ČT nemá práva pro internet. Trpké životní osudy pražského arcibiskupa, který se stal symbolem útlaku, věrnosti, lásky a pokory, připomíná polohraný dokument z roku 2008. Připravili: M. Pavlata, O. Selucký a M. Růžička. Vyrobeno 2008. 57 min. Země původu: Česko. O pořadu: Polohraný dokument scenáristy O. Seluckého a režiséra M. Růžičky začíná sledovat životní osudy Josefa Berana od jeho mládí, dobu studií, kněžské svěcení a následnou dráhu profesora.
V průběhu let se Beran setkává s velmi tvrdými totalitními režimy dvacátého století - nacismem a komunismem. Po dlouhé době věznění je jako pražský arcibiskup násilím vypovězen z vlasti. Ve Vatikánu se těší velké úctě papeže Pavla VI. a pozornosti světových médií, zvláště při jeho vystoupení na Druhém vatikánském koncilu. Je jmenován kardinálem a později jako jeden z mála kardinálů pohřben v kryptě baziliky sv. Petra. Dozněly poslední tóny slavnostního rekviem. Jednoduchá rakev přikrytá lesklou látkou stojí v apsidě římského chrámu, daleko od československé vlasti uvězněné rudou ocelí.
Náhle se chrámem rozléhá tiché šustění látek a pomalé kroky malého průvodu. Proti všem zvyklostem přichází ztichlým kostelem k rakvi papež Pavel VI. v pluviálu, modlí se a provádí výkrop rakve. Rakev bude zanedlouho uložena tam, kde nikdy žádný Čech předtím neležel - v kryptách chrámu svatého Petra ve Vatikánu po boku papežů Pia XI. a Pia XII. V sobotu 17. května si v katedrále připomínáme úmrtí 33. arcibiskupa pražského Josefa kardinála Berana.
Historie života a kariéra před a během dráhy
Ten se narodil na sklonku roku 1888 v Plzni do učitelské rodiny. Možná i to mu pomohlo ve studiu na plzeňském gymnáziu, České koleji v Římě (dnešní Nepomucenum) a v semináři na teologii. Na kněze byl vysvěcen v roce 1911 a doktorát získal v roce 1912. I po vysvěcení byl školství věrný, učil třeba na ženském učitelském ústavu sv. Anny a už tam rozpoznali jeho kvality, takže se stal ředitelem. To už se ale nad Československem začaly stahovat mraky nacistického agresora.
Po nastolení protektorátu byl neustále šikanován gestapem a policií pro svou pozici a předchozí studium v Římě. Po atentátu na Heydricha byl pak v rámci retribucí proti české inteligenci 6. června 1942 zatčen, brutálně vyslýchán a uvězněn na Pankráci. Asi po měsíci čekání na popravu byl převezen do Terezína, později do koncentračního tábora Dachau. Otrocká práce, bití, hlad a nemoci by zlomily každého, ale ne odvážného českého kněze. Peklo na zemi holocaustu nakonec Josef Beran přežil a vrátil se do Prahy, kde začal ihned opět organizovat výuku na semináři. Rychle se stal duší obnoveného katolického života v době třetí republiky a brzy se dočkal pocty, která tíží - biskupské mitry.
V neděli 8. prosince 1946 přijal Josef Beran v naší katedrále biskupské svěcení a byl intronizován jako 33. arcibiskup pražský. Následovala šestnáctiletá internace na samotě po různých opuštěných usedlostech a zámcích v republice. Od roku 1949 byl až do roku 1965 držen v přísné izolaci od veřejnosti. Arcibiskup nevěděl, kde přesně je, neměl spojení ani s nejbližšími ani žádné informace o dění ve světě kolem něj, byl neustále pozorován a odposloucháván.
V 60. letech začala církev usilovat o jeho propuštění. Po těžkém jednání a nátlaku Svatého stolce, který se manifestoval ve jmenování vězně kardinálem, se socialistický režim rozhodl jej pustit do Říma, ale za podmínky, že se už nikdy nevrátí. Poslední čtyři roky v římském exilu strávil starý kardinál tam, kde kdysi studoval - v koleji Nepomucenum. Ke konci již těžce nemocný kardinál se však s neutuchajícím nadšením vrhnul do aktivity. Zúčastnil se II. vatikánského koncilu, kde sklidil po pronesení projevu o svobodě svědomí bouřlivý potlesk, vystupoval v rádiu a zasílal dopisy církevním hodnostářům v Československu.
Beatifikace a současný kontext
V roce 2018 se ostatky kardinála vrátily domů. Byl převezen a pohřben v katedrále svatého Vít, Václava a Vojtěcha v kapli svaté Anežky do jednoduchého sarkofágu. Dokumentace k beatifikaci pokračuje: v diecézní fázi došlo v roce 2018 k uzavření a v roce 2019 došlo k předání dokumentů Kongregaci pro blahořečení a svatořečení. Nyní má beatifikační proces ve svých rukou Marek Miškovský, administrátor farnosti a vice postulator kauzy blahořečení Josefa Berana. Mezi hlavní aktéry patří i zástupci Kongregace pro blahořečení a svatořečení, kteří dohlížejí na průběh a legitimitu každého kroku.
Na fotografiích zleva: JUDr. Andrea Ambrosi, Nina Bartulica, Giacomo Pappalardo. Fotografie ilustrují mezinárodní spolupráci a profesionální rámec, v němž se celý proces odehrává. Proces beatifikace je zkoumán z hlediska skutků a ctností, které mohou podpořit svatost Služebníka Božího. Průběh diecézní fáze a její uzavření v roce 2018 ukazuje, jak tráví dlouhé roky zkoumání a vyhodnocování. Postup probíhá skrze diecézní fázi, následovanou kongregací, která posuzuje doporučení expertní komise a shromažďuje potřebnou dokumentaci.
Současný kontext ukazuje, že beatifikace má posílit památku církevní historie a ukázat příklad služby a odvahy ve vypjatých dobách. Proces odráží důležitost transparentnosti církevních procesů a schopnosti adaptovat historické názory na současné etické standardy. Výsledky kongregace mohou ovlivnit další kroky v katolické církvi ve střední Evropě a posílit kontakt mezi místními farnostmi a římskými cíli blahořečení a svatořečení.
Klíčové momenty a kontext
- Raná fáze života Berana a jeho duchovní formace v české i římské tradici.
- Přínos k formování katolické kultury a pomoci dětem a mládeži ve společnosti.
- Setkání s totalitními režimy, perzekuce a následný exil v Římě.
- Role během II. vatikánského koncilu a vyjádření k svobodě svědomí.
- Proces beatifikace a mezinárodní spolupráce v rámci římskokatolické církve.
Na 120. výročí narození Berana byl natočen celovečerní dokument a zároveň probíhala činnost Českého televízního odvětví, které vypracovalo materiály k beatifikaci. U příležitosti 40. výročí úmrtí kardinála Berana proběhla ekumenická konference v Praze se zapojením významných teologů a církevních představitelů. Konferenci doprovodil i záměr položit základní kámen pomníku kardinála Berana a připomenout jeho odkaz v akademickém prostředí. Všechny tyto akce ukazují, jak komplexně se Beranova osobnost a jeho působení promítají do současného chápání morálních hodnot a historické odpovědnosti církve ve střední Evropě.
Slova odborníků a svědectví pamětníků dokumentují, že Beran byl výraznou osobností s mimořádným kouzlem a schopností inspirovat věřící i laiky. Oldřich Selucký shrnuje: „On v rozhodujících chvílích ve střetu s totalitními režimy vynikl tím, že když se přesvědčil, že není možná dohoda, zvlášť s komunistickým režimem, tak dokázal říct ne, dokázal odmítnout všechny nabídky na nějaký kompromis a u tohoto setrvat po desetiletí s rizikem případně i smrti.“
Dokument si klade za cíl pochopit jádro Beranovy osobnosti a jeho odvahu i lidskost, která se projevovala nejen v polních aspektech jeho služeb, ale i v rodinném a studijním kontextu. Vytváří živý obraz nejen věčně periody viktoriánského života, ale i konkrétních činů, které z Berana učinily symbol vytrvalé víry a odhodlání v obtížných dobách.