli občanů a politickou snahu.

Současnost a význam náboženství

V dnešní době je náboženství nadále důležitým etnickým znakem: většinová protestantská populace obhajuje setrvání Severního Irska ve Spojeném království, zatímco katolíci opět usilují o integraci ostrova do Irské republiky. Z politického hlediska však flankem zůstává snaha o vzájemnou toleranci a překonání minulých rozdílů. Vlády a občanská společnost organizují programy osvěty a kulturní akce za účelem posílení vzájemného porozumění a respektu mezi komunitami.

Historie ukazuje, že Irsko prošlo od doby osídlování Normany, přes vikingské vlivy a keltskou společnost k formování moderního státu. Příběh od 12. století až po současnost ilustruje komplexnost náboženského a etnického rozměru konfliktu a cesty k míru.

Tabulka vybraných faktorů vývoje

Obsahem článku je propojení historických událostí, náboženských identit a politických struktur, které formovaly severoirský konflikt a jeho vývoj až po současnost. Snahy o toleranci a spolupráci jsou klíčové pro udržitelný mír, který by měl vyplynout z dodržování Belfastské dohody a kontinuálního kulturního a sociálního dialogu.

tags: #dejiny #severniho #irska #valka #katoliku #a