Poděbrady hostí soubor historických a symbolicky důležitých staveb evangelického areálu, který v dnešní podobě vznikl přestavbou bývalého statku v roce 1962 a pozdějšími úpravami na začátku 1990. V devadesátých letech došlo k rekonstrukci areálu podle návrhu ak. arch. Jiřího Veselého, což významně utvářelo novodobý vzhled modlitebny i souvisejících objektů.
Poděbradský evangelický sbor vznikl v roce 1895, kdy se oddělil od reformovaného sboru v Libici nad Cidlinou, a kazatelská stanice existovala již od roku 1870. Již dříve, v roce 1878, byla postavena kostelní budova na Husově ulici, kterou využívalo shromáždění až do roku 1962, kdy musela ustoupit stavbě silnice. Po komunistickém převratu byla sbormu omezená půda a finance pro stavbu nového kostela, a proto byl v roce 1962 vybudován nový kostel přestavbou bývalého statku.
Geografie a samotný areál
Kostel se nachází v Husově ulici číslo 16 a je součástí širšího evangelického areálu, který zahrnuje i faru a další související stavby. V zahradě areálu stojí altán Gloriet, který spolu s terasami nad Labem tvoří kulturní památku. Gloriet byl vyhlášen kulturní památkou v roce 1962 a slouží dlouhodobě evangelické mládeži ke schůzkám. Ekklésia, což je latinsky výraz pro církev, představuje multifunkční prostor v areálu.
Fara, postavená v roce 1932 podle návrhu Bohumíra Kozáka a realizovaná Jaroslavem Peřinou, nese výrazné prvky funkcionalismu a dotváří charakter celého areálu. Budova vznikla během působení faráře Josefa B. Jeschkeho a doplňuje jádro modlitebny o sociálně-kulturní zázemí pro sbor.
Historie a architektura samotného kostela
Stavba je výsledkem rekonstrukce a adaptace z roku 1962, kdy bývalý statek prošel změnou na kostel, vstupující do struktury areálu. V devadesátých letech došlo k rekonstrukci interiérů podle architektonických plánů Jiřího Veselého. Součástí kostelního komplexu je i kaple sv. Cyrila a Metoděje a oratoř, které prošly významnými přestavbami v letech 1863, 1875, 1890 a 1896-1898, kdy byla celá stavba rekonstruována a regotizována.
Trojlodní kostel s obdélnými prostorami sakristie a oratoří po stranách vznikl v rámci komplexní rekonstrukce do novogotického stylu. Presbytář je ponechán půlkruhově zakončený a lodi s vysokým transeptem dominuje výrazná věž. Věž je vysoká 40 metrů a na jejím vrcholu je kamenná koruna se reliéfní výzdobou a velkým křížem; na fasádě se nachází nápis „EIN FESTE BURG IST UNSER GOTT EIN GUTTE WEHR UND WAFFEN“ jako duchovní odkaz Luthera a reformace.
Věž a transepty tvoří dominantu jihovýchodního průčelí; transepty, s výrazně nižšími přístavky, dodávají kostelu charakter konfrontovaného prostoru. Vnitřní výzdoba zahrnuje gotické prvky a v kaleidoskopu oken nacházíme motivy Krista a evangelistů; původní vitráže jsou částečně zachovány a doplněny rekonstrukčními prvky s proplétanými stonky a květy.
Materiály a výzdoba
Architektonický profil kostelního areálu využívá kámen a cihly s lícovým opracováním porfyru na fasádních částech a jemnozrnný světlý pískovec pro sochařskou výzdobu. Věž má v dolní části zvukový otvor, osazený dřevěnými lamelami a kamenným konsulem, nad kterým následuje půlkruhový otvor pro vyhlídkový balkónek. V ose vstupu se nachází dřevěné dvoukřídlé dveře s reliéfní výzdobou a obdélným nadsvětlíkem, kontrastně rámované kamenným portálem.
Na severovýchodní straně lodi jsou okna ve dvou úrovních, vybavená sdruženými detaily a s vitrážemi, představujícími Lutherovy scény a dějiny německé reformace. Venkovní stěny jsou završeny kamennou římsou a štíty opatřenými barevně odlišenými kvádry a klenáky. Zřetelný je motiv propletených stonků a stylizovaných květů, který se objevuje i nad arkádovým pásmem a v ornamentálních prvcích okolo věží.
Interiéry a zařízení
V presbytáři je gotická křížová klenba uzavřená paprsčitě, v lodi je renesanční kruchta na třech arkádách. Hlavní oltář je rokokový z let 1773-1779, tabernáklový a tepán z postříbřené mědi podle vzoru oltáře Mariazellského. Kazatelna je barokní a pochází z roku 1732. Dva boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a sv. Anně. Kapli sv. Cyrila a Metoděje zdobí pseudobarokní oltář z roku 1877 a protější oltář v kapli Panny Marie Bolestné je z téhož roku. Obrazy v lodi zahrnují zobrazení Ukřižovaného a sv. Rozálie od M. Škréty z doby kolem roku 1740.
Celkový interiérový režim se vyznačuje regotizací a obnovením stavebních prvků v 19. a 20. století. Vernisáže, malby a malířské práce prováděla v roce 1922 paní M. Urbanová. Na střeše lodi je dřevěněná plechová zvonička, podobná věži, a kolem kostela se nachází sakristie a oratoř s gotickými a renesančními prvky. Vstup do sakristie vede po schodišti s kamennými stupni a zídky, a samotná sakristie je propojena se severovýchodní stranou lodi.
Současnost a význam pro komunitu
Evangelický areál a kostel představují nejen náboženské místo, ale i kulturní a historické jádro Poděbrad. Modlitebna a fara poskytují prostor pro společenské akce, mládežnické schůzky a další aktivity společenství. Opevněný význam stavby spočívá ve spojení náboženské tradice s architektonickým bohatstvím, které je v Poděbradech zachováno a aktivně využíváno dodnes.
Evangelický areál přibližuje návštěvníkům bohatou historii reformace a jejího vlivu na lokální kulturu, včetně stavebních stylů od renesance po novogotiku a funkcionalismus ve faře, které dnes doplňují původní vzhled modlitebny.
tags: #evangelicky #kostel #v #podebradech #zakladni #kamen