Evangelický kněz Mikuláš Vymětal, působící v Praze a Berouně, se dlouhodobě věnuje pomoci uprchlíkům a dalším zranitelným skupinám. V rozhovoru pro Českou republiku vyjadřuje svůj pohled na podmínky v detenčním zařízení v Bělé pod Bezdězem a porovnává je se skutečností vězeňského systému. Z jeho zkušeností vyplývá, že zejména chybějící svoboda, nedostatek základních potřeb a nedostatečná sociální a právní podpora jsou pro uprchlíky v zařízení největšími problémy.谈
Začalo to v roce 2011, když se v severních Čechách objevily pochody proti Romům ve vyloučených lokalitách. Poté jsem založil vlastní církevní iniciativu Společně žít v míru. Postupně se to začalo rozšiřovat. Uvědomil jsem si, že nenávist patří k našemu politickému diskurzu. Poté se potýkáme s otázkami, kdo je obviňován a jak veřejná projevovaná nenávist ovlivňuje ostatní skupiny.
Jak vnímáte roli bezpečnostních složek a vedení politiky v kontextu lidských práv?
Jde o špatný systém, nebo vedení policie? Nechci jim křivdit, je to složité. Mluvil jsem s policisty. Pokud zasáhnou proti jedné straně, bude si stěžovat. Pokud zasáhnou proti druhé, bude si stěžovat. Nemohou z toho vyjít se ctí. Policisté jsou prý na demonstrace posíláni za trest. Proto se tak chovají. Obecně je známo, že zhruba 20 procent policistů jsou extremisté. Z tohoto pohledu je chyba na straně ministerstva vnitra, že nedokázalo během 26 let demokracie, aby měli policisté demokratické smýšlení.
Nedostatky v zacházení s uprchlíky a jejich návštěvách si vyžádaly systematický dohled nad detenčními zařízeními. Detence není trest; je to stav, který má respektovat lidská práva. V čem konkrétně jsou podmínky horší než ve vězení? Větší počet lidí než kapacita táborů, nedostatek toalet a hygienických zařízení, omezený pohyb a vliv na psychiku uprchlíků. Nemají například boty, někteří mají jen crossky; jsou zimní a zabalení do dek. Nejvíce trpí ztráta svobody a osamělí muži, i když rodiny mohou poskytnout určitou oporu.
Jak probíhá vaše pomoc v Bělé pod Bezdězem?
Nosnou částí pomoci jsou rozhovory s lidmi, kteří jsou v zoufalé situaci. Dáváme také praktickou pomoc - zprostředkování materiální podpory, která se ale často nedostává k samotným uprchlíkům kvůli způsobu rozdělování. Dovážíme materiální balíčky na jména jednotlivců, aby pomoc skutečně dosáhla těch, kteří ji potřebují. Dále jsme zapojeni do politické roviny - podíl na demonstracích a snaha o tlak na mezinárodní prostředí v souvislosti s porušováním lidských práv. Veřejně sdílíme informace a snažíme se o zvýšenou veřejnou diskusi o situaci uprchlíků a jejich boji v ČR.
První částí je rozhovor s lidmi, kteří jsou v psychické tísni. Druhá rovina spočívá v zprostředkování pomoci - materiál, doklady, léky, oblečení a školní potřeby pro děti. Třetí rovina je politická, tedy podíl na demonstracích a snaha jednat se zahraničím, aby Česká republika byla odsouzena za porušování lidských práv. Čtvrtá rovina je veřejná.
Je možné navštívit detenční zařízení v Bělé? Ano, detence není vězení a lidé mají práva. Dostat se do zařízení a realizovat návštěvy je možné - komunikace s vedením správy uprchlických táborů byla příjemná a vstřícná. Nicméně existenční podmínky zůstávají problematické: nadměrná kapacita, nedostatek hygienických zařízení, a to i přes snahu o lepší koordinaci mezi personálem a uprchlíky. Návštěvy a předávání balíčků je možné dělat jen ve vybrané místnosti, avšak i zde se objevují problémy s chováním ostrahy.
Podpora psychologická a sociální
Poskytuji psychologickou podporu těm, kteří byli z různých kulturních prostředí vystaveni krutým podmínkám. Pro mnohé je vstup do detenčního zařízení hluboko stigmatizující a znamená pro ně hanbu. Snažím se nabídnout lidem nejen duchovní, ale i praktickou pomoc a podporu na cestě k lepším podmínkám a právní ochraně. Prosazujeme důstojnost lidí bez rozdílu, ačkoliv realita často vyžaduje pevný a trpělivý přístup.
Morální a ekumenický rozměr pomoci
Jedná se o otázky, zda by měly být přijímány pouze určité skupiny uprchlíků na základě náboženské příslušnosti. Zdůrazňuji, že víra má být svobodná a že lidé hledají Boha, ne povinnost. Křesťané a muslimové mohou spolupracovat na nových projektech, například založení židovsko-křesťansko-muslimské knihovny, která podpoří dialog a vzájemné porozumění. Společná moudrost ukazuje, že „naše budoucnost není válka civilizací, ale společný život, spolupráce a vzájemné obohacování“.
V rámci dialogu s různými náboženskými komunitami jsem svědkem zajímavých setkání. Například interkulturní bohoslužba v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně, kde muslimové a křesťané sdíleli prostor, společně zpívali a vzájemně si předávali pozdravy pokoje. Tato ceremonie odhalila poselství, že „lidskostí a bratrstvím porazíme teror. Muslimové v ČR“ a že „dosáhli ale jen toho, že k sobě v Evropě projevujeme soucit a solidaritu.“
Komenský a současná výzva
Ve spolupráci s myšlenkou Jana Amose Komenského vidíme inspiraci pro naši dobu. Komenský v „Štěstí národa“ a dalších dílech nabádá k překonání úpadku lidství a hledání praktických rad k svobodě, bezpečí a udržitelnému štěstí. V jaké míře nám Komenského moudrost může pomoci v dnešním konfliktu s uprchlíky a s nastavením společnosti? Jeho dílo nás vyzývá k reflexi o tom, jak naplnit lidskou přirozenost, upevnit důstojnost každého člověka a posílit společné soužití v pluralitní společnosti.
V souvislosti s Dětmi Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a jejich historickým kontextem, vnímám, že diskuse o tom, jak řešit radikálně odlišné názory a pohledy, může vést k hledání nových cest spolupráce. Závěry z minulosti ukazují, že dialog a vzájemné porozumění je klíčem k překonání konfliktů, a to i v případě, že některé skupiny nebyly přijaty bezpodmínečně. Cílem zůstává humanitární a otevřený přístup, který respektuje různé náboženské tradice a kultury.
V závěru si uvědomujeme, že konkrétní porušení lidských práv nelze bagatelizovat; je důležité jej ostrě analyzovat a vyhledávat řešení, která posílí práva a důstojnost uprchlíků. Důvěra v dialog, spolupráci a respekt k lidské jedinečnosti jsou klíče, které mohou vést k trvalé změně k lepšímu.