Komu se poštěstí přijít na svět v den, kdy jeho rodné město postihne zemětřesení? Vivaldimu ano! Narodil se 4. března 1678 v Benátkách, a jelikož se město ten den otřásalo, porodní bába pro jistotu nečekala na kněze a raději ho sama pokřtila. Co kdyby se nedožil večera a svatý Petr ho pak jako neposvěceného nechtěl pustit do nebe? Antonio přežil a není známo, zda se mu posléze dostalo i oficiálního křtu v kostele.
Pocházel z muzikální rodiny, jeho otec, občanským povoláním holič, byl totiž aktivním hudebníkem a skladatelem. Vivaldi po něm zdědil talent a zrzavé vlasy, kvůli kterým byl později přezdíván Rudý páter. Dal se totiž na kněžskou dráhu a nikomu nevadilo, že má hlavu jako Jidáš. Na obtíž byly spíš jeho dýchací potíže. Díky vrozenému zúžení hrtanu se u Vivaldiho rozvinulo těžké astma, které mu ztěžovalo výkon jeho kněžství. Nejprve byl tedy zproštěn povinnosti kázat v kostele, neboť svá kázání jednoduše neudýchal, posléze musel svou kněžskou kariéru ukončit úplně. Realizoval se tedy jinde.
Vivaldiho věhlas se postupně šířil po celé Evropě, byl zván na šlechtické i královské dvory a jeho hvězda stoupala. Navzdory častým koncertním cestám ale nikdy nerezignoval na svou práci v sirotčinci. Podle účetních záznamů například mezi lety 1723 a 1724 složil těžko uvěřitelných 140 koncertů. Větší potíže měl ale se svými operami, které se prosazovaly jen ztěžka a v případě té s názvem Arsilda regina di Ponto dokonce narazila na potíže s cenzurou. Důvod byl ryze morální: Vivaldiho hrdinka se zamilovala do jiné ženy a autor byl tedy obviněn z „propagace lesbismu“. Poté, co byla opera cenzurou povolena, sklidila bouřlivý ohlas publika.
Vivaldiho stopu zaznamenáváme i v Českých zemích, a to stopu dosti výraznou. Benátský zpěvák a impresário Antonio Denzio do Prahy mezi lety 1726 až 1736 přivezl šest Vivaldiho operních představení, z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu: Argippo uvedena na podzim 1730, a Pasticcio Alvilda, Regina dei Goti, nastudovaná na jaře 1731, kdy představení zřejmě řídil sám autor. Opery byly provedeny ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v jeho paláci v Praze Na Poříčí. Ostatně i Vivaldiho nejznámější dílo: Čtvero ročních období, jež bylo součástí rozsáhlejšího koncertního cyklu Il cimento dell'armonia e dell'inventione nese českou stopu. Autor ho věnoval z Čech pocházejícímu šlechtici a známému kulturnímu mecenáši, hraběti Václavovi z Morzinu.
Ten podporoval snad všechny soudobé umělce a není tedy divu, že svůj rod fatálně zadlužil. Vivaldi byl svého času „maestro di capella“ na dvoře Morzinů a podobně vřelý vztah navázal i s mocnějšími panovníky. Pro svatební obřad francouzského krále Ludvíka XV. složil kantátu Gloria e Imeneo a jeho služeb užíval i rakouský císař Karel VI. Habsburský. Ten Vivaldiho obdivoval, jmenoval ho rytířem a odměnil zlatou medailí. Vivaldi měl to štěstí, že většinu svého života prožil jako uznávaný umělec.
Karta se ale ke stáří obrátila. Vivaldi zestárl, jeho styl začal platit za staromódní, což zní obzvlášť absurdně u vědomí toho, že jeho Quattro stagioni je tou nejvíc popovou skladbou klasické hudby. Když pak zemřel Karel VI., ocitl se Vivaldi bez mecenáše a prostředků. Zchudl, byl nucen prodávat své partitury za zlomek jejich ceny, a nakonec zemřel v bídě a zapomnění 27. července 1741. Byl pohřben na nemocničním hřbitově ve Vídni a spolu s ním upadlo v zapomnění i jeho dílo. Až v polovině 20. století vyšly na světlo jeho skutečné hodnoty a jeho odkaz se znovu zrodil v plné síle.
Na dnes, na svátek svatého Tomáše, si připomeneme i duchovní odkaz a lidský rozměr světce Tomáše. Promluva na svátek sv. Tomáše - 3. Kdykoliv slyším Tomášova slova, fascinuje mě, že si to mohl dovolit. Dnes, například u biskupa nebo kněze, je každá pochybnost vyloučena. Správně to rozlišuje sv. papež Řehoř Veliký, jehož komentář je zařazen jako druhé čtení Denní modlitby církve: „Více totiž prospěla naší víře nevěra Tomášova než víra věřících učedníků: neboť tím, že se dotkl a uvěřil, naše mysl nenechává stranou všechny pochybnosti a utvrzuje se ve víře.
Vstoupit do misijní cesty či na kněžskou dráhu vyžaduje odvahu a víru. V této souvislosti stojí za připomenutí, že každý člověk má právo na pochybnosti. A to dokonce i po letech praxe víry. Královéhradeckým biskupem Janem Vokálem byli 9. května v katedrále Svatého Ducha na kněze vysvěceni Tomáš Moučka a Jeroným Pelikovský. Mons. Jan Vokál ve své promluvě ke svěcencům mimo jiné řekl: "Je to Bůh, kdo zve, je to Bůh, kdo zavolal Tomáše a Jeronýma, kdo je právě dnes vybízí, aby se vydali na novou cestu. Způsob, jakým to Bůh činí, stojí za zkoumání. Ale teprve poté, kdy se s hlubokou úctou a vděčností skloníme před tímto darem a jako dar jej přijmeme.
Four Seasons ~ Vivaldi
- Antonio Vivaldi: jeho narození, křest a zdravotní problémy
- Hudební rodina a vliv otce holiče
- Kněžský život a existenční potíže kvůli astmatu
- Mezinárodní kariéra a mecenášství Morzinů
- Operní úspěchy a cenzura Arsilda regina di Ponto
- Čeští země a Pražská premiéra jeho oper
- Čtvero ročních období a jeho česká stopa
- Závěr: vztah k víře, pochybnostem a světci Tomášovi
| Událost | Rok | Popis |
|---|---|---|
| Narození | 1678 | Benátky, 4. března, zemětřesení dne |
| Křest | 1678 | Neoficiální křest v důsledku událostí dne narození |
| Opery uváděné v Praze | 1726-1736 | Argippo a Pasticcio Alvilda, Regina dei Goti |
| Čtvero ročních období | 1707 | Součást Il cimento dell'armonia e dell'inventione |
| Úmrtí | 1741 | Vídeň, zemřel v bídě |