Text shrnuje bohatou kroniku a nástěnná svědectví o významných sakrálních i světských objektech v Herálci, Sloupu a Radimi, s přesahem do Jemnice a okolních sídel. Článek propojuje dějiny stavitelství, vlastnické změny panství i duchovní život regionu od 18. století až po současnost.
Kostelní historie v Herálci a okolí
R. 1784 počato se stavbou tohoto nového chrámu Páně, na kterémžto místě od nepaměti po několik století stával kostel zasvěcený sv. Poněvadž kostelík onen byl sešlý a příliš malý, bylo třeba vystavěti nový. Všechen materiál ke stavbě daroval velkostatek, kromě potřebného kamení, které rolníci z lásky svezli. Z rolníků každý po 8 dní svážel kamení, z morav. strany přidali ještě 3 dni, ostatní povozy všechny platilo panství.
V Tu dobu právě, kdy kostel začal se stavěti, byla představenou nadač. panství novoměst. pí Františka, vdova po Baronu ...., rozena baronka Růžovská z Růžovic. Za jejího života položeny základy pro nový kostel k úctě sv. Tehdejší lokální kaplan Florián Piržina vykonav příslušné modlitby, položil s Janem Bayerem, purkrabím panství - do základu první kámen v boku se strany evangelní. Teprve roku 1786 stavba na podzim zdejšího chr. P. dokončena až na vnitřní zařízení.
R. 1790 v 3. neděli po Sv. Po dvacetiletém jednání a téměř vždy marně, následkem mnoha žádostí u starých a nových úřadů, místní hřbitov, který byl zanedbaný a jemu podobný by se musel hledat, byl oplocen za účinné spolupráce okresního komisaře Jana Tučka z Nového Města, vysokou zdí. Denně na tom pracovalo 20 zedníků a téměř tolik nádeníků za pachtýřů Jana Tlustého, rychtáře v Herálci a Jana Tučka, emeritního rychtáře ze Svratky. 31.7. práce dokončeny.
Posvěcení hřbitova bylo 20. Roku 1873 daroval spolek K věčitému se Klanění Nejsvětější Svátosti za žádost administrátora Jana Novotného k zdejšímu chrámu Páně novou rochetu s pěknými krajky. Roku 1874 obdržel zdejší chrám Páně opětně od P.T. paní Patronky Rosy svob. Paní Mylius - Malovec, krásný bílý pluviál k slavnostem na prosbu téhož faráře. Téhož roku darovala P.T. pí Patronka k chrámu Páně a úřední potřebě faráře obnovený kočár na místě starého rozlámaného, který do Nového Města zavežen jest. R. 1874 objednal farář z kostelních peněz nový koberec červený (z plüšu) na stupně oltářní k svátkům. Roku 1876 objednal farář nové komże pro kostelníky a ministranty, a sice: červené, modré a černé.
Na střechu kostelní (šindelová) byla schátralá, proto bylo rozhodnuto pro nový kryt z pozinkovaného plechu. Práci tu ku všeobecné spokojenosti provedl klempíř František Schiller ve Svratce. To stalo se roku 1899 - 1900. Aby i vnějšek kostela odpovídal úpravě vnitřní, natřen byl r. 1900 červenou trvalou barvou, čímž Herálecký kostel nabyl impozantního vzhledu. Celkový náklad na úpravu činil asi 1400 Zl.
V jádru interiéru zůstává hlavní oltář z černého a červeného mramoru, doplněný malbami Kašpara Sambacha na klenbě a sochami a sochařskými díly z dílny Ondřeje Schveigla a Vincence Kutálka. Vystupuje zde hlavní oltář s atributy Ducha Svatého, Boha Otce a Sloupy s cherubí. Před oltářem je náhrobní deska a krypta s pohřbem hraběnky Karoliny. Důležité je, že koruny Bolehlavě Marie a jejího Syna byly požehnány papežem Janem Pavlem II. v roce 1996.
V rámci 19. století do interiéru přibyly další sochy a obrazy, křížová cesta dílem brněnského malíře N. Havelky a kazatelna s alabastrovou sochou starozákonního velekněze. Kostel má dvě sakristie a nad každou prostorné oratorium; kůr pro zpěváky a varhany z roku 1986 s původními varhanami z roku 1762.
Zámek Radim a jeho proměny
Zámek Radim, postavený v roce 1610, patří mezi nejznámější renesanční sídla střední šlechty. Vystavět si jej nechal Karel Záruba z Hustířan na počátku 17. století. Po smrti Karla Záruby v roce 1612 zdědil zámek Jan Záruba z Hustířan, který byl konfiskován a prodán Jakubu Berchtoldovi z Uherčic. V roce 1659 jej vyměnil Jakub Gräff z Gräffenburgu za panství Merklín. Panství přešlo do rukou dalších držitelů a zámek se dostal do majetku rodu Šliků, Kinských a dalších. V 18. století byl proveden rozsáhlý právní a majetkový koloběh až po rod Lichtenštejnů.
Velká přestavba byla provedena roku 1842, zrušena byla domácí zámecká kaple. Zámek přečkal 20. století i světové války; po roce 1927 byl prodán Dr. Jaroslavovi Bukovskému a postupně se z něj stal reprezentativní soukromý objekt s renesančním nábytkem, parkem a historickými interiéry. Po roce 1945 byly prostory zámku užívány různými subjekty a v 60. letech byl objekt nutné rekonstruovat. V roce 1994 proběhla restituce a zámek byl vrácen dědicům Bukovských. Současný majitel B. Opatrný provádí rekonstrukce svépomocí, s podporou rodiny a dobrovolníků, a zámek Radim je otevřen veřejnosti a slouží pro koncerty, svatby a další akce.
Obec Radim a vývoj její infrastruktury
Obec Radim má své počátky ve středověku; první písemná zmínka je z roku 1320. V průběhu staletí se měnila držba a rozvoj vesnice, včetně zřízené školy v 18. století a rozvoje lokální infrastruktury po 1850, kdy železniční tratě Olomouc - Praha a Bečva-Pečky spojily region. V roce 1850 žilo v Radimi 457 obyvatel, roku 1900 již 1003. Elektrifikace obce proběhla v roce 1926. Dne 28. července 1885 vypukl rozsáhlý požár, jímž bylo několik stavení zničeno.
V 20. století prošel zámek různými správami a úpravami; v roce 1948-1990 byl v majetku státu, v restituci v roce 1990 se vrátil rodině Bukovských. V 21. století je zámek otevřen veřejnosti a organizuje koncerty a kulturní akce. Důležitou kapitolou byl i rozvoj Jemnice a souvisejících obcí; staré listiny a etnografické nálezy ukazují kontinuitu osídlení od doby Slovanů až po renesanční proměny krajiny.
Panna Marie Bolestná a poutní tradice
Roku 1730 byla na žádost Karla L. z Roggendorfu v Sloupě zřízena dřevěná kaple, do níž byla přenesena socha Panny Marie Bolestné. Sloup se stal poutním místem, kapli řídil kaplan z Doubravice a mše se konaly pravidelně; první sloupská mše se konala 18. července 1730. Socha Panny Marie vedla k zázračnému uzdravení a vývoji poutní kultury. Projekt kostela byl navržen Isidorem Marcellem Canavale z Vídně a stavba byla dokončena v roce 1754 pod vedením Vavřince Merty. Dřevěná kaple a zámek v této oblasti tedy sehrály významnou roli v duchovním i společenském životě regionu.
Architektura a umění v kostelech a na zámku
Hlavní oltář kostela svatého Jakuba Většího v Jemnici, věnovaného v 15. století, pochází z románského a gotického období; fresky a sochařské dílo z 18. století zdůrazňují významné barokní zásahy. Interiéry farního kostela svatého Stanislava v Jemnici kombinují gotické, renesanční a klasicistní prvky s pozdně barokními detaily. Zámek Radim je klenotem renesanční architektury s rozsáhlým parcem a bohatým mobiliářem, doplněný o pozdější barokní a pseudorenesanční prvky.
V průběhu 19. století došlo k přidané výzdobě a úpravám, včetně kaplí a oltářů ve farnostech. Zámecké interiéry a park byly postupně upravovány tak, aby odrážely dobové estetické standardy a potřeby vlastních obyvatel i návštěvníků. Důraz byl kladen na zachování historických prvků, ale i na moderní pohodlí, které umožnilo veřejné využití zámku pro kulturní a společenské akce.