V současné době je v České republice okolo osmnácti set římsko-katolických kněží na necelých osm set farností. Za uplynulých deset let se ve všech diecézích podařilo vysvětit přes dvě stovky novokněží, jejich počet je ale rok od roku nižší. Mezi lety 2007 a 2016 klesly počty o osm procent. „V celosvětovém měřítku připadá na jednoho kněze asi tři tisíce věřících. V našich diecézích je to číslo tisíc pět set až dva tisíce. Takže se nezdá, že je to špatné, nicméně liší se to na různých místech.“
„Vidím to tak, že by nás určitě potěšilo, kdybychom měli více kněží, ale jsou země, kdy jsou na tom ještě daleko hůře,“ nabízí různou perspektivu na statistiku Pavel Konzbul. Jan Kotas označuje současný stav jako naléhavý nedostatek: „Alespoň tedy z pohledu našich představ toho, jak bychom měli žít a z hlediska našich zvyků pastorační práce.“
Fungování farností, jak jej známe z minulosti, se musí v reakci na pokles novokněží měnit. Dá se s tím něco dělat? Laici se můžou více zapojit do chodu farností a pomoci s tím, co nemusí vykonávat pouze vysvěcený kněz. Kněží se na druhou stranu mohou naučit lépe pracovat s lidmi tvořícími farní komunitu. Rozpoznat v nich talenty a vhodné úkoly na ně s prosbou delegovat.
Určitým krokem vstříc potenciálním uchazečům o kněžství může být třeba prostor pro skutečně zodpovědné rozhodnutí. „Nejdříve je potřeba adepta přijmout především lidsky. Klášterní či jiné společenství, nad kterým dotyčný uvažuje, by mělo být otevřené a umožňovat mladému člověku tam pobýt, byť nezávazným způsobem,“ uvádí brněnský pomocný biskup. Jan Kotas vnímá jako jednu z příčin klesajícího zájmu o kněžské povolání to, že mladým mužům prostředí tuto životní cestu neponouká: „Vnímám, že okolí se snaží velmi respektovat svobodu mladých lidí. A aby je náhodou neuvedlo do nějakého stresu, tak jim tu otázku nikdy ani nepředloží.“
Živá společenství ve farnostech by podle něj měla téma toho, kdo o ně bude pečovat, nastolovat výrazněji. Jako další riziko vnímá přetíženost současných farářů. V Česku ubývá věřících i farností, například na jihu Čech se počet farností za poslední roky snížil zhruba o třetinu. Farnosti se tam sloučily s ostatními, což znamená, že kněží musejí více dojíždět - nově například do Opařan na Táborsku, kde kněz odchází do penze.
Náhradou za starší duchovní by mohl být mladší duchovní tým a větší zapojení laiků. Navzdory pokročilému věku chce Josef Charypar pomáhat věřícím dál, už ale na jiném místě. Josefu Charyparovi bude 75 let, to znamená, že jako kněz by už měl jít do důchodu. Místo zasloužené penze chce však ve své práci pokračovat, dobrovolně bude sloužit v Kostelci nad Vltavou, kde obec vlastní kostel i faru. V Opařanech ho bude muset nahradit někdo jiný.
Vrátí se tak na farnost, ve které se narodil. Když mu bylo sedm let, tehdejší režim jeho rodinu vystěhoval. „No to víte, my jsme byli kulaci,“ dodal. Nyní slibuje, že obnoví častější bohoslužby. Obec Kostelec nad Vltavou teď Josefu Charyparovi pronajme přízemí fary, platit bude zhruba pět tisíc měsíčně plus energie. V Česku postupně ubývá věřících.
Co by tedy mohlo vést k růstu počtu kněží? Jedním z klíčových prvků je vytvoření prostředí, které mladé muže k nástupu na duchovní cestu motivuje. Klášterní a další společenství by měla být otevřená a umožňovat potenciálním adeptům pobyt bez závazků, dokud si nebudou jistí. Dále je důležité zlepšit podíl laiků v chodu farností a rozpoznat talenty ve farních komunitách, aby se úloha kněze netlačila pouze na něj samotného.
V této souvislosti je vhodné připomenout, že probíhá debata o aktuálních stavech kněží české římsko-katolické církve a o případných krocích k upevnění fungování farností v podmínkách stárnutí populace a snižujícího se počtu věřících. Předseda komise pro pastoraci povolání České biskupské konference a pomocný biskup brněnský Pavel Konzbul a rektor pražského Arcibiskupského kněžského semináře Jan Kotas zvažují možné cesty a diskutují o nich v rámci aktuálního zasedání.
