Pro postoj k desateru je důležité přesvědčení sv. Časem se však poznalo, že láska, probuzená vírou, potřebuje v rozmanitých životních situacích oporu pro orientaci. Znovu bylo oceněno desatero, jako nápověda a orientace pro život v lásce... (Dle J. 1. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetí i čtvrtého pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. 2. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat... ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. 3. 4. 5. 6. 7. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 8. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. 9. 10.
Desatero nejde jen o vybraný soubor pravidel; jde o cestu k lidsky důstojnému a svobodnému životu. Já, tvůj Bůh, ti dávám dost dobrých darů. Nemusíš druhým závidět a tak se zbavovat radosti z toho, co máš. Nemusíš se chamtivě pachtit do úmoru, abys měl vše, co uvidíš. Radost z dávání, ze štědrosti, je větší než radost z braní. Desatero není minimum pro slušného člověka, ale školou lásky.
První deska: vztah k Bohu
Co chrání: náš vztah k Bohu a správný řád všech ostatních věcí. Modla dnes obvykle nemá podobu zlatého telete. Může jí být výkon, peníze, společenské uznání, politická ideologie, vztah nebo dokonce naše vlastní představa o sobě. První přikázání odmítá i pověru, magii, věštění a pokusy získat skrytou moc nad budoucností. Nejde jen o jedno nevhodné slovo. Boží jméno bereme nadarmo také tehdy, když se Bohem zaštiťujeme, abychom získali moc nad druhými, omluvili vlastní zájem nebo dodali váhu lži. Úcta k Božímu jménu proto není jazyková malichernost.
Teologické vyústění a praktické dopady
Křesťané slaví neděli jako den Kristova vzkříšení; Nedělní mše není jen povinnost, ale střed života církve. Rozdíl je mezi nutnou službou a dobrovolným způsobem života, v němž už nezbylo místo pro Boha ani člověka. Děti mají rodiče poslouchat v tom, co je dobré a spravedlivé, avšak dospělé děti již nejsou povinny poslouchat každý rodičovský pokyn; úcta, vděčnost, modlitba a péče o stárnoucí rodiče zůstávají. Přikázání současně zavazuje rodiče: dítě není jejich majetek. Úcta neznamená souhlas se vším a už vůbec ne souhlas s násilím.
Celkové poselství desatera je: krádež zahrnuje podvod, korupci, neplacení dluhů a další zneužití; soukromé vlastnictví je oprávněné, ale slouží životu člověka a veřejnému dobru. Osmé přikázání varuje před lží a pomluvami; mlčet není totéž co lhát, a zvažovat, zda je to pravdivé a nutné. Desáté přikázání učí, že touha po tom, co patří druhým, může vést k závisti. Lékem není rezignace, ale vděčnost a štědrost.
Historické a teologické souvislosti
Desatero bývá číslováno různě; katolická církev používá Augustinovo členění, které spojuje zákaz modloslužby s prvním přikázáním. Desatero zůstává závazné pro křesťany (KKC 2068). Ježíš shrnul Zákon do lásky k Bohu a k bližnímu (Mt 22, 34-40). Nový zákon není méně náročný, ale dává Kristovu milost a Ducha Svatého. Dětem lze smysl desatera přiblížit jednodušeji, ale největší výklad nabízí svědectví rodičů a přiznání dospělých chyb.
Desatero nebylo předáno jen jako anonymní seznam pouček; Bůh je svěřil konkrétnímu člověku, který znal slabost lidu i tíhu odpovědnosti. Eucharistie, přímluvy a společenství církve vytvářejí kontext pro praktické žití desatera. Křesťan nezachovává přikázání, aby si zasloužil boží lásku, ale proto, že byl milován jako první a chce žít v pravdě a svobodě, kterou mu Bůh dává.
- Desatero v praxi pro děti: vědomé rozpoznání dobra a zla, askezi a schopnost odmítat zlé žádostivosti.
- Výchovné postupy: závěr každé kapitoly nabízí úkoly pro uvedení poznání do praxe a rozvíjení postoje.
- Dětem a rodičům: výchovná spolupráce, otevřený dialog o hranicích a odpovědnosti.
Je důležité, že Desatero je „deset slov“, která se týkají Božího daru a lidského vztahu k Bohu a bližnímu. V praxi to znamená vidět druhého jako osobu a chápat, že skutečná svoboda vychází z ovládání vlastních tužeb, nikoliv z jejich podmanění. Dítě pochopí neděli podle toho, zda vidí rodiče opravdu slavit; dospělý pochopí pravdu podle toho, zda se umí přiznat k chybě. Zpytování svědomí je autentický pohled na život před Bohem, který zná naši slabost a volá nás zpět k obrácení a odpuštění.
