Hned na úvod je třeba vyjasnit, že tři písmena RFK se označují skupinou lidí, kteří se hlásí k neobvyklé kombinaci dvou tradic: křesťanství a feminismu. RFK vstoupily do veřejného prostoru několika happeningy, včetně demonstrací před arcibiskupským palácem a recesistických akcí s cílem upozornit na propojení křesťanství s nacionalismem a světskou mocí.
Členky RFK pocházejí z různých církví a mají za sebou rozdílné cesty k víře. Anna s Lídou byly vychovávány v katolické církvi od mala. Feminismus a jeho teoretický aparát je podle nich jednou z cest, jak se vyrovnat s formováním vlastního života skrze církevní instituci. „Katolická církev není jenom společenství, ale je to i určitý mocenský nástroj,“ popisuje to Lída.
Když mluví o svých cílech, je jasné, že RFK nejde jen o rovné postavení mezi muži a ženami v církvi, ani o nahrazování mužských archetypů ženskými. Feminismus je podle RFK i o vzájemnosti a společenství namísto hierarchických struktur. RFK se hlásí k svěření církve institucionalitě, která má politickou moc, a vymezují se proti jejím mocenským aktivitám, jež spojují církevní hierarchii, patriarchální pořádků a kapitalismus.
RFK vznikly v loňském roce a od té doby realizovaly několik akčních kroků: otevřený dopis organizátorům Pochodu pro život (duben 2016), happening před Arcibiskupským palácem proti výrokům šířícím nenávist vůči islámu (srpen 2016), Feministický blok na Pochodu proti nacionalismu (17. 11. 2016) a druhý happening před Arcibiskupským palácem proti násilí na ženách v církvi (prosinec 2016). RFK je na české scéně vnímána jako jedna z mála čistě feministicko-křesťanských iniciativ, která systematicky pracuje na prolomení patriarchálních struktur uvnitř církve.
Ve svém programu RFK vycházejí z různých denominací a pozic mimo ně. Feminismus pro ně znamená solidaritu se sociálně slabšími a vylučovanými, jejichž hlas bývá slyšet jen málo. Že křesťanství a feminismus nejsou nutně protiklady, ukazuje i historická reflexe: v nejranější křesťanské církvi existovala instituce jáhenek, které mohly křtít a učit, zatímco ve středověku byly ženy postupně upozaďovány a odchody od oltáře se zpečetily rituálním „čistotním“ učením.
RFK zároveň upozorňují na skutečnost, že i protestantské církve, kde ženy mohou být farářkami, sice umožňují jejich funkci, ale ženy často čelí dohledu a tlaku, zda zvládají i mateřské povinnosti. Pro bojovnice a bojovníky za ženská práva byla z výkladu církevních dějin důležitá skutečnost 2. vatikánského koncilu, kdy se ženská otázka v církvi konečně otevřela, i když ženy měly jen omezené pravomoci.
RFK reflektuje, že křesťanství v ČR vzniklo a vyvíjelo se v kontextu politiky a společnosti, a že otázky feminismu v církvi zůstávají často složité. Postavení žen v římskokatolické církvi bývá složité i v souvislosti s teologickou etikou a morálkou: otázky týkající se sexu, manželství a role žen v církevních strukturách bývají kontroverzní a vyžadují otevřený dialog.
RFK uvádí, že i v minulosti existovaly výrazné ženské postavy v české katolické tradici, jako Augusta Rozsypalová a Františka Jakubcová, které prosazovaly ženská práva. V jejich příbězích nacházejí RFK historický kontext pro argumentaci, že křesťanská tradice může být otevřenější změnám a inkluzivnější k ženám.
V rámci současné performativní činnosti RFK se objevuje i reinterpretace velikonoční Poslední večeře Páně, která reflektuje myšlenku, že rané křesťanské společenství bylo otevřené pro všechny, kteří měli zájem se na něm podílet. RFK se deklarují jako křesťansko-feministické ekumenické uskupení, které vnímá církve jako instituci držící politickou moc a aktivně ji kritizují, přičemž čerpají ze zkušeností různých církevních denominací.
V tekuté politické krajině vyjadřují RFK přesvědčení, že feminismus znamená solidaritu se sociálně slabšími a vylučovanými a že tyto principy je nutné proměňovat zevnitř. Výroky a postoje, které používají v performancích, jsou vybírány z oficiálních materiálů římskokatolické církve a projevů jejích představitelů ve veřejném prostoru, čímž se snaží otevřít prostor pro diskusi o genderu, víře a moci.
V souvislosti s veřejným diskursem RFK poukazují na to, že kritika církve nemusí být vždy záporná a že české prostředí může uvnitř i mimo něj získat přehled o různých názorech na roli žen a změny v církevním systému. RFK se snaží vtisknout do veřejného prostoru odkaz k důležitosti ženské participace, autonomie a revize tradičních morálních norem v kontextu současné společnosti.
Historické souvislosti a motivace RFK
Tradiční role žen v křesťanství byla v průběhu historie často omezená, ale v raných dějinách církve existovala i role jáhenek, které mohly působit jako učitelky a křtít. Ačkoliv středověk přinesl posun k upozaďování, moderní diskuse o roli žen ve církvi se znovu otevírá již ve 20. století během 2. vatikánského koncilu, který umožnil širší participaci věřících, včetně žen.
V českém kontextu hraje významnou roli historický vývoj, kdy na konci 19. a na počátku 20. století aktivistky Augusta Rozsypalová a Františka Jakubcová prosazovaly ženská práva uvnitř katolické sféry; jejich práce ukazuje, že reformní myšlenky nebyly výlučné pro sekulární feministické proudy.
RFK tedy staví na propojení historických zkušeností s aktuálními tématy, jako je rozpoznání moci v církvi, morální otázky kolem sexuality a potřeba inkluze různých identit a vyznání. V jejich pojetí feminismu a spirituality jde o to vyvinout církev zevnitř směrem k větší otevřenosti a respektu vůči různorodým zkušenostem věřících.
Přehled činnosti RFK a jejich dopad
RFK uskutečnily několik akcí, které vyvolaly veřejnou diskusi o vztahu církve, moci a genderu. Mezi klíčové momenty patří akce proti násilí na ženách v rámci 16 akčních dnů a veřejné výzvy k reformám. Zvláštní význam má jejich schopnost reflektovat a zpochybňovat tradiční narativy v římskokatolické církvi, přičemž vycházejí z praktických zkušeností členek z různých denominačních prostředí.
V rámci programové orientace RFK jsou jejich kroky ukázkou, jak lze feministickou agendu integrovat do katolického prostředí a současně ji otevřít vůči kritice i dialogu s veřejností. To přináší důležitý přínos pro veřejnou debatu o právech žen, morálce a vlivu náboženské instituce na život věřících. RFK tímto způsobem vyzývají k reflexi a změně, která by mohla přinést širší společenskou rovnost a transparentnost ve způsobu používání moci v církvi.
tags: #rfk #krestanske #feministicke