El Greco namaloval obraz St. Martin and the Beggar v roce 1597-99. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do zelena a jeho formát je na výšku. Rozměr originálu je 193.5 x 103 cm. Umístěním originálu obrazu je National Gallery of Art, Washington DC, USA.
Mezi nejpoetičtější díla El Greca patří bezesporu tento obraz svatého Martina s žebrákem. Na plátně nevidíme tentokrát žádné strašidelné záblesky světla, zástupy andělů a otevřené nebe. Veškerá síla myšlenky je vzácně vložena do jednoduché kompozice, poklidné a přesto ostré, plné bolesti, ale i pocitu křehkosti, a téměř éterické krásy.
V protáhlé vertikální kompozici dominuje zobrazení svatého Martina jako krásného mladého jezdce, pomalu jedoucího na bílém koni. Krajina v zelenohnědých tónech je umělci dobře známou krajinou okolí Toleda. Jasné a chladné světlo zesiluje barevné kontrasty. Námět díla je založen na známé středověké legendě o křesťanském vojákovi svatém Martinu.
Tento světec žil podle legendy ve IV. století a na naléhání svého otce přijal službu v římské císařské jízdní legii. V tehdejší Galii pak jednoho dne potkal svatý Martin na cestě žebráka, který byl zcela nahý. Takto rozdělený plášť, který daroval žebrákovi, je klíčovým okamžikem legendy a odráží motiv milosrdenství.
St Martin byl původně voják, který se později stal biskupem Tours. Podle tradice poté následovaly zobrazení, která spojují jeho skutky s křesťanskou vírou a ctnostmi, jako jsou štědrost, cudnost a zbožnost. El Greco zvolil kompozici, jež chce zdůraznit spíše duchovní význam než dramatickou scénu bojového světa.
Obraz má také historický a geografický kontext: dílo bylo záměrně zasazeno do výšky a do výhledu, který ukazuje Toledo z úrovně očí, a svatého Martina zobrazuje jako rytíře 16. století v zbroji s jemným zlatým inlaím. Zbroj naznačuje jeho dřívější povolání a možná i svatost, ke které byl později povolán na cestě k Eucharistii a službě Bohu.
Toto dílo je jedinečné i pro detaily: muž mimo žebráka je elongatedý a jeho postava je záměrně prodloužená, což může naznačovat, že skutečná identita žebráka je skrze symboliku Krista. Jistou zajímavostí je, že druhá polovina pláště, tzv. cappa, zůstala uchována jako relikvie a byla nosena do bitev armádami.
Historicky a ikonograficky tedy obraz zobrazuje svatého Martina jako mladého rytíře na koni, jehož skutečná velikost a poselství přesahují obvyklý děj vítězství a bohaté scenérie. Oblast Toleda a krajinný kontext dodávají obrazu hluboký poutní význam pro chápání jeho svatyně a charitativního dědictví.
- Originální kontext a rok vzniku: 1597-99, olej na plátně, National Gallery of Art, Washington DC.
- Formát a vizuální jazyk: vertikální kompozice, zelenohnědé tóny krajiny, jasné chladné světlo.
- Hlavní motiv: svatý Martin jako mladý rytíř na bílém koni a žebrák.
- Ikonografie: rozdělení pláště jako čin milosrdenství, relikvie cappa, zobrazení Toleda na úrovni očí.
Historický kontext legendy o svatém Martinovi a popis scény doplňují texty, které uvádějí klíčové momenty příběhu: Martin jako voják, setkání se žebrákem, rozdělení pláště, následný sen a vznik ctění svatého Martina v křesťanské tradici. Tento obraz je jednou z nejpůsobivějších vizuálních interpretací té doby, která ukazuje, jak El Greco pracoval s tichým, intenzivním světlem a dlouhými liniemi postav.
Detailní popis formy a atmosféry obrazů ve sbírkách ukazuje, že El Greco dosáhl silného efektu díky záměrné redukci scénické gradace a důrazu na postavy, které vyzařují klidnou sílu v kontrastu s jemným zeleným prostředím. Dílo je vysoce ceněné pro svou výjimečnou kompozici a duchovní hloubku, která zůstává aktuální i v moderní interpretaci heroických a milosrdných příběhů.
St Martin and the Beggar je mimo jiné známé pro to, že bylo objednáno pro kapli San José v Toledu. Muž, který zadání pro rodinnou kapli zadal, byl Martin Ramírez, který pravděpodobně chtěl zahrnout světce s jeho jménem a touhu po ctnostech, které světce charakterizují. Obraz měří téměř 2 m na výšku, a tak svatý na koni a žebrák museli nad diváky dohlížet.
Dílo tedy propojuje literární i vizuální bohatství středověké legendy se soudobým malířským jazykem El Greca, jehož styl je známý pro prodloužené figury a duchovní rezonanci. Zobrazení krajiny a světla dodává scéně působivou atmosféru, která drží pozornost diváka a umožňuje hlubší zamyšlení nad tématy štědrosti a křesťanské víry.