Redakce Deník.cz zve na obsáhlý rozhovor s houslovým virtuosou Jaroslavem Svěceným a jeho maminkou Libuší Horstovou, který proběhl v pořadu PéHá, živě vysílaném Českým rozhlasem Hradec Králové. V dialogu s moderátorkou Láďou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou se probírají témata života, hudby, starých houslí a lidského srdce, čímž vzniká ucelený obraz fascinujícího hudebního symbolismu i rodinné inspirace.
Jaroslav Svěcený vyrostl v Hradci Králové a dnes žije v Praze, odkud pravidelně cestuje za koncerty do regionů včetně Smiřic. „Od patnácti let, díky studiu, žiju v Praze,“ potvrzuje Svěcený a dodává, že cestování mezi městy mu umožňuje být častěji zdejší realitou obdivován fanoušky v rodném kraji.
Vztah k rodnému městu a dětství hraje v rozhovoru významnou roli. Svěcený vzpomíná, že Hradec Králové mu dal dětství i základ vzdělání, a jeho maminka si vzpomíná na to, jak byl syn už v prvních letech schopen hrát z listu. „Brzo, už v první třídě,“ odpovídá Libuše Horstová na otázku, kdy dokázal Jaroslav hrát z listu.
Libuše Horstová také připomíná propojení rodiny s hudbou skrze dědečka kapelníka, což umožnilo Jaroslavovi rychleji rozvíjet hudební sluch a techniku. Svěcený popisuje svoje mladické začátky mimo domov během studia na konzervatoři a ubytování v Domově mládeže v Husově ulici na pokoji se šesti studenty, z nichž čtyři studovali technologii zpracování masa. Píše, že musel hledat u ubytování řešení a naučit se samostatnosti, neboť internát neměl vlastní a jídlo nebylo vždy ideální. „Musel jsem se starat sám,“ dodává s lehkým úsměvem.
V popisu vrstev života na AMU Svěcený vzpomíná na spolupráci s vynikajícími osobnostmi - Valentinu Kameníkovou, profesora Páleníčka, Smetanovo kvarteto a dalších, kteří mu ukazovali historii a současnost evropské klasiky. U Václava Snítila, hradeckého rodáka, absolvoval studium na AMU a poznával špičkové pedagogy během svých studií, které podle něj těšily a motivovaly.
Podle Svěceného je satisfakcí dnešních dnů fakt, že lidé přicházejí na koncerty a že hudba zprostředkovaná skrze jeho projekty, například Vivaldianno spolu s Michalem Dvořákem a Radimem Hladíkem, oslovuje širší publikum. Libuše Horstová oceňuje, jak Svěcený na koncertech dokáže vytvořit atmosféru a přenášet informace o jednotlivých skladbách, aby posluchači společně vnímali hudbu s novým porozuměním.
Diskuze často zmiňuje pohled na klasickou hudbu v různých kulturách. Jaroslav upozorňuje, že v Anglii se hudebníci z klasiky rádi spojují s hudebníky z jiných žánrů, což podle něj pomáhá lidem k otevřenějšímu přístupu ke klasicismu. Libuše Horstová doplňuje, že atmosféra na koncertech je klíčová pro to, aby lidé přijali classiku jako živý a dostupný zážitek.
Diskuze o budoucnosti a přání do nového roku reflektuje hlubší humanistické motivy. Jaroslav Svěcený si přeje, aby lidé více komunikovali a aby technická revoluce, ačkoliv posouvá svět vpřed, nerušila mezilidské vztahy. Věř, že peníze nejsou hlavním cílem a že atmosféra kolem nás by měla být pozitivní. „Nemá smysl šířit negativní energie po Evropě,“ říká, a dodává, že bychom měli své síly a srdce směřovat na správná místa.
V probíhající diskusi se objevují i detaily o různých projektech a kariérních aspektech. Jaroslav uvádí, že sbírá staré housle a shání nástroje, které používá ve svých projektech a prezentuje jako součást historie evropských houslí; preferuje české nástroje vzhledem k vlastnímu patriotismu. Popisuje také svůj zájem o restaurované nástroje a to, jak mohou staré nástroje vyprávět příběhy mistrů z roku 1740.
Článek zmiňuje i konkrétní hudební priority a myšlenky: „Sháním nástroje, které využívám v projektech, to znamená, že housle prezentuju. Sháním housle určitých značek. Točím celou historii evropských houslí.“ Doplňuje, že jako Čech chce podporovat domácí tvůrce a nástroje v České republice.
Na závěr lze shrnout, že rozhovor nabízí hluboký pohled na spojení rodiny, hudby a kulturní identity. Svěcený i jeho maminka ukazují cestu od rodného Hradce Králové ke světu, kde hudba slouží jako most mezi tradicí a současností, mezi technickým pokrokem a lidským srdcem.
- Hradec Králové jako rodné město a výchozí bod hudební cesty Jaroslava Svěceného.
- Vliv rodiny na hudební rozvoj - dědeček kapelník a schopnost hrát z listu už v první třídě.
- Studium na konzervatoři a AMU; setkání s významnými osobnostmi klasické hudby.
- Popularizace klasické hudby prostřednictvím projektů jako Vivaldianno a vliv na publikum.
- Podpora českých nástrojů a historie houslí - sběr a prezentace starých nástrojů.
- Reflexe budoucnosti hudby a sousedství mezi technologií a lidským faktem - důraz na komunikaci a empatii.
