Na základě kronikářky Mileny Nohynkové se odvíjí příběh zázračné studánky u Habří a souvisejícího kostela svatého Víta. Podle tradiční vyprávěné legendy voda ze studánky uzdravovala, a proto vznikla kaplička v lese jako uctívání tohoto zázraku. Opat vyšebrodského kláštera Jiří Wendschuh v roce 1644 zahájil stavbu nového kostela, věnovaného mučedníkovi svatému Vítu, a chrám byl posvěcen roku 1647. Původně měl tři oltáře, hlavní zasvěcen svatému Víta, druhý Panně Marii a třetí svatému Josefu; kaple byla tak významná, že se její velikostí vyrovnávala farním chrámům v okolí.
Bohoslužby sloužily střídavě boršovský a strýčický farář, a to pravidelně první neděli v měsíci, mimo to o Velikonocích a o slavnosti svatého Víta. Z hospodářských a duchovních zdrojů vyplývá, že procesí putovala z Dubného, Čakova, Strýčic a Boršova ke kostelu nad Habřím. Historické záznamy však popisují i samotný úpadek chrámu: císař Josef II. v roce 1787 kostel zavřel a zrušil, oltáře a další vybavení bylo odvezeno do Boršova, a roku 1861 spadla klenba. Později byly materiály použity k přestavbě haberské myslivny.
Po roku 1994 obec provedla rekonstrukční práce a dozděla chybějící části. Zůstala zachována jen jižní zeď chrámové lodi s třemi gotickými okny a zdi vydržely i poškození počasím. Vnitrní vybavení kaple se popisuje jako dar dobrodinců: oltář, antipendium, polštáře pro oltář a pro smuteční obřady, obraz a kříž dříve visící ve varně pivovaru; kolem kaple byly vysázeny kaštany. Kaple byla vysvěcena 15. června 1890 dubenským farářem Bartolomějem Bergerem.
V současnosti je kaple spolu s přilehlým pozemkem ve vlastnictví obce Habří. Na blízkém Rochusbergu stojí klasicistní kříž, který byl zachován jen jako torzo torzální architektury. Nad kaplí se nachází hlavní torzo soklu a reliéfní postavy na různých stranách, které připomínají historické akcenty regionu. Z hlediska urbanistické a stavební historie zůstává kaple jako významný doklad lokální sakrální architektury a svědectví o víře a spolku obyvatel doby.
V kontextu Debrného údolí a okolí lze sledovat souvislosti s místní historií a kulturním dědictvím. Debrné je jednou z nejstarších vesnic v regionu a její historické jádro zahrnuje i zříceniny církevních staveb, včetně kaple sv. Jana Křtitele a právě Moserovy kaple. Tato oblast je známá nejen pro své památky, ale i pro poutní stezky a romantické zříceniny, které dnes doplňují krajinný obraz Českobudějovicka. Po stranách údolí Debrnského potoka, které míří k polským hranicím, se nacházejí staré stavby i vojenské objekty předválečného opevnění, které dodávají krajině historickou hloubku a turistický potenciál.
Historie kaple a kostela i jejich současné výstavbě naznačují, že komunita Habří a dotčených vesnic dokázala prostřednictvím spolupráce překlenout období nestability a zmařených plánů. Stavba kaple byla dlouhodobě podporována z různých zdrojů: Kvítkovicím byly poskytnuty cihly, Haberští dodali kámen, písek a vápno a realizovali většinu prací; Koncepce výzdoby kaple a její duchovní význam zůstávají pevně v paměti místních obyvatel.
- Historie vzniku kostela nad Habřím a jeho slavnostní vysvěcení v roce 1647.
- Podrobný popis samotné kaple a jejího vybavení, darované dobrodinci.
- Údaje o rekonstrukcích a změnách v 19. století a v 90. let 20. století.
- Současná správa a stav kaple, spolu s dalšími památkami v okolí.
Obnova a udržování památek na Habřím a v okolí Debrného potoka má význam nejen pro historickou paměť, ale i pro současnou identitu regionu. Kaple svatého Víta a Moserova kaple představují klíčové body místní krajiny, které propojují dávné legendy s reálnými historickými událostmi a ukazují, jak komunita dokázala vzájemně spolupracovat na zachování kulturního dědictví.
