Evangelium podle Lukáše je nejdelším ze čtyř evangelií a zároveň nejdelší knihou Nového zákona. Lukášovo evangelium začíná a končí v chrámu, což poukazuje na význam chrámu jako místa, kde Bůh jedná s lidmi. Autor evangelia v úvodu naznačuje, že nebyl očitým svědkem, ale vše pečlivě ověřil a pracoval na základě pramenů.
Historické a autorské pozadí
Autorem evangelia je Lukáš, který byl lékařem a „poslem Ježíše Krista“. Lukáš je také spojován s napsáním knihy Skutkové. Byl jedním z „pomocní[ků]“ Pavla a jeho misionářským společníkem. Přestože není přesně známo, kdy Lukáš své evangelium napsal, stalo se to pravděpodobně v druhé polovině prvního století po Kristu. Teofilovi, tedy „příteli Boha“ či „Bohem milovanému“, byl určen dopis a prostřednictvím něj i poučení o životě a učení Ježíše Krista.
Periodizace obsahu a struktura Lukášova evangelia
Evangelium podle Lukáše je rozčleněno do klíčových částí, které sledují postupně putování Ježíše Krista a Jeho poslání. Lukáš 1-3 předkládá předpovědi narození a poslání Jana Křtitele a Ježíše Krista, svědectví o tom, že Ježíš je Mesiáš, a zahrnuje události jako dvanáctiletý Ježíš učící se v chrámu. Lukáš 4-8 zachycuje Ježíšovo pobývání v Nazaretě, pronikání v poušti a vybírání dvanácti apoštolů. V 9-14 letech následně Ježíš posílá sedmdesát, učí o učednictví a soudu. V 15-17 letech se často věnuje podobenstvím a učením o víře a odpuštění, a v 18-22 letech popisuje uzdravování, cestu do Jeruzaléma a předpovídání zničení Jeruzaléma. Nakonec v 23-24 kapitolách Ježíš čelí soudu, ukřižování a vzkříšení; svědectví u hrobu a na cestě do Emauzy potvrzují Jeho vzkříšení.
Specifické prvky Lukášova evangelia
- Zahrnutí učení Jana Křtitele, které se v ostatních evangelích nevyskytuje (Lukáš 3:10-14).
- Důraz na to, že Ježíš často modlí (Lukáš 3:21; 5:16; 9:18, 28-29; 11:1).
- Zmínka o povolání, průpravě a misionářském úsilí sedmdesáti (Lukáš 10:1-22).
- Lukáš byl jediným autorem, který zaznamenal, že Spasitel v Getsemanech prolil krev a že Mu sloužil anděl.
- Evangelium začíná a končí v chrámu, což podtrhuje význam chrámu jako hlavního místa Božího jednání s lidmi.
Vznik evangelia je vztahován k letům 70-80 n. l. a místům vzniku se uvádí Řím, Cesarea nebo některé město v Řecku. Lukášovo evangelium je jediné, které má pokračování - Skutky Apoštolů. Perspektiva autora naznačuje, že nejspíše čerpal z Marka, Q (sbírka Ježíšových výroků) a dalších zdrojů, které nebyly používány ostatními evangelisty.
Vazba na Teofila a adresát
Adresátem evangelia je vysoce postavený muž jménem Theofil, avšak podle obsahu knihy nebylo dílo určeno pouze jemu; je určeno křesťanům pocházejícím z řad pohanů. V řečtině jméno Theofil znamená „přítel Boha“ nebo „Bohem milovaný“ a souvisí s výkladem a výkladem života a učení Ježíše Krista pro širší publikum, nejen pro jednoho čtenáře.
Historický kontext a tematiky
Lukášovo evangelium je pevně zakotveno v židovské zbožnosti své doby a klade důraz na propojení židovských pramenů s pohanským publikem. Zvláštní důraz je kladen na modlitbu, učení o pokání, odpuštění a cestu víry, která vede ke spasení pro Židy i pohany. Důležité je také ukotvení v jeruzalémském prostředí a liturgickém rámci chrámu jako místa Boží přítomnosti a působení.
