Národní památkový ústav v hl. m. Rozsáhlý archeologický výzkum z let 2003-2005 umožnil provést analýzu vývoje středověkého kostela sv. Maří Magdalény, jenž byl součástí gotického malostranského kláštera magdalenitek. Prokázal pozdější úpravy a přestavby kostela i kláštera v jednotlivých stavebních fázích od 14. do 17. století.
Završila je rekonstrukce celého areálu v 17. století pro potřeby dominikánského kláštera, který na tomto místě existoval mezi lety 1604-1784. Nálezem dosud neznámé románské architektury předcházející vzniku kostela výzkum otevřel i otázku jeho předchůdce. U výzkumu na Malé Straně se objevují určité archeologické nálezy, které mohou souviset s konventem dominikánek i s předcházejícími středověkými objekty.
Historie umístění a rozsah klášterní zástavby na Malé Straně
Na území Malé Strany vznikla v průběhu vrcholného středověku řada církevních institucí, jejichž architektura a areály svědčí o dlouhé kontinuitě osídlení. Ženské konventy magdalenitek a dominikánek byly do prostoru Malé Strany usazeny později, na samém konci 13. či na počátku 14. století. Původní komunita malostranských dominikánek získala v roce 1313 od johanitů areál bývalé templářské komendy u kostela sv. Vavřince na Starém Městě pražském, kam se záhy přestěhovala.
Klášter sv. Maří Magdalény byl vybudován v centru Nebovid a později po odchodu řeholnic dominikáni obsadili klášerní prostory v prostoru Malé Strany. Klášter u sv. Anny byl umístěn na severovýchod od Malostranského náměstí a jeho existence je doložena začátkem 14. století. Po husitských válkách klášter přečkal a byl znovu rozvíjen v 17. století, kdy došlo k renesančním a barokizujícím zásahům a k rozšíření dvora za spoluúčasti Kryštofa Dientzenhofera.
Stavby a klíčové stavební fáze kostela sv. Maří Magdalény
Počátky kostela probíhaly ve stylu románské rotundy na místě dnešního areálu. V 1. polovině 12. století stála rotunda sv. Vavřince na místech, která později patřila k dominantnímu komplexu. Restaurace a rozšíření v 14. století vedly k výstavbě nového kostela, který byl dokončen až v poslední čtvrtině 14. století. Interiér byl poté pokryt malbami dvorského okruhu a byl doplněn o zřetelnou gotickou výzdobu, která přežila do 17. století.
V 17. století dochází k rozsáhlé barokizaci areálu dominikánů, kterou iniciovala Sofie Mladotka a která zahrnovala přestavby presbytáře, empory a západního průčelí. Kostel je řešen jako jednolodní s lomenými okenními ostěními, boční stěny jsou vyztuženy pilíři a pulty. Krov je gotický a spojuje se s hambalky. V posledních fázích barokizace došlo k výzdobě interiéru a k restaurování gotických maleb, včetně kompozic Sedm svátostí, Klanění tří králů, Oplakávání Krista a dalších děl kolem oltářů a empor.
V částech klášterního areálu se nacházely i prostory, které dnes chápeme jako součást renesančních a barokních přístaveb. Kostel byl doplněn o kaple sv. Máří Magdaleny a sv. Rozálie a samotný dvůr byl rozšířen. Po zrušení kláštera v roce 1784 byl areál prodán a následně došlo k dalším změnám majitelů, včetně posledních etap výstavby a rekonstrukcí v 19. a 20. století.
Archeologické nálezy a jejich význam
Archeologické sondy v areálu Tyršova domu (čp. 450) a v jeho okolí odhalily vrstvy, které ukazují na stavební aktivity 13.-14. století. Nálezy vápenické pece a jiné stavební zbytky dávají dohromady obraz o produkci stavebního materiálu a o souvislostech s výstavbou kostela i konventních budov. V jedné sondě byl identifikován vápenický objekt s dnem a stěnou, datovaný do 13. století, a to spolu s keramickými fragmenty a opukovým článkem, který by mohl pocházet z konstrukcí středověkého kláštera. I když samotné nálezy vápenky a hrobu nepřinášejí jednoznačný důkaz existence kláštera na místě, poskytují důležité souvislosti pro chápání raného urbanistického vývoje Malé Strany a okolí.
Další objevy ukazují, že prostor dvora bývalého kláštera byl obehnán zdí, s vikýři a profilovanými římsami. Využití prostoru ukazují i na možné spojení s rožmberským dvorem a následným převzetím dominikánkami v 1. polovině 14. století. Mikropříběhy jednotlivých domů (např. dům čp. 387/III, čp. 459/III a čp. 450/III) odhalují, jak se klášterní budovy a jejich okolí proměňovaly v průběhu 17.-18. století. Nálezy gotických článků, opukových zdí a zbytků stavebních konstrukcí podporují interpretaci o středověké zástavbě a její proměně během barokizace.
Současný obraz areálu a jeho význam pro poznání Malé Strany
Současná podoba bývalého kláštera dominikánek u sv. Anny a kostela sv. Maří Magdalény zahrnuje několik klíčových konstrukčních a architektonických vrstev, které zachycují pokračující vývoj klášterního areálu - od románských počátků přes gotické jádro až po barokní a raně novověké zásahy. Výzkum NPÚ ukazuje, že klášter byl jedním z nejdéle osídlených míst Prahy a že jeho vývoj je důležitým stavebně-historickým okénkem do dějin Malé Strany a pražského podhradí. Renesanční a barokní zásahy a rekonstrukce do současnosti odhalují, jak se prostředí měnilo spolu s architektonickými postoji a majiteli, a to včetně vlivu známých architektů, jako byl Kryštof Dientzenhofer.
Celé území bývalého klášterního areálu se dotýká i širších témat pražského urbanismu - např. provozy teplovodů, původní rytecké a tiskové domy po zrušení kláštera, které dodnes zůstávají součástí historické vrstvy Malé Strany. Struktura domu čp. 450 a sousedních objektů ukazuje, jak konventní areál byl rozdělen na části a jak jednotlivé stavby spolu souvisely. Archeologické i dokumentační práce nadále pokračují, aby se vyjasnila přesná lokalizace klášterního kostela a jeho předchůdců v rámci středověké Prahy.
Na vozíku po naší vlasti XIV. RAJHRAD - DOMINIKÁNSKÝ KLÁŠTER
tags: #dominikanky #na #male #strane