Kaple sv. Fabiána a Šebestiána, kterou lidově nazývají Barborka, stojí na místě bývalého gotického sboru a je v Dolních Kounicích chrámem s bohatou historií i významným postem v místní náboženské krajině.
Kaple v dnešní podobě byla vystavěna Jiřím Richtrem z Brna za Ferdinanda Ditrichsteina v r. 1688 a to tak, že gotické kněžiště z původního sboru v upravené podobě zůstalo zachováno a k němu byla přistavěna renesanční přístavba vlastní kaple, nad jejímž vchodem je znak Ditrichsteinů (vinařské nože) s uvedeným letopočtem.
Původně zde měla sekta bratří Valdenských a Boleslavských svoji modlitebnu - sbor v gotickém slohu - jemuž Jan ze Žerotína daroval svůj dům a v r. za katolického faráře P. Leopolda Styllera (1676-1689) bylo při kapli zřízeno modlitební bratrstvo - kongregace sv. Barbory, jemuž Ferdinand z Ditrichsteina v r. 1694 věnoval 300 zl. ze dvora v Kopařovicích, což vložil do desk zemských.
Bratrstvo sv. Barbory trvalo až do r. Po zatopení a uzavření starého farního kostela u řeky v r. 1862 zde byly se souhlasem mikulovských Dietrichsteinů až do roku 1879 konány všechny katolické bohoslužby, křty, svatby a pohřby.
Kaple má tři oltáře. Na hlavním oltáři je patrně novější obraz sv. Barbory, nad ním obraz Nejsvětější Trojice. Na levé, evangelijní straně oltáře je socha sv. Šebestiána s šípy, zabodnutými do jeho těla při mučení, nad ním je socha „dobrého lotra“ sv. Dismase na kříži ve tvaru písmene T. Na pravé, epištolní straně dole, stojí socha sv. Rocha, patrona hladových, a pes, který mu údajně každý den přinášel do jeho lesní chatrče skývu chleba. Nad sv. Rochem je pak ještě socha sv. Petra.
Levý boční oltář nese obraz sv. Václava v knížecím rouchu, před oltářem je dřevěná kazatelna s velmi příkrými, téměř nebezpečnými schůdky. Pravý boční oltář je zasvěcen svaté panně Barboře, jejímž atributem je věž (její vězení) se třemi okny, které jí připomínaly Nejsvětější Trojici.
V dlažbě bývaly tři náhrobní kameny z 18. stol. které jsou nyní zazděny v levo od vchodu ve zdi, a na věžičce byly koncem 19. stol. Dnes je tam jen jeden menší zvon. Zvon byl v roce 2000 vybaven el. pohonem s automatickým ovládáním A od svátku sv. Barbory 4. prosince 2000 je v provozu.
Zprovozněním zvonu byla současně završena poslední etapa renovace kaple sv. Barbory, zahájená v září 1999, při níž kromě nových omítek bylo vyměněno také všech osm barokních oken. Tyto práce přišly na 1,6 mil. Kč.
Po zatopení a uzavření starého farního kostela u řeky v r. Trvalo to téměř 18 let!
Po první světové válce v r. 1921 kapli sv. Fabiána a Šebestiána kounické obecní zastupitelstvo pronajalo nově vzniklé Církvi československé husitské na dobu 15 let. V devadesátých letech 20. století kapli získala naše církevní obec a opravila ji. Nyní se v ní pravidelně konají nedělní pravoslavné bohoslužby. V kapli sv. Ivančice, Biskoupky, Čučice, Dolní Kounice, Ketkovice, Hlína, Kupařovice, Mělčany, Nové Bránice, Moravské Bránice, Němčičky, Neslovice, Nová Ves, Oslavany, Pravlov, Senorady, Trboušany, Radostice, Prštice, Ořechov, Silůvky, Rebešovice.
Dolní Kounice jsme navštívili během zpáteční cesty domů, když jsme se vraceli do Olomouce od příbuzných bydlících na Jižní Moravě. Při poznávaní místních památek jsme nevynechali ani chrám svaté Barbory, lidově zvanou Barborka, která se dříve nazývala jako kaple svatého Fabiána a Šebestiána. Ke chrámu, jenž vznikl přestavbou protestantského sboru v roce 1688, jsme se vydali pěšky po štěrkové cestě od nedalekého kostela sv. Bílé průčelí svatostánku zářilo z dálky jako maják na břehu moře a chrám nás tak k sobě bezděčně naváděl jako námořníky do bezpečného přístavu.
Když jsme přišli blíže, všimli jsme si čtyř prázdných výklenků pro sochy, po dvou na každé straně dveří. Nad nimi jsme spatřili zazděné okno na kůr, pouze nad římsou byl malinký kulatý otvor ve štítu. Pokračovali jsme tedy alespoň v prohlídce exteriérů církevního svatostánku. Kráčeli jsme podél lodi, na níž jsme napočítali čtyři okna, prosvětlující vnitřní prostor chrámu a to na obou stranách. Minuli jsme sakristii a pak jsme přišli k pětibokému presbytáři bez oken, na němž jsme našli několik gotických prvků. Následně jsme kráčeli podél druhé strany lodi a na sedlové střeše si prohlédli malou věžičku, neboli sanktusník. Vzápětí jsme se ocitli opět před vchodem do chrámu, v němž až do roku 1783 fungovalo modlitební bratrstvo jako kongregace svaté Barbory a jelikož se šedivé mraky rozhodli zbavit své zátěže, šli jsme se před deštěm schovat zpátky do auta.
Skryti před kapkami jsme si o bývalé kapli sv. Fabiána a Šebestiána přečetli pár informací, z nichž nás nejvíce zaujala ta z druhé poloviny 19. století. Po přečtení dostupných faktů jsme nastartovali auto, zapnuli stěrače a deštěm skrápěné Dolní Kounice jsme opustili. Naším dalším cílem se stala rozhledna na vodojemu v obci Bratčice, odkud jsme pak jeli již domů do Olomouce. O netradiční rozhledně či spíše vyhlídce si můžete přečíst v mém další příspěvku. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Dolních Kounicích poznávali zejména církevní památky.
Chrám svaté Barbory (lidově Barborka, dříve kaple svatého Fabiána a Šebestiána) je pravoslavný chrám a bývalá římskokatolická kaple ve městě Dolní Kounice. Pravoslavné církvi, slouží od 90. let 20. Předchůdcem současné kaple byl protestantský sbor, který byl postaven před rokem 1588. Ten byl přesně o sto let později zcela přestavěn do současné podoby brněnským stavitelem Jiřím Richterem, který nechal stát původní gotické kněžiště. K němu byla přistavěna loď vlastní kaple s kruchtou a sakristie. V letech 1862 - 1879 kaple sloužila jako centrum zdejšího církevního života, neboť starý farní kostel byl povodní v roce 1862 poškozen. Tento svatostánek na konci sedmdesátých 19. století kapli nahradil a ta již nebyla využívána a tak chátrala.
V devadesátých letech 20. století ji do majetku získala pravoslavná církevní obec, která od té doby kapli využívala jako svůj chrám. Na přelomu 20. a 21. Zčásti skrytá lidskému zraku, přesto po několik století součást dolnokounické historie. Historie chrámu sv. Kaple v dnešní podobě byla vystavěna Jiřím Richtrem z Brna za Ferdinanda Ditrichsteina v r. 1688. Gotické kněžiště z původního sboru v upravené podobě zůstalo zachováno a k němu byla přistavěna renesanční přístavba vlastní kaple, nad jejímž vchodem je znak Dietrichsteinů (vinařské nože) s uvedeným letopočtem.
Původně zde měla sekta bratří Valdenských a Boleslavských svoji modlitebnu - sbor v gotickém slohu - které Jan ze Žerotína daroval svůj dům. Po zatopení a uzavření starého farního kostela u řeky v r. 1862 zde byly se souhlasem mikulovských Dietrichsteinů až do roku 1879 konány všechny katolické bohoslužby, křty, svatby a pohřby. Po první světové válce v r. 1921 kapli sv. Fabiána a Šebestiána kounické obecní zastupitelstvo pronajalo nově vzniklé Církvi československé husitské na dobu 15 let. V devadesátých letech 20. století byla kaple za pomoci města důkladně opravena a pravidelně se zde konají nedělní pravoslavné bohoslužby. Bývají zde také pořádány výstavy nebo koncerty duchovní a vážné hudby, jako např. každoročně ve vánočním období nebo i při jiných příležitostech v průběhu roku.
