Vědci pomocí radiokarbonové metody datování potvrdili, že v Bibli zmíněné události odehrávající se v Jeruzalémě byly skutečné.
Ve studii zveřejněné v odborném časopise PNAS zjistili, že ve svaté knize jsou podle pravdy zaznamenané momenty osídlení, velkého zemětřesení i zničení města Babyloňany.
Výzkumem odhalili nové důkazy o osídlení dnes hlavního města Izraele, které mělo nastat v 12. a 10. století před naším letopočtem.
Dále se dozvěděli, že v 9. století tehdejší obyvatelé rozšířili sídlo směrem na západ.
Kdy se narodil Ježíš? Shodnout se neumí ani odborníci.
Moderní technologie expertům také umožnily najít důkazy o zemětřesení, které Jeruzalém utrpěl v 8. století před naším letopočtem.
K odhalení jim přispěl nález vrstvy zřícených kamenů a poškozených stavebních materiálů.
Podle mladších vzorků zjistili, že po přírodní katastrofě následovala rekonstrukce města.
„Událost je zmíněná v Bibli, ale dříve nikdo nestanovil, kdy se stala,“ uvedla pro server Live Science hlavní autorka studie, archeoložka Elisabetta Boarettová z Weizmannova vědeckého institutu v izraelském Rehovotu.
Po zemětřesení podle vědců mělo následovat období relativní ekonomické a politické stability.
Svědčí o tom známky delšího využívání některých lokalit.
Vědci potvrdili některé události z Bible:
Klidné období zahrnující i neustálý přísun nových osadníků však skončilo v roce 586 před naším letopočtem mohutným požárem.
Server New Scientist připomněl, že Jeruzalém napadli Babyloňané.
Král Nebukadnesar II. nechal zničit významný první Šalamounův chrám a vojáci měli také za úkol důkladně město vypálit a většinu obyvatel odvézt do zajetí.
Tomu, že s největší pravděpodobností je takzvaná babylonská zkáza založená na skutečných událostech, nasvědčovalo, že o ní psaly kromě Bible i novobabylonské záznamy.
Tento krátký úvod ukazuje, že románová rekonstrukce dějin Jeruzaléma není pouze literární nástroj, ale odraz historických dějů.
Další důkazy spojují archeologii s biblickým popisem a potvrzují, že požár města a ztráta chrámu mají historické jádro.
Moderne výzkum
K datování událostí zmíněných v Bibli vědci v nejnovější studii zkoumali usazeniny z lidských obydlí a koncentrace uhlíku v zuhelnatělých materiálech.
Dokázali tak určit stáří 103 vzorků různých pozůstatků, které podle výsledků spadaly do období mezi lety 770 a 420 před naším letopočtem.
K potvrzení biblických událostí vědci použili moderní technologie:
K výsledkům jim pomohla aplikace radiokarbonového datování společně s takzvanou mikroarcheologií, tedy analytickou metodou využívající vyspělé technologie.
Správnost datování pak ověřili porovnáním atmosférického radiouhlíku vzorků usazenin a letokruhů stromů, které rostly v letech 624 až 572 před naším letopočtem.
Někteří vědci zjištění rozporují.
S výzkumem, respektive s chronologií událostí, ale někteří vědci nesouhlasí.
Důvodem je spolehlivost vzorků.
„Mnoho z nich nemá ideální archeologické předpoklady,“ uvedl pro Live Science archeolog Israel Finkelstein z Telavivské univerzity.
Doplnil, že vzorky pouze z jedné z pěti lokalit lze považovat za spolehlivé.
Dalším důvodem je, že určit přesnou dobu v tomto období pomocí radiokarbonového datování je velmi obtížné.
„Je to možná proto, že tehdejší nižší sluneční aktivita produkovala méně izotopu uhlíku, který se v metodě používá,“ sdělil Finkelstein.
Proč Jonáše spolkla velká ryba? A kdo pomáhal Noemovi stavět archu? Vyzkoušejte své znalosti o biblických bříbích:
Výsledky podle Finkelsteina zpochybňuje i použití vzorků pocházejících z jednoho místa, které údajně nemělo být postihnuto zemětřesením ani babylonským nájezdem.
Izraelský vědec však uznal, že se jedná o důležitý krok k výzkumu zajímavých událostí zmíněných v Bibli a zjištění historické skutečnosti.
Mojžíš pod vědeckým dohledem
Asi nejznámějším příběhem z Bible je Mojžíšovo osvobození Izraelitů z egyptského otroctví.
Vědci se však zaměřili na situaci, kdy měl Mojžíš přijít ke keři, který samovolně vzplál, a poté měl pastýř získat schopnost komunikace s Bohem.
Vědeckým vysvětlením může být, že keř byl pravděpodobně akácie rostoucí ve vulkanické oblasti a horkem mohlo dojít ke vzplanutí rostliny.
Hlasy pak mohly způsobit halucinace.
Podle jedné teorie se Mojžíš mohl nadýchat výparů, druhá teorie předpokládá, že snědl halucinogenní byliny.
Vědci se snaží vysvětlit Mojžíšův příběh:
Kompletní časová osa druhého příchodu Krista
#youtube|XObk07uabLI
Výzkumníci hledali odpovědi i na Deset ran egyptských.
Jedna z teorií předpokládá, že údajná krev v řece Nil mohla být červená hlína, kterou Egypťané těžili po proudu řeky.
Kvůli znečištěné vodě pak došlo k masové migraci žab do měst.
Když obojživelníci uhynuli, krmily se jimi štěnice i mouchy, čímž došlo k jejich nárůstu.
Pohromy v podobě krupobití a kobylek je pak možné vysvětlit zkrátka fungováním přírody.
Tehdy Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku
Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii.
Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed 2 a řekl jim:„Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice u plotu uvízte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel.“
To mi přiveďte.
A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí.“
Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko.
Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají.
Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést.
Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu.
Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu.
Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali:„Ať žije král! Sláva!“
Jde v Božím jménu! Ať žije Davidovo království! Nebe jásá s námi!
Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu.
Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.
Ježíš opět čistí chrám
Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad. Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce.
Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.
Učedníci slyšeli, jak říká stromu: „Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!“
Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu.
Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal.
Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
„Cožpak nevíte,“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?‘ Vy jste však z něho udělali lupičské doupě.“
Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili.
Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen.
Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
Večer Ježíš s učedníky opustil město.
Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv
Když šli ráno zase kolem toho fíkovníku, viděli, že je úplně suchý.
Petr si vzpomněl na včerejší příhodu.„Mistře, ten fíkovník, který jsi odsoudil, uschl!“
„To vás překvapuje?“ usmál se Ježíš. „Boží moc je daleko větší. Když budete věřit Bohu - a myslím to smrtelně vážně - a řekli byste této hoře: ‚Zvedni se a padni do moře,‘ ta hora to udělá.
Musíte jen věřit bez nejmenší pochybnosti. Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane.
Ale když se modlíte, odpusťte nejdříve tomu, proti komu něco máte, aby i váš nebeský Otec mohl odpustit vám.
Jestliže ve vás zůstane hněv, ani Bůh vám nepromine vaše provinění.“
Židé se přou o Ježíšovu autoritu
Přišli zase do Jeruzaléma. Když Ježíš procházel chrámem, zastavili ho zástupci představenstva chrámu
„Od koho máš pověření k takovým činům? Kdo tě k tomu zmocnil?“
„Já se vás také zeptám na jednu věc,“ opáčil Ježíš. „Když mi odpovíte, řeknu i já, od koho mám tu moc.
Povězte mi: Byl Jan Křtitel skutečně poslán od Boha, nebo si to vymyslel?“
Dali hlavy dohromady: „Odpovíme-li, že od Boha, pak nám řekne, proč jsme mu tedy neuvěřili.
A před lidmi zase nemůžeme Jana prohlásit za obyčejného fanatika. Vždyť jsou všichni přesvědčeni, že to byl Boží prorok.“
A tak odpověděli Ježíšovi: „Nevíme!“„Ani já vám tedy nepovím, od koho mám pověření,“ odtušil Ježíš.
Ježíš vypráví podobenství o boháči
„Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž.
Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval.
Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel.
Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou.
Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali.
Poslal tam tedy dalšího a toho zabili.
Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí.
Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili.
Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt.
Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.‘
A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven.
Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným.
„Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším- svorníkem klenby. Pán Bůh to tak učinila my stojíme v údivu.“
Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.
Židé se ptají Ježíše na placení daně
Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku.
„Mistře,“ oslovili ho úlisně, „víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdu tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?“
Ježíš však nastraženou past prohlédl. „Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!“
Když mu ho podali, zeptal se: „Čí obraz a jméno je na té minci?“
„Římského císaře,“ řekli.
„Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu.“
Židé se ptají Ježíše na vzkříšení
Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých.
Řekli: „Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka.
Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí.
Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední.
Nikdo z nich nezanechal dědice. Nakonec zemřela i ta žena.
Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“
Ježíš odpověděl: „Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života.
Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha.
A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři?
Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.‘
Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,‘ pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat.
Vidíte, jak jste vedle.“
Židé se ptají Ježíše na největší přikázání
Toto sledovali rozhovor jedním učitelem zákona. Ten mu předložil svůj problém: „Které přikázání je nejdůležitější?“
Ježíš nezaváhal:„První přikázání zní takto: Slyš Izraeli, Pak Bůh je jediný Pán. Miluj ho z celého srdce, celou bytostí a ze všech sil.“
A to druhé: Miluj druhého člověka tak, jako miluješ sebe. „Bůh je jen jeden a kromě něho není jiného. Milovat ho z celého srdce, celým rozumem a vší silou své vůle a druhé lidi milovat jako sebe - to je víc než všechny oběti zvířat na oltáři.“
„Ty nejsi daleko od Božího království,“ ocenil jeho postoj Ježíš. Pak už se ho nikdo neodvážil na nic zeptat.
Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku
Později, když Ježíš učil v chrámu, položil otázku: „Z čeho nábožští učitelé usuzují, že Kristus musí být potomkem krále Davida?“
„Vždyť sám David napsal, inspirován Duchem svatým:‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím k nohám.‘“
Když ho David nazývá svým Pánem, jak by tedy mohl být Davidovým synem?“
Ježíš varuje před náboženskými vůdci
Ježíš měl vždycky mnoho pozorných posluchačů. Jednou je varoval:„Dejte si pozor na učitele, kteří se na veřejnosti procházejí v krásných šatech a čekají, že je lidé budou uctivě zdravit a klanět se jim.
Rádi si zajišťují přední sedadla v modlitebnách a čestná místa na hostinách.
Protože učí jiné a takhle se chovají, Bůh je potrestá tím přísněji.“
Chudá vdova dává vše, co má
Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz.
Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince.
Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: „Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči.
Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí.“
Ježíš vypráví o budoucnosti
Když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Podívej, Mistře, z jakých mohutných kvádrů je chrám vystavěn. Není to krása?“
„Z téhle krásy,“ zachmuřil se Ježíš, „nezbude nic než rozvaliny. Vše bude rozbořeno.“
Vyhledal tiché místo na svahu Olivové hory, odkud byl výhled na chrám. Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho ptali, 4 kdy ta pohroma nastane a jaké varování ji bude předcházet.
Ježíš začal hovořit: „Dejte si pozor, aby vás někdo neoklamal.
Mnozí přijdou a budou tvrdit, že oni spasí svět. A řadu lidí zmatou.
Na mnoha místech vzplanou války a nepokoje. Neděste se, to bude znamení konce, ale ještě ne konec světa.
Nedejte se překvapit. Budou vás vláčet před soudy, bičovat v synagogách, předvedou vás před vlády a krále, protože jste moji následovníci. A to bude vaše příležitost, abyste jim svědčili, že já jsem přišel zachránit svět.
Dříve, než nastane konec světa, musí se o mně dozvědět lidé všech národů.
Až vás budou vyslýchat, nestarejte se předem, jak budete odpovídat. Duch svatý vám dá pravá slova.
Bude to těžká doba; bratr vydá na smrt svého bratra, otec syna. Děti se postaví proti rodičům a zničí je. A vy? Vás budou všichni nenávidět, protože jste mi oddáni.
Ale kdo se mne přes všechno nezřekne, bude spasen.
To, co se odehraje zde v Jeruzalémě, bude obrazem událostí na konci světa.
Až bude chrám znesvěcen, nečekejte na nic a utečte do hor.
Budete-li na schodišti, už se nevracejte do domu, abyste si něco vzali s sebou.
Budete-li pracovat na poli, nechoďte se domů převléknout.
Zlé bude v těchto dnech těhotným ženám a kojícím matkám.
Proste Boha, abyste nemuseli utíkat v zimě.
Také na konci věků budou strašné doby, jaké tu od stvoření světa nebyly.
Kdyby Bůh ty dny nezkrátil, žádný člověk by nebyl zachráněn. Ale zkrátí je pro záchranu svých vyvolených.
Ježíš mluví o svém návratu
A když vám někdo řekne: Hleďte, tenhle je spasitel nebo tamten - nevěřte!
Ukáže se mnoho falešných spasitelů a lživých proroků a budou dělat lecjaké zázraky ve snaze obelstít všechny, kteří patří Bohu - kdyby to bylo možné.
Předem vás varuji, dejte si na ně pozor.
Po těchto útrapách se slunce zatmí, měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat a zákony vesmíru budou otřeseny.
A pak uvidíte mne - skutečného Spasitele, jak přicházím v oblacích s mocí a slávou.
Vyšlu své posly, aby shromáždili moje vyvolené ze všech koutů světa.
Posuzujte znamení té doby, jako pozorujete ovocné stromy: Nejprve raší listí, pak stromy nasazují na květ a potom na ovoce; tehdy víte, že brzo přijde sklizeň.
Až se stanou ty věci, o kterých jsem hovořil, vězte, že konec je blízko, přede dveřmi.
Jiří vaše generace se přesvědčí o pravdivosti mých slov.
Nebe a země zaniknou, ale má slova nepozbudou platnosti.
Ježíš vyzývá k bdělosti
Dnes nikdo, ani andělé, ani já, neznáme den a hodinu, kdy se to má stát; jen můj Otec to ví přesně.
A protože to ani vy nemůžete vědět, buďte bdělí. Čekejte na mne.
Můj příchod bude jako návrat muže, který odcestoval do ciziny.
Svým zaměstnancům uložil práci, kterou mají zatím vykonávat, a vrátnému poručil, aby bděl.
Buďte ostražití! Vždyť nevíte, kdy se mám vrátit. Může to být večer, v noci, za svítání nebo i za bílého dne.
Nerad bych vás našel spící. Očekávejte můj návrat.
Říkám vám i všem po vás: Bděte!“
Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
Dva dny před židovskými Velikonocemi byl Ježíš v Betanii hostem u Šimona, zvaného Malomocný.
Právě byli u stolu, když do domu přišla žena s alabastrovou nádobkou drahocenného vonného oleje z pravého nardu.
Otevřela ji a olej vylila na Ježíšovu hlavu.
Některým se to zdálo přehnané a říkali si mezi sebou: „K čemu takové plýtvání?
Vždyť ten olej měl cenu přes tři sta denárů. Mohli jsme ho prodat a výtěžek rozdat chudým.“
Vyčetli to i té ženě.
Ale Ježíš se jí ujal: „Nechte ji. Proč jí kazíte radost? Vždyť ona to myslí dobře.
Chudých bude vždycky dost a budete mít příležitost jim pomáhat, ale já od vás odejdu.
Udělala, co mohla. Vlastně předem ošetřila moje tělo, jako se to dělá před pohřbem.
Poslyšte, co vám teď řeknu: Kdekoliv po světě se bude mluvit o mně, tam se také bude připomínat tento její čin.“
Mezitím se radili velekněží a učitelé zákona, jak by Ježíše nenápadně zatkli a odstranili.
Usnesli se: „Nesmíme to udělat o svátcích, aby nevznikly nepokoje, když je v Jeruzalémě mnoho poutníků.“
Jidáš domlouvá zradu Ježíše
Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, nabídl vedoucím židovským kněžím, že jim Ježíše vydá, až bude na nějakém opuštěném místě.
To právě potřebovali, a tak mu za to slíbili peněžitou odměnu.
Od té chvíle čekal Jidáš na svou příležitost.
Učedníci připravují velikonoční večeři
První den svátků, kdy se zabíjel a jedl velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“
Ježíš poslal dva z nich do města; měli potkat člověka se džbánem vody a sledovat ho až do domu.
A on jim měl ukázat velikou jídelnu, kde měli prostřít k jídlu.
Tam měli ostavit jídlo pro Velikonoce.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
Večer tam přišel Ježíš s ostatními.
Při večeři se na ně obrátil: „Jeden z vás, kteří jste se mnou u stolu, mě zradí.“
Zaraženě na sebe pohlédli: „Koho tím míní? Snad ne mne?“
Opakoval jim: „Je to jeden z vás dvanácti, který si nabírá ze stejné mísy se mnou.
Jdu cestou, která je mi určena, ale běda tomu člověku, který se propůjčil ke zradě.
Bylo by pro něho lépe, kdyby se byl nenarodil.“
Na závěr večeře vzdal Ježíš díky Bohu za chléb, lámal ho a podával kousky stolovníkům se slovy: „Jezte, to je moje tělo!“
Pak se pomodlil nad kalichem vína a podával jim ho všem se slovy: „To je moje krev, prolitá za mnohé jako pečeť nové smlouvy mezi Bohem a člověkem.“
tags: #jezisova #predpoved #padu #jeruzalema