Letos jeden šikovný farník nezahálel, vzkřísil rodinnou tradici a vyrobil spoustu nových krásných voskových zvonečků na bílých nitích. Snad nám Pán promine, že jsme se chvíli věnovali zkoumání jejich tvarů. Takže: uděláme si dřevěný zvoneček. Nasadíme na tyčku a hodně máčíme ve vodě. Necháme uschnout a znovu. Tímto pracovním postupem se objasnila i mírná variabilita tvarů - více vrstev = větší zvoneček.
Ve čtvrtek 10. ledna uveřejnily slovenské Katolícke noviny článek Tv Lux a Tv Noe každá vlastnou cestou z pera šéfredaktora P. Mariána Gavendy. Den na to se objevila na stránkách televize Noe odpověď. Ostatně překrucování skutečností provázelo spolupráci Telepace s Luxem prakticky po celou dobu, s výjimkou snad prvních dvou, tří měsíců. Je to řečeno chytře bez bližší specifikace, kdo víc kroutil. Sami si sypeme popel na hlavu, že jsme byli tak mnoho důvěřiví a tak málo prozíraví. Česká biskupská konference nemá potřebu Tv Noe ani ovládnout, ani ji řídit. Zatím se nám nepodařilo zjistit, co na to říká Duch svatý, že to na něho v této záležitosti ČBK hází. Jen aby si za nějakou dobu nemusela taky sypat popel na hlavu a vzpomínat na schopné právníky. Ať si protíráme Oko jak protíráme, nevidíme důvod, proč jim tedy nějaká záruka nebyla dána. Představitelům Tv Lux přejeme, aby více spoléhali na Boží vedení a aby co nejdřív vysílali a šířili Evangelium, tedy radostnou zvěst o zachraňující Boží lásce; ve jménu této lásky jim ze srdce žehnáme. To je odstrašující případ žehnání!
Letos jsou velikonoce tak blízko, že se vánoční chvojí skoro dotýká postních trnových prutů. a připomene jí, že všechno se to událo i hlavně kvůli ní ... On nám ji ukazuje stále, ale my nemáme kdy, si toho všimnout. Za bývalého kaplana vyrostla v sídlišti "ARCHA" a před ní býval živý betlém. Tam, v těch hrubých jeslích, leželo miminko v tom roce narozené a vedlo coby Josef a Maria stáli rodiče. To bylo to hlásání evangelia ze střech. Tam se sešli i nevěřící lidé z paneláků a jejich děti, které v anketách nedovedou odpovědět vůbec na nic. Tam byla možnost říci něco dobrého na адресu všech. Tam i lidé přispěli na potřeby svých bližních a přinesli cukroví pro potřebné. To se určitě Ježíškovi líbilo. Bohužel, někde se živé betlémy rozrůstají, u nás už zavedené skončilo. Žijeme v době, kdy "nemáme čas!".
Ale věříme vůbec, že kdybychom chtěli něco ze svého času věnovat, že by nám Duch Svatý pomohl? Co tak ustanovit pastorační radu, nebo redakční radu, zařídit ozvučení kostela, aby nám lidé nemuseli odcházet jinam. Zorganizovat vymalování kostela a to, co by nás kolem Ježíška sjednotilo. Přiznejme si s pokorou v srdci, zda uděláme dost pro to, abychom i v našem srdci měli čas pro Ježíška v podobě bližních, kteří potřebují naši pomoc. Jak si dovedeme představit Ježíška v každém ročním období?
Tak takové pěkné rady a autor se nepodepsal. Protože jsme nechtěli, aby se dopis s tolika podněty krčil někde mezi anonymy, pokusili jsme se mu nějaké jméno opatřit ... Pohledem do slovníku jsme se kupodivu nedozvěděli, že nic. Takové šikovné slovo a nemá význam? Ale má, je to údajně taková rošťácká činnost, při které někomu obrátíte něco naruby, třeba batoh, přitom ho ještě nacpete do jeho vlastní přední kapsy a pokud máte po ruce nějaký zip, pokusíte se ho zapnout zevnitř. Původní předmět se změní v cosi žertovně beztvarého. Takže přeloženo dohromady máme - obracení oka naruby. Tedy našemu pisateli můžeme přiřadit psedonym Ten, který převrací oční víčka. Je to trochu dlouhé, pěkně indiánské, ale nevíme, jak se vám to bude pamatovat. Přiložený obrázek se vryje možná o něco líp. Biskup Posád.
Rovnováha řečí o Duchu Svatém a imaginaci
Kdo by si na tohoto muže nevzpomněl při liturgii Stolce svatého Petra, když slyšíme nabádavá apoštolova slova, aby ti, kdo stojí v čele jednali z čistého srdce a ne kvůli nějakému osobnímu prospěchu, kterému říká bez servítků špinavý zisk. Když jsme byli malí a s dětskou opravdovostí naslouchali příběhům o dobrém Ježíšovi a zlých farizejích, byli jsme si ve svých dětských srdcích jisti, že my bychom se takhle nezachovali. My bychom přece poznali, že přichází od Boha. Pak jsme povyrostli postavami a trochu i v katechizmu, kde jsme se dozvěděli, že Ježíš už podruhé rozhodně takhle nenápadně nepřijde.
Ale jak se tak do našeho nitra ukládají jako kamínky mozaiky naše zážitky s Bohem, začíná být jasné, že Bůh se do těch našich nachystaných škatulek moc nevlézá. A najednou člověk ví, jak bychom se Ježíše mohli hladce zbavit i dnes. Pár lidí se biskupa Posáda zastává a spřádají ze svých žalostně malých chomáčků vlny nějaké to vlákénko vysvětlení v naději, že jim přispěchá na pomoc nějaký přadlák profesionál. Ti, ale na druhé straně respektují úzkostivě jednotu, kterou po nich chtěl Pán, a tak asi protože v jednotě nejsou, budou se nám vlákénka vysvětlení hodně trhat.
V praxi to znamená, že se z litoměřického biskupa stává biskupem dávno zaniklé diecéze ptujské a jako takový přichází na pomoc biskupovi diecéze českobudějovické. Proč tak složitě? Podle prvotní, zřejmě velmi moudré, praxe církev dávala vždy jednoho biskupa na jednu diecézi. Pak se přehnala různá stěhování národů a války. Některé diecéze zanikly, protože území obsadili hlavně muslimové. Jejich biskupové pak přicházeli pomáhat svým kolegům v ostatních diecézích. Později si biskupové, jejichž diecéze se příliš rozrostla, žádali sami o pomocné biskupy, místo aby diecézi rozdělili. No, a aby se neporušilo pravidlo jedna diecéze, jeden biskup ordinovali se pomocní biskupové do virtuálních diecézí. Vidíme, že zárodky potěmkinismu jsou starší, než by se zdálo. Naštěstí to skončilo u biskupů. Jinak bychom třeba v naší farnosti místo pana kaplana měli titulárního faráře zatopených Kníniček, který by bystrckému faráři pomáhal spravovat farnost. A tak si říkáme, jestli jsme to tomu našemu Pánu zas nějak moc nezkomplikovali.
Když už nám pošle charismatického biskupa, tak ho zlomí personalistika, management nebo ekonomika. Je otázka, když přijde někdo, komu půjdou tyhle věci, zda se v něm dořežeme ještě nějakého jiného charismatu. Ptuj je starobylé slovinské městečko s romantickým původním názvem Colonia Ulpia Traiana Poetovio. Staré asi jako naše křesťanská víra. Z tohoto pohledu si biskup Pavel nepohoršil, Litoměřice jsou o nějaké to století mladší. Přesto se zdá, že by se povzdech Do Ptuje! mohl stát úlevným zvoláním katolíka, který si bolestně nakopl palec o některý z balvanů, které církev pro jistotu přivršila na tu Petrovu skálu...
Duch Svatý v teologii a praxi
Biblický text: 1 Korintským 2,1-16. Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.
O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. Ale jak je napsáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.
