Místo, kde se moderní architektura potkává se staletou historií. Pojďte se s námi podívat na areál emauzského opatství, který se skládá z kláštera Na Slovanech, přilehlého kostela Panny Marie a slovanských patronů s betonovou věží a rozlehlých zahrad. Tato oáza uprostřed města se nachází jen pár kroků od Karlova náměstí a cestou nemůžete minout ani Pragerovy kostky, sídlo IPRu a CAMPu. Komplex propojující architektonický zážitek s možností odpočinku pod korunami stromů se má budoucnu ještě více zpřístupnit veřejnosti, a to díky komplexní renovaci pod taktovkou studií Terra Florida a NOT BAD. Jaký je osud kláštera a odkud pochází jeho název? A jakou roli v jeho vývoji hrál císař Karel IV. nebo architekt František Maria Černý?František Maria Černý je jedním z žáků architekta Pavla Janáka, autora urbanismu vilové osady Baba nebo Husova sboru na Vinohradech.
Historie a vznik kláštera Na Slovanech
Klášter Na Slovanech či Emauzský začal vznikat v roce 1348 na levém břehu Vltavy u staršího románského kostela sv. Kosmy a Damiána. Jeho výstavba vyvrcholila vysvěcením o 24 let později, při němž byl z evangelia čten příběh o setkání Ježíše Krista s učedníky u městečka Emauzy. Odtud plyne jedno z označení sakrální monumentální stavby. Součástí kláštera je kostel Panny Marie a slovanských patronů a celý komplex je jednou ze sakrálních staveb, které nechal vybudovat Karel IV. jako součást systému kostelů vytvářejících svým umístěním na mapě symbol kříže. Klášter nese celý název „Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Označení „Na Slovanech“ vychází ze skutečnosti, že tento klášter byl jediným slovanským v zemi a některé prameny ho proto označují za bílou vránu mezi pražskými kostely.
Označení „slovanský“ poukazuje na to, že zde nebylo kázáno v latině jako všude v okolí, ale ve slovanském jazyce. Klášter Na Slovanech je jedním z pěti sakrálních staveb, které nechal Karel IV. na Novém Městě vybudovat s koncepčním rozvržením do pomyslného kříže. Dalšími jsou kostel sv. Apolináře, kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, kostel sv. Stavba má od dob vzniku tři lodě a dodnes se z gotického výrazu zachovaly například hodnotné nástěnné malby či původní okna s lomeným obloukem.
Stavební proměny: baroko, novogotika a beuronská inspirace
V 17. století byl komplex kláštera s kostelem přestavěn do barokního stylu španělskými mnichy, kteří sem přišli ze známého kláštera Montserrat. Při barokní přestavbě byly ke kostelu svaté Panny Marie Na Slovanech přidány dvě věže zakončené cibulovitou zvonicí. Po roce 1880 dostal klášter novogotickou podobu, konkrétně s příchodem beuronských mnichů. Těm zde byl poskytnut azyl po jejich vyhnání z německého Beuronu v souvislosti s církevními boji mezi pruským a německým státem a katolickou církví. Emauzy obývali až do začátku 20. století, kdy však byli z kláštera pro svou národnost vyhnáni. Oblé tvary barokních věží tito mniši nahradili vysokými jehlany a interiér budov byl vyzdoben v beuronském stylu, který najdeme například i v klášteře sv. Gabriela na Smíchově. Beuronský styl se projevoval hlavně v malířství, figury byly například kresleny podle jasně stanoveného egyptského kánonu. Patrná je dále inspirace byzantským, starořeckým a starokřesťanským uměním, používaly se také florální motivy.
Novogotika a osud kláštera během 20. století
Novogotický výraz vydržel klášteru až do poloviny 20. století, kdy mu však byla osudnou druhá světová válka. Již v roce 1941 byl klášter Na Slovanech předmětem akcí spojených s válečným konfliktem, konkrétně odsud vysílala vysílačka „Magda“, jelikož tehdejší opat Arnošt Vykoukal podporoval odbojová hnutí. Bohužel následující rok tragicky zahynul v koncentračním táboře v Dachau. V červenci 1941 byl kostel prohledán gestapem, uzavřen pro bohoslužby a mniši byli vyhnáni. Budova sloužila Němcům jako vojenský lazaret, kde ošetřovali zraněné a nemocné. V roce 1945 byl klášter zdevastován po náletech amerických vojsk, kdy na něj byly svrženy celkem 3 pumy. Takto vypadal Emauzský klášter po náletech spojeneckých vojsk. Severní věž bombardování nepřežila, z jižní zbyla jen část.
Dostavba a beuronka v 60. letech
Moderní etapu kláštera započala v 50. letech minulého století jeho rozsáhlá obnova, která mu nejen navrátila monumentální vzhled, ale také z něj udělala architektonický unikát. Namísto rekonstrukce dvou novogotických věží byl kostel u kláštera mezi lety 1964-1968 zakončen betonovými skořepinami, jejichž zlaté špičky odráží sluneční svit do širokého okolí. Autorem odvážného provedení je architekt František Maria Černý, který tvořil již v období první republiky a stojí za stavbou Mölzerovy vily v pražských Dejvicích nebo obytných domů v Holešovicích, na Vinohradech či ve Vršovicích. Do historie se ale zapsal právě díky projektu obnovy Emauz ze 60. let. Od roku 1989 je areál zpět v rukou benediktinského opatství a v současnosti probíhají i další obnovy, tentokrát spojené s veřejným prostranstvím nejen za zdmi kláštera, ale také v jeho okolí. Revitalizace se dočkal Rajský dvůr, kam přibyl nově i dřevěný monument kříže, pracuje se i na proměně zahrady nacházející se mezi ulicemi Vyšehradská, Trojická a Pod Slovany. Zde se dříve pěstovala například zelenina či léčivé byliny, v budoucnu se můžeme těšit na její zpřístupnění veřejnosti. Jako veřejný prostor bude sloužit poprvé v historii. Za konceptem rozsáhlé revitalizace stojí krajinářští architekti ze studia Terra Flora a architekti ze studia NOT BAD. V rámci komplexní proměny přijde řada i na zahradu propojující emauzské opatství se sídlem IPRu. Vznášející se Pragerovy kostky s celým areálem tak na tom budou s přístupností zase o něco lépe.
Rajský dvůr významného pražského kláštera prošel před pár lety pozoruhodnou proměnou. Snahou krajinářských architektů ze studia TERRA FLORIDA bylo zachovat historicky autentickou podobu dvora z konce 19. století. Emauzský klášter založil císař Karel IV. pro řád slovanských benediktinů ve 14. století. Stal se střediskem vzdělanosti, umění a slovanského písemnictví. Dnes je benediktinský klášter Na Slovanech nepřehlédnutelný především díky moderním betonovým věžím se zlacenými hroty kostela Panny Marie, které navrhl český avantgardní architekt František Maria Černý v 60. let 20. století. Areál pražských Emauz prochází dlouhodobě většími i menšími úpravami. Již dříve proběhla revitalizace veřejného prostoru přímo před průčelím kostela Panny Marie, kde vznikla nová piazetta podle návrhu ateliéru IXA. Úkolem rekonstrukce Rajského dvora emauzského kláštera byl pověřen přední český ateliér krajinářské architektury Terra Florida. I vzhledem k tomu, že klášter zaujímal velmi důležitou polohu v rámci urbanistické koncepce Nového Města, rozhodli se architekti k návrhu přistoupit s maximální pokorou. Rajský dvůr půdorysně rozdělují tradiční křížové uspořádání cest situovaných dle světových stran, které u orientace duchovních objektů hrají tradičně klíčovou roli. V jeho středu se pak nachází kruhový prostor o průměru třech metrů s dominantním křížem. Křížové cesty přechází ve zpevněnou plochu podél obvodového zdiva ambitu. Zásadním bodem rekonstrukce dvora bylo zpracování nového středového kříže. Architekti chtěli pracovat s jeho původní podobou, vzhledem k nedostatku informací o jeho přesném řešení však bylo od tohoto záměru nakonec odstoupeno. Namísto toho střed dvora vyplnil nový kříž z akátového dřeva, který na původní odkazuje pomocí symbolů a hesel na jeho podstavci, jinak jde však o sebevědomý soudobý návrh. Dnešní podoba rajského dvora je dobrým příkladem spolupráce krajinářských architektů s oborem památkové péče. Tvůrci návrhu kladli důraz na zachování paměti místa, zároveň však nerezignovali na nové architektonické vstupy.
Architekt František Maria Černý a jeho vliv
František Maria Černý byl významným českým architektem, který tvořil v dobách první republiky. Do všeobecného povědomí se ale nejvíce zapsal poválečnou dostavbou vybombardovaného Emauzského kláštera na Slovanech. Vytvořil dílo unikátního rozměru a nadčasové kvality, které dodnes přitahuje pozornost kolemjdoucích. Studoval u dvou velikánů české moderní architektury. Vybral si ateliér Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později přešel do ateliéru Josefa Gočára na pražské Akademii. Řeč je o pražském rodákovi Františku M. Černém.
Nové pojetí architekturyVelký vliv na něj měl zejména druhý jmenovaný. Josef Gočár i v poměrně pozdním věku zůstával otevřený novým názorům, a tak zhruba v polovině dvacátých let pronikají do jeho ateliérů puristické a funkcionalistické tendence, které u svých žáků nejen vítal, ale rovněž podporoval. Aby ne, sám se u svých děl z konce dvacátých let k funkcionalistické vlně přiklání. Josef Gočár tím dokázal vybudovat plodné prostředí pro nastupující vlnu mladých, výrazných architektů, kteří přímo dychtili stavět v moderních formách.
Černý a jeho vrstevníci hledali nejen nové pojetí architektury, ale i její novou úlohu. Snažili se vymanit ze zaběhlých stereotypů a dívat se na úlohu architekta naprosto odlišným způsobem. Imponovala jim práce francouzského architekta švýcarského původu Le Corbusiera. Jeho teze a příklad ve dvacátých letech následovala doslova celá Evropa a ani mladí členové československé avantgardy nebyli výjimkou. Členem mánesu v našem prostředí v té době fungovalo několik uměleckých skupin, v nichž se prolínaly teze jednotlivých tvůrců a jejich pohledy na vývoj architektury. Černý navštěvoval architektonickou sekci skupiny Devětsil, ke které se hlásili i jeho spolužáci. Na konci dvacátých let, v době, kdy si progresivní skupina buduje vlastní funkcionalistické sídlo na pražském nábřeží, se navíc stává členem spolku Mánes.
Progresivní budova neuspěla. Odvážný přístup je patrný i na jednom z jeho prvních projektů z roku 1924. Jednalo se o návrh obchodního domu pro Karla Michovského a Holland America Line, který měl být postaven na Václavském náměstí. Vysokopodlažní budova svým tvarem a výškou sympaticky odkazuje k americkým mrakodrapům, směrem vzhůru se budova kaskádovitě zužuje. Černý navíc navrhuje zajímavé členění oken, které je podobné tomu „chicagskému“. Bohužel tato progresivní budova nakonec nebyla realizována. Naštěstí se stejnou razancí postupuje Černý i v dalších svých projektech. Jen v Praze po sobě zanechal několik neotřelých projektů napříč několika styly i obdobími. František Maria Černý zemřel v roce 1978 v Praze.
Přehled kláštera a dnešní význam
Klášter benediktinů Na Slovanech (Emauzy) v Praze 24. října 2008. DOSTAVBA EMAUZSKÝCH VĚŽÍ. Téměř na konci druhé světové války, v noci ze 14. na 15. února 1945, přichází osudný nálet, během nějž si bohužel Spojenci spletli Drážďany s Prahou. Hlavní město zasáhla sprška bomb, které dopadly do prostoru kolem nábřeží, Nového Města a okolí Karlova náměstí. Zanechaly po sobě mnoho škod. Jednou z nich byl i vybombardovaný a následně požárem zachvácený Emauzský klášter, který přišel o své věže. Teprve více než po dvaceti letech od tohoto osudného okamžiku, se v roce 1968 Emauzy dočkaly nového zastřešení. Namísto dosavadní provizorní konstrukce navrhl František M. Černý zcela moderní betonové skořepiny, na vrchu doplněné o zlaté špičky. Neobvyklou dostavbu Pražané brzy přijali za svou. Dodnes se jedná o jedno z nejodvážnějších architektonických řešení šedesátých let a také připomínku, že stará historická budova a architektura nová si nutně nemusí odporovat. Při procházce po nábřeží si povšimněte drobného detailu, že jedna z věží je o něco menší a subtilnější. Tento prvek je přejat již ze středověké chrámové architektury. Mohutnější věž symbolizuje mužský princip, zato užší a o malinko menší princip ženský.
tags: #dostavba #emauzskeho #klastera