Dva papežové: intenzivní dialogy, složité kromě temperamentu a lidskost dvou nástrojů víry

Ve filmu Dva papežové se střet dvou papežů - odcházející Benedikt XVI. a jeho jemně dráždivý protějšek Jorge Mario Bergoglio - proměňuje z politické intriky na hlubokou, lidskou a inspirativní konverzaci. Protikladné, ale vzájemně se inspirující charaktery, inteligentní dialogy a silné herecké výkony určují tón celého díla, které zazářilo v rámci Netflix Originals a kapitalizuje na vyrovnání mezi konzervativními principy a liberálnějším náhledem na svět a církev.

Nápad na film vznikl z hlediska novozélanďského scenáristy Anthony McCartena, jenž se specializuje na biografické látky. Po kýčovitém zrání génia Stephena Hawkinga v Teorii všeho a po státnické krizi Winstona Churchilla v Nejtemnější hodině se McCarten soustředil na méně spektakulární, ale o to nosnější situaci: setkání dvou významných církevních postav. Počátek konfliktu v konkláve se posléze proměňuje v intimní přátelství protikladných temperamentů, jež se rozvíjí ve veřejnosti utajených, ale významných a upřímných rozhovorech.

Ačkoli se ve filmové verzi vynořuje napětí mezi tichým konfliktem a otevřeným dialogem, cesta k pochopení a odpuštění je postavena na skutečných lidských tématech: krize víry, pochybnosti o vlastní církevní službě, selhání z doby, kdy Argentinu ovládla junta, a zodpovědnost vůči světu. Dialogy jsou rychlé, svěží a zároveň hloubavé, a ukazují, že svědomí a víra nejsou jen abstraktní pojmy, ale živé součásti každodenního rozhodování.

Režisér Fernando Meirelles, známý díly City of God, vrací se svou typickou invencí do plné, monumentální formy. Kamera Césara Charloneho zachycuje oba protagonisty v bezprostředně lidském světle: jako poněkud pošetilé staříky i jako zástupce významné instituce, které nosí naději milionů. Film vyhýbá se kýčovitému patosu a midcultové spirituality a zůstává věrný realistickému rámci, ve kterém mohou stát jakékoliv vysoké diskuse.

Středobodem je dvojice herců: Anthony Hopkins ztvárňuje Ratzingera jako dojemně osamoceného bručouna, který bojuje s krizí víry a pochybnostmi o své přínosnosti církvi i světu. Na druhé straně Jonathan Pryce v roli Bergoglia odhaluje bolestný podtón člověka, pro nějž je kultivovaná upřímnost vykoupením z pocitu morálního selhání. Tato dynamika tvoří srdce vyprávění a umožňuje divákům nahlédnout do vnitřních světů obou postav.

Film se řadí k významným dílům o Vatikánu a nádechem k dalším klasickým dílům, jako Habemus Papam či seriálu Mladý papež. Přitom Dva papežové překonávají některé tradiční modely svým menším, ale výrazně přesahujícím záběrovým pojetím a jasně vybraným emocionálním rytmem. Snímek je dílem, které kombinuje hluboké témata víry a odpovědnosti s lidskostí a humorou běžného života, a to vše v balení vysoce kvalitního hollywoodského biografického filmu.

Uvedení na Netflixu 20. 12. 2019 a filmové obsahy, technické parametry a doprovodné prvky - kamera, hudba, střih a scénografie - spolu vytvářejí atraktivní celek, jenž dokládá, že dvounápravové dialogy mohou mít stejně silný dopad jako grandiózní dějové obraty. Tímto způsobem Dva papežové ukazují, že volba mezi konvenčním a uvolněným pohledem na svět může vést k skutečnému přátelství a vzájemnému obohacení.

1. Protikladné charaktery a jejich vliv na diskusi o víře a morálce
2. Scénář Anthony McCartena a jeho biografická preciznost
3. Režie a kamera, které přibližují postavy v jejich soukromí
4. Herecké výkony H. a J. Pryce a jejich dopad na vyprávění
5. Historické podklady a jejich zpracování v rámci fikce

Nyní se tedy Dva papežové stážují jako významná kapitola současného filmového zobrazení Vatikánu, která kombinuje civilní humor, hluboké disputace o víře a inspirativní vývoj vztahů mezi dvěma světovými vůdci církve.

Technické a tvůrčí prvky

Kamera: César Charlone dokáže zachytit oba protagonisty ve výrazně lidském světle - jako „mírně pošetilé staříky“ i jako zástupce významné instituce, která nosí naději milionů. Hudba: Bryce Dessner doplňuje atmosféru dialogů a scénického dění, zatímco střih Fernando Stutz udržuje vyvážený tempo mezi soukromým a veřejným Kontrastem.

Jedna z mála výtek k scénáři spočívá v roztříštěné práci s minulostí - občas se dialogy vrací k Bergogliově kariéře duchovního a místy působí skeletově. Přesto sádí se jedinečnou schopností přiblížit témata svědomí, odpovědnosti a víry bez zbytečného onanování nad patosem.

Porovnání s dalšími díly na téma Vatikánu

Dva papežové se hrdě řadí mezi podařené tragikomédie o Vatikánu, vedle Habemus Papam a seriálu Mladý papež. První z nich se vyznačuje větší modelovostí, druhý působí dramaticky a ambiciózněji. Dva papežové v porovnání s těmito díly nabízí vyváženou kombinaci humoru a vážných témat, a to díky zvládnuté chemii mezi Hopkinsem a Pryce, která drží skvěle tempo vyprávění.

Filmové technické údaje: Dva papežové (USA / Velká Británie / Itálie / Argentina, 2019, 125 minut). Režie: Fernando Meirelles, scénář: Anthony McCarten, kamera: César Charlone, hudba: Bryce Dessner, střih: Fernando Stutz, scénografie: Mark Tildesley. Uvádí Netflix od 20. 12. 2019.

tags: #dva #papezove #chiamatemi #francesco