Historicky doloženými daty je Mikuláš kolem r. 300 mladým biskupem v Myře v Lykii a krátce poté čelil pronásledování křesťanů během vlády Galeria Valeria Maximina. Po utrpení byl kolem r. 310 v zajetí a později po mučenkách v roce 325 vystoupil na koncilu Nicejském. O jeho životě je dodnes známo jen přibližné datum biskupova úmrtí, ale kult a úcta se rozšířily.
Uctívání svatého Mikuláše se šířilo asi po dvě staletí po smrti a zasáhlo řeckou církev, později i slovanské země. K největšímu rozvoji uctívání došlo od 8. století v Rusku, kde se Mikuláš stal patronem; dále šíření probíhalo v Evropě, například od 10. století v Itálii. Italští námořníci či piráti v roce 1087 odnesli ostatky z Myry do Bari v Apulii, tehdy pod vládou Normanů. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág je dodnes viditelný v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demre/Myra na jihozápadním pobřeží Turecka.
V Bari byla postavena bazilika sv. Mikuláše, kde se uchovávají ostatky světce a která od roku 1089 disponuje kryptou s jeho schránkou - tato bazilika se stala jednou z nejvýznamnějších románských staveb v jižní Itálii. Drahocenné relikvie zahrnují ciborium ze 12. století a biskupský trůn Eliášův z bílého mramoru z 11. století. Obyvatelé Bari slaví svátek Mikuláše každý rok 8. května, při slavnostech na moři, kdy věřící plují na člunech k Mikulášově soše.
Tradice kolem Mikuláše je velmi výrazná. Předvečer 6. prosince chodí muž s bílým vousem - často s doprovodem čerta a anděla - a děti obdarovává či kárá. Pokud Mikuláš nedorazí, zůstávají za oknem pytlíky s chutnými sladkostmi. V alpských zemích jsou postavy zakuklené, které často provádějí neplechy v den sv. Mikuláše. Na jihu Německa, zejména v Bavorsku, nahrazuje Mikuláše Erasmem jako pomocníka v nouzi.
Na východě se Mikuláš rozšířil v Německu počátkem 10. století v Porýní a byl podporován císařovnou Theofanou. Zrovna v 10. století vznikl zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je; v klášterních školách byla „biskupská hra“, kdy žák na jeden rok přebíral úlohu opata či biskupa a vládnul nad klášterem a školou. Zprvu se tento rituál konal 28. prosince, na den Neviňátek, a asi od 13. století byl přesunut na den sv. Mikuláše.
Krajové i národnostní rozdíly se odráží i v oblečení a jménu Mikuláše. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století. Mikuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup s krátkým až dlouhým vousem; na Východě bývá často holohlavý, a západní vyobrazení se inspirují východním uměním. Nejznámější legenda vypráví o chudém šlechtici, jehož tři dcery Mikuláš tajně zachránil vrhnutím zlaťáků oknem, čímž zabránil jejich otcovi veřejnému domu plánovanému pro jejich budoucí věno.
Další legenda zachycuje Mikulášovu pomoc lodi, která se dostala do tísně na moři. Narození Mikuláše je datováno kolem r. 280/286 v Patrasu, Řecko; zemřel kolem 6. prosince v Myře (dnes Demre, Turecko). Svátek sv. Mikuláše se slaví 6. prosince.
Obecná podoba a ikonografie
Mikuláš bývá zobrazován jako starší biskup s biskupskou mitrou a bílé pláště, často s holým či dlouhým vousem. Jeho role jako dobrodince se odráží v legendách o zázračných činech a pomoci těm v nouzi, ať už jde o děti, piráty na moři, nebo chudé dcery, které mu byly posílány do nového života.
Historický kontext a poutní místa
Demre (Myra) a Bari zůstávají klíčovými místy spojovanými s životem a kultem Mikuláše. V Demre dodnes lze vidět sarkofág a další relikvie, zatímco Bari uchovává ostatky světce a pořádá významné poutní slavnosti, které jsou spojeny s tradičními mořskými obřady.
Klíčové okamžiky v historii kultu
- Historicky doložený život Mikuláše a koncil Nicejský po mučednickém utrpení.
- Od 8. století šíření kultu na Rusko a dále do Evropy.
- Roku 1087 přesun ostatků z Myry do Bari.
- Roku 1089 posvěcení krypté a baziliky v Bari papšem Urbanem II.
- Genia slavností a tradičních zvyklostí na svátek 6. prosince.
Svatý Mikuláš - proč chodí Mikuláš s čertem a andělem? | Pár Minut HiSToRiE
V současné době se Mikulášova tradice odráží v různých formách po Evropě: od východoevropských vyobrazení po západní tradice, a to včetně vánočních zvyklostí a dárků na svátek 6. prosince. Texty a obrazy dohromady ukazují spojení mezi původní historickou postavou a široce rozšířeným lidovým kultem, který přesahuje hranice regionů a kultur.
| Lokace | Význam | Relikvie |
|---|---|---|
| Myra (Demre), Turecko | Dominantní zdroj původu a původní hřbitovní místa | Sarkofág |
| Bari, Itálie | Centrum uchovávání ostatků a významná bazilika | Ostatky světce |