Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. Datum Popeleční středy je pohyblivé jako i Velikonoce a odvíjí se od data Velikonoc. V liturgickém kalendáři je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Datum Popeleční středy i Velikonoc naleznete zde - v dynamickém liturgickém kalendáři.
Na Popeleční středu se věřícím na čelo uděluje znamení kříže popelem (= popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením pomíjivosti člověka a odhodlání zříci se zlého jednání (hříchu). Tento symbol je převzatý z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, své zlé jednání (hřích) a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí.
Začátek postní doby byl v průběhu dějin přesunut ze 6. Na Popeleční středu se věřícím na čelo uděluje znamení kříže popelem s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Tento úkon nám připomíná pomíjivost našeho pozemského života, ale zároveň nás volá k obrácení a důvěře v Boží milosrdenství. Popeleční středou zahajuje čtyřicetidenní postní dobu, která je obdobím ztišení, pokory a duchovní přípravy na Velikonoce. Doprovází ji slova: „Prach jsi a v prach se obrátíš.“ (Gn 3,19) nebo „Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15).
Popel symbolizuje obrácení. Popele se dříve užívalo i jako čisticího prostředku. Symbolicky toto znamení vybízí, abychom vstoupili do postní doby vědomě a prožívali ji jako čas vnitřního očišťování. Na počátku postní doby bývá vedena postní obnova. Popeleční středa je významným milníkem v liturgickém kalendáři, kdy věřící vstupují do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. Datum Popeleční středy je pohyblivé a odvíjí se od data Velikonoc.
Postní doba je nejen časem odříkání, ale především obdobím milosti a proměny. Bůh nás zve, abychom se mu přiblížili a nechali se jím uzdravit. Každý věřící je proto volán k osobnímu ztišení, hlubšímu prožívání svátostí, smíření a skutkům lásky. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi dny přísného postu pro dospělé, což znamená zdržet se masa a omezit množství jídla (pro dospělé mezi 18 a 60 lety).
Postní doba není jen období odříkání, ale čas milosti a proměny. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se postoj projevil i navenek. Toto obrácení není výsledkem jen „duchovní gymnastiky“, ale působením Boha v životě člověka. Vnitřní pokání křesťana může mít rozmanité projevy a podle potřeb doby se vhodně modifikují. Vedle klasických forem se rozšiřuje ekologický půst, omezení zbytečných jízd autem a půst od činností, které zabírají mnoho času, například od počítače či sociálních sítí.
Postní doba má tři sloupy: modlitbu, půst a almužnu. V postu nejde jen o jídlo; jde o čas, o prostor pro Boha. Jako společnost jsme na počátku Postní doby (popeleční středa) a uprostřed Velikonočního tridua (na Velký pátek) spojeni společným půstem „zdrženlivosti“ a „újmy“. Ryby byly tradičně chápány jako pokrm chudých a půst zdrženlivosti se na ně nevztahuje; půst se týká všech křesťanů od 14 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jsou dospělí křesťané (od 18 do 60 let), kteří nejsou nemocní, vázáni také půstem „újmy“, což znamená jednou denně jíst do sytosti.
Popeleční středou vstupují křesťané do postní doby až do odpoledne Zeleného čtvrtka. Čtyřicetidenní doba přípravy na Velikonoce se objevuje již ve 4. století, kdy byl začátek stanoven na 1. neděli postní. V té době byla bezprostřední příprava na křest i ukončení veřejného pokání zaměřeny k Velikonocům. Obě dimenze pak byly propojeny v 5.-7. století. Půst se stal hlavní náplní tohoto období, proto byl přidán dalších 6 dní, aby neděle nebyla postní. Proto se od 10. století používá Popeleční středa jako název „Popeleční“.
Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích a vyjadřuje vůli obrátit se, s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu pro dospělé, což se týká všech plnoletých katolických křesťanů až do 60 let věku. Znamením popelce začíná příprava na velikonoční svátky.
Ježíšova výzva k obrácení a k pokání na Popeleční středou míří na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se postoj projevil i navenek. Toto obrácení není výsledkem jen duchovní gymnastiky, ale působením Boha v životě člověka. Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Vnitřní pokání křesťana může mít rozmanité projevy a vhodně se modifikují podle potřeb doby.
Vedle klasických forem se dnes rozšiřuje ekologický půst a další formy ztišení. Jde o čas, který má prohloubit vztah s Pánem a připravit srdce na Velikonoce.
