Značka Kolo je láska je česká cyklistická značka, kterou jsem založila v roce 2020 z jediného důvodu a to, že Kolo je láska :) Myšlenkou je spojit komunitu lidí, pro které je kolo láska, stejně jako pro mě.
Ať už jsi zrovna na kole, nebo mimo něj, chceme ukázat, že kolo je pro nás láska. Možná už víš, že naše cyklistické ponožky vyrábíme v Česku a možná ti to říkáme až teď. A i když se nám nepodařilo vyrábět vše u nás v Česku (kvůli extrémně vysokým nákladům na ušíti triček, mikin), víme, že jsme našli firmy, které stojí za udržitelným způsobem výroby, pečují o své zaměstnance a kvalitu materiálu.
A my jsme rádi, že tuto kvalitu oceňujete a píšete nám, že materiál oblečení je top. Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.
Operační čepice Kosack ve fialové barvě zajišťuje vysokou úroveň hygienického krytí hlavy pro zdravotnický personál. Tento spolehlivý prostředek od renomovaného výrobce Mölnlycke Health Care s.r.o. Čepice Kosack představují nezbytnou součást vybavení pro ochranu personálu na operačních sálech i ambulancích.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce. ne jen na tento produkt, ale na celý nákup. U nás si určitě vyberete. Těšíme se na Vaši objednávku. ne jen na tento produkt, ale na celý nákup. U nás si určitě vyberete. Těšíme se na Vaši objednávku. ne jen na tento produkt, ale na celý nákup. U nás si určitě vyberete. Těšíme se na Vaši objednávku. ne jen na tento produkt, ale na celý nákup. U nás si určitě vyberete. Těšíme se na Vaši objednávku. ne jen na tento produkt, ale na celý nákup. U nás si určitě vyberete. Těšíme se na Vaši objednávku. ne jen na tento produkt, ale na celý nákup. U nás si určitě vyberete. Těšíme se na Vaši objednávku.
Faráři nosí nad obyčejnými rukávy ještě poloviční k loktům (synodalie), které mohou jako vyznamenání nosit starší kaplanové a katecheti. V tropických zemích mohou vzhledem k horkému klimatu všichni kněží na základě papežského povolení (indultu) používat kleriky bílé.
V minulosti katolický kněz měl mít hlavu proholenou pleší (tonsurou). Stran brady měli kněží od papeže jistou volnost. Synod pražský např. Kolár kněžský vznikl koncem XVI. Humerál (lat. Humerale), zvaný též amiktus (lat. amictus), obecněji velum, je to bílý obdélníkový šátek, mající na jedné straně dlouhé tkanice.
Jedná se o šátek z lněného plátna, který si kněz obléká přes ramena a přeloží přes prsa, vzadu se tkanicemi uváže. Odvozuje se od starobylého šátku, který nosili lidé, náležející k vyšším společenským vrstvám. Částí církevního oblečení se stal teprve v 9. Symbolika v humerálu viděla v počátcích šátek, kterým vojáci převázali oči Ježíšovi. Ve středověku se jím zahalovala celá část hlavy.
Kněží si kladli humerál nejdříve na hlavu a až posléze si ho spustili kolem krku. Alba je základní (spodní) roucho, na něž katoličtí kněží a jáhni oblékají další (u kněžích ornát, u jáhnů dalmatika) často v liturgické barvě. Má být bílá, jak vyplývá z jejího názvu. Nesprávně mívá někdy i barvu krémovou.
Alba (tunika) je bílá lněná košile s rukávy, sahající ke kotníkům, může být zdobena (zejména na rukávech a na spodním okraji) například krajkou, výšivkou-parura nebo tzv. Alba je odvozena z klasické římské tuniky a není jasné, kdy se odlišila jako specifický liturgický oděv.
„Albu“ jako oblek jáhna při mši zmiňuje už 4. synoda v Kartágu (před 400), ale první jednoznačný popis pochází od Rabana Maura z roku 818. Od 11. Ve středověku oblékali alby o Velikonocích nově pokřtění. Při bohoslužbách si jím kněží i jáhni převazují v pase albu, která se nad cingulem případně povytáhne, aby si ji při chůzi nepřišlápli.
Cingulum je také širší pás látky, který se dává kolem pasu a oba jeho konce zakončené ozdobnými šňůrkami visí volně dolů na levém boku. Kněží nosí cingulum černé barvy, biskupové a kněží s titulem monsignore nosí cingulum fialové barvy. Střih ornátu vychází z oděvů vyšších vrstev, které se nosily v Římě v prvním století našeho letopočtu.
Typ, který se vyvinul ve středověku je ve zjednodušené podobě vyráběn i v dnešní době. V baroku se vyvinul střízlivější střih ornátu, dle tvaru řečený „basička“, který se vyznačoval tím, že jeho boční okraje končily těsně za rameny celebrujícího. Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu.
Štóla je dlouhý pás, jehož střední část se klade na šíji a splývá buď svisle s ramena, nebo se překříží na prsou pravá část přes levou (nikdy ne naopak). Štólu obléká duchovní na albu, nebo s rochetou. Svrchní štóla je typem, který se obléká na ornát a je širší. Manipul se používal při slavnostní mši, byl v příslušné liturgické barvě a se zdobením ladícím se zbytkem oděvu.
Klerika (klerik) či sutana (z fr. Rocheta (rochettum), ve starší češtině komže, je zkrácená alba, sahající po kolena. Rocheta se používá při posledním pomazání, při kázání a procesí, kněz jí nosí přes černou kleriku. Pluviál je dlouhý, bohatě zdobený plášť bez rukávů, na prsou spojený sponou. K pluviálu přísluší také štóla.
Dalmatika je roucho s krátkými rukávy a skládá se jako kasule ze dvou dílů, přední a zadní, je ze stejného materiálu jako kasule. Dalmatika se, podobně jako ornát, vyvinula z římského měšťanského oblečení. Její střih se ustálil na podobě mírně zkrácené tuniky jež se obléká otvorem přes hlavu a případně na bocích stahuje tkanicemi. Dalmatika měla často naprosto stejnou výzdobu jako ornát kněze sloužícího liturgii.
Biret je pokrývka hlavy používaná v římskokatolické církvi. kněz nosí biret černé barvy podle jednotlivých diecézních zvyků např. někteří řeholníci pak používají biret jiné barvy, např. Biskup obléká stejná roucha jako ostatní kněží, nepřekládá však štólu přes prsa, nýbrž ji nechá volně splývat. Původně to byla ceremoniální vlněná čelenka, s níž byly ve starověkém Řecku zobrazovány některé bohyně a bohové - např. Od 10.
Při investituře, tj. Berla je vysoká, ozdobná pastýřská hůl, nahoře zahnutá, nebo zavinutá do spirály. V raném středověku se stala znakem křesťanských biskupů.
Historie a význam humerálu a liturgických oděvů
Humerál (lat. Humerale), zvaný též amiktus (lat. amictus), obecněji velum, je to bílý obdélníkový šátek, mající na jedné straně dlouhé tkanice. Jedná se o šátek z lněného plátna, který si kněz obléká přes ramena a přeloží přes prsa, vzadu se tkanicemi uváže. Odvozuje se od starobylého šátku, který nosili lidé, náležející k vyšším společenským vrstvám.
Alba je základní (spodní) roucho, na něž katoličtí kněží a jáhni oblékají další (u kněžích ornát, u jáhnů dalmatika) často v liturgické barvě. Má být bílá, jak vyplývá z jejího názvu. Nesprávně mívá někdy i barvu krémovou. Alba (tunika) je bílá lněná košile s rukávy, sahající ke kotníkům, může být zdobena (zejména na rukávech a na spodním okraji) například krajkou, výšivkou-parura nebo tzv. Alba je odvozena z klasické římské tuniky a není jasné, kdy se odlišila jako specifický liturgický oděv.
„Albu“ jako oblek jáhna při mši zmiňuje už 4. synoda v Kartágu (před 400), ale první jednoznačný popis pochází od Rabana Maura z roku 818. Od 11. Ve středověku oblékali alby o Velikonocích nově pokřtění. Při bohoslužbách si jím kněží i jáhni převazují v pase albu, která se nad cingulem případně povytáhne, aby si ji při chůzi nepřišlápli.
Cingulum je také širší pás látky, který se dává kolem pasu a oba jeho konce zakončené ozdobnými šňůrkami visí volně dolů na levém boku. Kněží nosí cingulum černé barvy, biskupové a kněží s titulem monsignore nosí cingulum fialové barvy. Střih ornátu vychází z oděvů vyšších vrstev, které se nosily v Římě v prvním století našeho letopočtu.
Střih a vývoj liturgických oděvů
Typ, který se vyvinul ve středověku je ve zjednodušené podobě vyráběn i v dnešní době. V baroku se vyvinul střízlivější střih ornátu, dle tvaru řečený „basička“, který se vyznačoval tím, že jeho boční okraje končily těsně za rameny celebrujícího. Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu.
Štóla je dlouhý pás, jehož střední část se klade na šíji a splývá buď svisle s ramena, nebo se překříží na prsou pravá část přes levou (nikdy ne naopak). Štólu obléká duchovní na albu, nebo s rochetou. Svrchní štóla je typem, který se obléká na ornát a je širší. Manipul se používal při slavnostní mši, byl v příslušné liturgické barvě a se zdobením ladícím se zbytkem oděvu.
Klerika (klerik) či sutana (z fr. Rocheta (rochettum), ve starší češtině komže, je zkrácená alba, sahající po kolena. Rocheta se používá při posledním pomazání, při kázání a procesí, kněz jí nosí přes černou kleriku. Pluviál je dlouhý, bohatě zdobený plášť bez rukávů, na prsou spojený sponou. K pluviálu přísluší také štóla.
Dalmatika je roucho s krátkými rukávy a skládá se jako kasule ze dvou dílů, přední a zadní, je ze stejného materiálu jako kasule. Dalmatika se, podobně jako ornát, vyvinula z římského měšťanského oblečení. Její střih se ustálil na podobě mírně zkrácené tuniky jež se obléká otvorem přes hlavu a případně na bocích stahuje tkanicemi. Dalmatika měla často naprosto stejnou výzdobu jako ornát kněze sloužícího liturgii.
Biret je pokrývka hlavy používaná v římskokatolické církvi. kněz nosí biret černé barvy podle jednotlivých diecézních zvyků např. někteří řeholníci pak používají biret jiné barvy, např. Biskup obléká stejná roucha jako ostatní kněží, nepřekládá však štólu přes prsa, nýbrž ji nechá volně splývat. Původně to byla ceremoniální vlněná čelenka, s níž byly ve starověkém Řecku zobrazovány některé bohyně a bohové - např. Od 10.
Při investituře, tj. Berla je vysoká, ozdobná pastýřská hůl, nahoře zahnutá, nebo zavinutá do spirály. V raném středověku se stala znakem křesťanských biskupů.