Přestože nemá původní korunku a roušku, nově vystavená Madona z Havraně v Národní galerii Praha ukazuje jemnost a preciznost gotického díla ze 14. století. Socha, která byla objevena na statku na Mostecku, prošla důkladnou restaurací a nyní je součástí prehistorické sbírky středověkého umění.
Vzácná dřevořezba neznámého autora pochází z 60. až 70. let 14. století a NGP ji zakoupila v roce 2022 od soukromých vlastníků za 4,5 milionu korun. Nález široké veřejnosti umožnil rozšíření středověké kolekce v Anežském klášteře a socha se nachází vedle dalších mistrných děl vrcholné gotiky období vlády Karla IV.
Rodina z Mostecka sochu kdysi ukryla za trámem a poté kontaktovala experty a Národní galerii. To vedlo k potvrzení pravosti a historické hodnoty díla. Restaurování proběhlo s největší pečlivostí, protože dílo bylo ve špatném stavu po staletích, chyběly části a červotoč ho poničil.
Podrobný komparativní průzkum a chemickotechnologický rozbor doplnily restaurátorský proces. Madonu navracela restaurátorka Markéta Pavlíková do původní gotické podoby během tří let, pečlivě odstraňující vrstvy polychromie. Přes původní vrstvy lze usuzovat na korunu na hlavě a roušku s výliskem, které bývaly součástí ikonografie tehdejšího chrámového svědectví.
Hlavním prvkem je také pásek Madony, který odkazuje na relikvii darovanou Karlem IV. roku 1354 Svatovítskému pokladu. Mezitím angeli hrají na strunné nástroje; tloušťka strun na jednotlivých nástrojích odpovídá realitě a ukazuje, že autor měl hudební zkušenosti. Výsledky ukazují, že dílo vzniklo v 60. či 70. letech 14. století.
Madona z Havraně je dnes vystavena ve stálé expozici NGP Zvláštní kolekce Středověké umění v Čechách a střední Evropy 1200-1550 v Klášteře sv. Anežky České a je součástí výstavních projektů, které připomínají bohatství českého gotického díla.
Odborníci z Národní galerie poukazují na to, že tento nález umožňuje znovu prozkoumávat výtvarnou kulturu vrcholné gotiky a ukazuje světové rozměry, které vznikaly během vlády Karla IV. Restaurátorská interpretace a ikonografie naznačují hlubší vrstvy významu díla spolu s původní ikonografií a posvátným kontextem.
Podobný kontext a srovnání s Madonou na Votivní desce Jana Očka z Vlašimi podporují domněnku, že socha vznikla v období 60. až 70. let 14. století a byla dílem vysoce kvalifikovaného tvůrce. Madona z Havraně tak doplňuje bohatou sbírku gotických děl Pražského hradního i Anežského kláštera a potvrzuje význam české gotiky v evropském prostředí.
Socha Madony z Havraně je vystavena ve stálé expozici Národní galerie Praha, v sekci Středověké umění a střední Evropa 1200-1550, a představuje jedno z nejklasičtějších témat křesťanské ikonografie období Karla IV.
Rozhovory s kurátory a restaurátory ukazují, že dílo nebylo jen technickým zázrakem, ale i důkazem tehdejší kontaktnosti české kultury s evropským kontextem. NGP k tomuto objevu dodává, že nález je ojedinělé svědectví o tom, jak se v 21. století znovu odhaluje výtvarný potenciál středověkých děl a jejich význam pro dnešní publikum.
V souvislosti s expozicemi a novými arkádami sbírek je zajímavé sledovat, jak muzeum kontextualizuje staré umění ve světě moderního muzea. Kromě samotné restaurace proběhl také komparativní restaurátorský a chemickotechnologický průzkum.
Restaurátorská práce: Socha byla ve špatném stavu; poslední vrstva byla provedena na začátku 19. století neodborně.
V rámci expozice je Madona z Havraně vystavena vedle Madony Zahražanské a Madony z Bečova a také slavného Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi, tedy děl vrcholné gotiky doby Karla IV.
tags: #drevena #madona #polychromie