Historie Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě je stejně jako dějiny svatého města příběhem dobývání, svárů i náboženského souznění.
Svatostánek stojí na místě, kde byl podle křesťanské tradice pohřben Ježíš Kristus, už osm set let ho ale odemykají a zamykají členové jedné muslimské rodiny.
„Když chalífa Umar přišel v 7. století do Jeruzaléma, doprovázeli ho dobyvatelé, kteří jsou mými předky. Chalífa Umar převzal klíče od patriarchy Sofronia a od té doby mám na starosti odemykání dveří,“ popsal Vádžid Nusajba televizi Al-Džazíra.
Vadžíd je křesťanskými rituály často dojat, uvnitř chrámu se však nikdy nemodlí, chodí do Omarovy mešity naproti.
Patriarcha Sofronios v roce 637 pozval chalífu na modlitbu, to však chalífa odmítl, aby nestanovil precedens, kterým by ohrozil postavení kostela jako křesťanského chrámu.
Namísto toho se pomodlil venku na dvoře před bazilikou.
Proto na tomto místě na počest této události v roce 1193 postavil ajjúbovský sultán al-Afdal bin Saladin Omarovu mešitu.
U vchodu je mramorová replika Umarova paktu, který křesćanům v Jeruzalémě zaručoval ochranu a možnost praktikovat náboženství.
Klíčník i prostředník: Muslimská rodina má na starosti nejen otevírání dveří, někdy také dělá prostředníka mezi křesťanskými denominacemi.
Arcibiskup pravoslavného jeruzalémského patriarchátu Theodosios (Hanna) pakt označuje za poselství o důležitosti mezináboženského respektu, který by měl fungovat i dnes.
„Jsme jeden lid, jedna rodina, muslimové a křesťané v této svaté zemi,“ říká.
Arménské apoštolské církvi současný stav vyhovuje, říká biskup Aris Širvanian, podle kterého opatření přispělo ke klidu mezi křesťanskými církvemi.
National Geographic 1. 1. 2026 clock 9 minut
Pod dlaždicemi Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě odhalili archeologové pozůstatky prastaré zahrady - možná místa, kde byl pohřben Ježíš.
Tento objev je jen jedním z fascinujících nálezů roku 2025.
Nálezy z roku 2025 vykreslují bohatý obraz propojeného světa, jehož stopy přetrvaly v kameni i textu po celá tisíciletí.
Probíhající vykopávky v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, o němž tradice praví, že byl postaven nad místem Ježíšova ukřižování a pohřbu, nadále odkrývají nejranější podobu této lokality.
Výzkum naznačuje, jak místo vypadalo před stavbou prvního kostela ve čtvrtém století.
Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě je centrem křesťanské úcty od dob římského císaře Konstantina.
Staletí však na stavbě zanechala stopy - většina současné stavby pochází z křižáckých přestaveb ve 12. století - a místo nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí, jejímž cílem je zpevnění základů.
Rekonstrukce tak otevřela archeologům vzácnou příležitost odhalit dávná tajemství tohoto posvátného místa.
Tým pod vedením profesorky Francescy Romany Stasolly z římské university La Sapienza zkoumá vrstvy historie pod podlahou chrámu.
Vědci objevili stopy lomu z doby železné, který byl později využíván k pěstování plodin.
Archeobotanická analýza prokázala přítomnost olivovníků a vinné révy.
To se shoduje s popisem v Janově evangeliu, podle něhož byl Ježíš ukřižován a pohřben v zahradě.
„Evangelium zmiňuje zelenou plochu mezi Kalvárií a hrobem a my jsme tyto kultivované plochy identifikovali,“ uvedla Stasolla pro The Times of Israel.
Letošní nálezy z různých regionů odkrývají překvapivou rozmanitost a životaschopnost raně křesťanských komunit.
Archeologové na ostrově Sir Bani Yas v Abú Dhabí objevili 1 400 let starý sádrový kříž poblíž mnišského komplexu ze sedmého a osmého století, což potvrzuje přítomnost křesťanství v regionu ještě před příchodem islámu.
V tureckém Olympu archeologové odkryli nádhernou mozaikovou podlahu u vstupu do kostela z pátého století s nápisem: „Vstoupit smí jen ti, kdo jdou po správné cestě."
Archeologové pracující v izraelské poušti Negev oznámili nález ebenových figurek afrického stylu v křesťanských hrobech z byzantského období (4.-7. století n. l.); jejich majitelé mohli pocházet z Etiopie.
Ve Frankfurtu nad Mohanem krátce před koncem roku 2024 oznámili objev nejstaršího důkazu šíření křesťanství severně od Alp - malý stříbrný amulet z hrobu objevený již v roce 2018, jehož rozluštění a datování do let 230-270 n. l. oznámili až nyní.
Na křehkém materiálu bylo vyryto 18 řádků textu včetně slov: „Svatý, svatý, svatý! Ve jménu Ježíše Krista, Syna Božího!"
Vědci také zpřístupnili aktualizovaný dataset římských cest s názvem Itiner-e, který umožňuje vizualizovat trasy, po nichž mohl putovat apoštol Pavel při své misi napříč rozlehlou Římskou říší.
AI a nové datování Svitků od Mrtvého moře
Svitky od Mrtvého moře fascinují svět od roku 1947, kdy byly objeveny po tisíciletících ukrytých v suchých pouštních jeskyních.
Datování jednotlivých rukopisů je však mimořádně obtížné - v textech samotných je málo vodítek a radiokarbonové datování všech svitků je nepraktické.
Letos však tým výzkumníků představil průlomový nástroj: Enoch, model predikce stáří založený na umělé inteligenci, pojmenovaný po starozákonním patriarchovi a otci Metuzaléma, vycvičený na radiokarbonově datovaných rukopisech.
Výzkumníci hymnus nalezli pomocí AI prohledáváním digitalizovaných klínopisných tabulek; hymnus se objevuje v několika textech ze sedmého až prvního století př. n. l., tedy z období, které zahrnuje dobytí Judského království Novobabylonskou říší pod vládou krále Nebukadnesara.
Toto dobytí je zaznamenáno ve starozákonní Druhé knize Královské.
Podle výzkumníků šlo o hymnus běžně užívaný ve školách.
Obchod se slonovinou a starověké obchodní sítě
Slonovina se v Bibli objevuje znovu a znovu jako symbol velkého bohatství a přepychu: trůn krále Šalamouna je popisován jako vyrobený z tohoto materiálu a v Písni Šalamounově dokonce nabývá erotického náboje.
Odkud však slonovina pocházela? Letos multidisciplinární tým výzkumníků publikoval rozsáhlou studii, která prozkoumal stovky předmětů ze slonoviny z jižní Levanty a dospěla k závěru, že po celé tisíciletí, mezi lety 1600 př. n. l. a 600 př. n. l., pocházel tento luxusní materiál ze subsaharské Afriky, konkrétně prostřednictvím obchodníků z Núbie, v Bibli nazývané Kúš.
Nové objevy ve starověké pevnosti Megido
Starověké město Megido je nejznámější pod řeckým názvem Armagedon; Megido, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, má bohatou historii sahající do třetího tisíciletí př. n. l. a rané doby bronzové.
Až dosud nebyl archeologický důkaz o katastrofální bitvě mezi Jošiášem a faraónem Nekem, který podle Bible skončil Jošiášovou smrtí - keramika z Megida naznačuje, že egyptská armáda mohla být na místě ve správný čas.
Další tým pracující na nedaleké lokalitě oznámil objev starověkého vinného lisu - 5 000 let starého - vytesaného přímo do skály, spolu s pokladem pečlivě pohřbených předmětů, patrně ceremoniálních, včetně vzácné neporušené nádoby ve tvaru berana.
Tyto nálezy mohou osvětlit starověké kananejské náboženské praktiky a nabízejí pohled do kultury, která v Bibli zaujímá významné místo, ale zůstává hluboce tajemná.
Datování místa jednoho z Ježíšových zázraků
Rybník Siloe ve městě Davidově, jižně od jeruzalémských hradeb, se objevuje v novozákonním Janově evangeliu.
Podle tohoto textu jde o místo jednoho z Ježíšových zázraků.
Monumentální objev asyrského krále v dnešním Iráku
Archeologové pracující v iráckém Mosulu oznámili objev pravděpodobně největšího známého novoasyrského lamassu.
Jde o obrovskou kamennou sochu vysokou přibližně šest metrů, která zobrazuje hybridního tvora s tělem býka, křídly orla a lidskou hlavou.
Výzkumníci nalezli masivní sochu v paláci, o němž se předpokládá, že patřil Asarhaddonovi, asyrskému králi ze sedmého století př. n. l., který se několikrát objevuje ve Starém zákoně.
Jak poznamenali bibličtí badatelé, Asarhaddonův příběh nápadně připomíná příběh Josefa ve Starém zákoně.
Stejně jako Josef byl asyrský král mladším synem, kterého otec upřednostňoval, vyhnán z domova a zchudl, než se nečekaně stal králem.
Objev monumentálního lamassu svědčí o ohromném bohatství a moci, které měl Asarhaddon k dispozici - důležitý prvek jeho příběhu v Bibli.
Drobný, ale výmluvný nápis z Chrámové hory
Mohutná Asyrská říše se ve Starém zákoně objevuje opakovaně a dokonce přivedla Judské království pod svou kontrolu jako vazalský stát.
Při prosévání materiálu na jeruzalémské Chrámové hoře, kde dnes stojí Skalní dóm, výzkumníci objevili 2 700 let starý zlomek klínového písma - a asyrský královský dvůr v něm důrazně požaduje, aby judský král neprodleně zaplatil opožděný tribut.
Fragment zmiňuje zpoždění platby, termín prvního dne měsíce av a naznačuje vážné důsledky.
Archeologické nálezy roku 2025 společně vykreslují obraz světa, v němž se víra, obchod a technologie propojovaly napříč kontinenty už před tisíciletími.
Chrám Božího hrobu je mimořádně cenný z duchovního i historického hlediska.
Navštívit ho je při návštěvě Jeruzaléma takřka povinnost.
Chrám každý den odemyká muslimský klíčník? Děje se tak kvůli neshodám jednotlivých spravujících církví.
Jedno z nejsvětějších míst křesťanství se ukrývá v husté zástavbě v srdci jeruzalémského Starého Města.
Oním místem je Chrám Božího hrobu, který vyrostl na místě Ježíšova ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání.
Ač to na první pohled možná nevypadá, interiér chrámu je velmi rozlehlý a jeho architektonická dispozice poměrně komplikovaná.
Není se čemu divit, komplikovaná byla už samotná historie chámu jakožto jednoho z nejdůležitějších svatostánků křesťanství, jednoho z pilířů křesťanské víry a zároveň jedné z nejnavštěvovanějších památek v Jeruzalémě vůbec.
Historie a architektura Chrámu Božího hrobu
Historie Chrámu Božího hrobu sahá do druhého století, kdy dal na místě současného svatostánku císař Hadrián postavit chrám, aby zakryl jeskyni, ve které byl pohřben Ježíš.
Byzantský chrám na tomto místě nechal ve čtvrtém století vybudovat císař Konstantin.
Stavba byla několikrát přestavována a upravována.
Uvnitř se nachází mnoho kaplí, rozložených v několika nadzemních podlažích.
Ježíšův hrob je umístěn v edikule z 19. století, stojící v centrální části chrámu zvané katholikon.
K jejímu znovuotevření po rekonstrukci došlo v roce 2017.
Restaurátorské práce v dalších částech chrámu dodnes neustále pokračují.
Edikula, Andělský kámen a další významná místa
V jedné ze dvou místností v edikulu je k vidění tzv. Andělský kámen - fragment z kamene, který měl zakrývat původní Ježíšův hrob.
Ve druhé se nachází samotná hrobka, kterou dal císař Konstantin původně vytesat do okolní skály.
Schody vpravo za vstupem do chrámu vedou na Golgotu, kde byl Ježíš ukřižován.
Nacházejí se tu dvě kaple - římskokatolická s moderními mozaikami a řecká pravoslavná, která se pyšní stříbrným oltářem, zhotoveným původně pro kardinála Ferdinanda de’Medici Domenicem Portigianim.
U něho je k vidění stříbrný kotouč s otvorem, do kterého byl údajně zapuštěn Ježíšův kříž.
Kámen pomazání, kaple sv. Ihned za vstupním portálem leží Kámen pomazání, na který bylo údajně položeno Kristovo tělo po sejmutí z kříže.
Právě na tomto kameni mělo být jeho tělo pomazáno před vložením do hrobu.
Od roku 1810, kdy sem byl umístěn, k němu poklekají věřící, aby se ho dotkli a políbili ho.
Ve svatostánku bylo vystavěno asi třicet kaplí, z nichž nejvyhledávanější je bezesporu kaple sv. Heleny, nacházející se pod úrovní současného chrámu.
Ve starobylé cisterně na místě dnešní kaple údajně císařovna Helena našla roku 327 tři kříže, z nichž jeden je dnes k vidění v katedrále v Monze, další v Miláně a třetí v Římě.
V chrámu se rovněž nachází posledních pět zastavení křížové cesty Via Dolorosa, a to ta, kde byl Ježíš svlečen z šatů, přibit na kříž, kde na kříži zemřel, byl z něj sňat a uložen do hrobu.
Správa a současnost
Každou část svatostánku vlastní jiná náboženská obec.
V současné době Chrám Božího hrobu řídí šest církví, přičemž o společné prostory se starají dohromady.
Podívejte se na edikulu a záznamy o rekonstrukcích z posledních let.
Navštivte kapli sv. Heleny a Via Dolorosa v kontextu celé svatyně.
Chrám Božího hrobu stojí na údajném místě ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a obsahuje pět posledních zastavení křížové cesty na Golgotě.
300 let po Kristově smrti zvolila svatá Helena (matka císaře Konstantina) toto místo ke stavbě křesťanského kostela, z něhož se dodnes dochovala už jen rotunda.
Sice byla z velké části poškozena požárem v roce 1808, ale následně zdařile obnovena, takže je dnes nejvelkolepějším prvkem kostela.
Pro křesťany je rozhodně nejposvátnějším místem Kristův hrob.
Podle všech evangelií bylo Ježíšovo tělo bezprostředně po smrti sňato z kříže, zabaleno do plátna a položeno do skalního hrobu.
Nad ním dnes stojí svatyně, která zahrnuje několik kaplí.
Dlouhotrvající spory o vlastnictví chrámu pomohl vyřešit osmanský edikt zvaný Status quo z roku 1852.
Ten rozděluje péči o chrám mezi Armény, Řeky, kopty, římské katolíky, Etiopany a Syřany.
Některé části řídí společně, jiné odděleně.
Jako neutrální vystupuje muslimský klíčník, který každý den chrám odemyká.
Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského je starobylou rytířskou institucí pod ochranou Svatého stolce, jež je mezinárodně uznána jako rytířský řád.
Jde o centrální instituci katolické církve, jež se svou strukturou a svými aktivitami přímo účastní papežské péče o katolické instituce a posvátná místa ve Svaté zemi.
Jde o charitativní organizaci se sídlem v Městském státu Vatikán, v jejímž čele stojí velmistr jmenovaný papežem z řad kardinálů.
Řád Božího hrobu je jedinou laickou vatikánskou institucí, je otevřen ženám i mužům, kteří se chtějí stát řádovými dámami a rytíři, aby prohloubili svůj křesťanský život a pomáhali Svaté zemi.
Rytířský řád Božího hrobu v Jeruzalémě je společně se Suverénním vojenským maltézským řádem jedním ze dvou rytířských řádů uznávaných Svatým stolcem.
Řád je úzce spojen s Latinským patriarchátem v Jeruzalémě, jehož činnost podporuje.
Své sídlo má ve Vatikánu a v Římě.
Ve více než čtyřiceti zemích všech oblastí světa má celkem 67 poboček nazývaných místodržitelství nebo magistrální delegace.
Ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus ať je centrem vaší existence a každého vašeho osobního i společného projektu a programu.
Nechte se vést a podporovat jeho vykupitelskou mocí, abyste hluboce prožívali poslání, k němuž jste povoláni.
Papež Benedikt XVI.
