Když přicházejí lidé do kostela Pražského Jezulátka, nacházejí zde prostor pro ztišení, modlitbu a naději. Přicházejí se svými radostmi i trápeními, společně či sami, a odcházejí s pocitem lehkosti a svobody nebo s novou jiskrou naděje.
V devíti dnech chceme připomenout Ježíšovo dětství, nechat na nás působit jeho dívčí příběh a dát se jím proměňovat. Ježíš přišel na svět a stal se dítětem kvůli každému z nás; nás zná jménem.
1. Ježíši, stal ses dítětem a ukazuješ pravou velikost
Ježíši, stal ses dítětem, stal ses maličkým, přestože jsi nekonečně veliký Bůh. A tak jsi nám ukázal, v čem spočívá pravá velikost. Učíš nás, že se nepotřebujeme vyvyšovat, aby sis nás všimnul a zajímal se o nás.
Chceme přijmout svá omezení a využít svých obdarování. Pane Ježíši, stal ses člověkem a prožil jsi lidský život od začátku do konce. Ty nám dokonale rozumíš, aniž bychom museli něco říkat. Ty nás přijímáš, i když nejsme dokonalí. Ty se k nám skláníš, abys nás pozvedal a činil nás silnými a odvážnými.
Prosíme tě, uzdrav naše srdce a naplň náš život pokojem, radostí a nadějí. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
2. Přijal jsi křehkost dítěte
Ježíši, přijal jsi křehkost dítěte. My všichni máme zkušenost s tím, že i náš život je velmi křehký. Stačí málo a mohou se rozbít naše vztahy, naše zdraví, naše sny, náš obraz o sobě samých. Ty naši křehkost znáš, počítáš s ní a nepřestáváš si nás vážit.
3. Přišel jsi jako chudé dítě
Ježíši, přišel jsi na tento svět jako chudé dítě. Neměl jsi ani střechu nad hlavou, ty, kterému patří celý vesmír. Tvým bohatstvím bylo vědomí, že jsi milovaným Božím Synem. I my zažíváme chudobu, ať už hmotnou či duchovní - bezradnost, osamělost, bezútěšnost.
4. Nebál ses stát se zranitelným dítětem
Ježíši, nebál ses stát se zranitelným dítětem. I my jsme byli různým způsobem zraňováni - nešikovností, nedorozuměním, lhostejností, nebo dokonce úmyslně. Mnohá svá zranění si neseme životem dál, nevíme si s nimi rady a sami tak zraňujeme druhé. Posílej nám do cesty ty, kdo nás povedou k uzdravení.
5. Odkázanost na druhé a potřeba komunity
Ježíši, jako každé dítě, i ty jsi byl odkázán na druhé, na jejich péči, blízkost a starostlivost. Ani my nemůžeme být jeden bez druhého. Potřebujeme tebe i sebe navzájem. Zjišťujeme, že nám není dobře, když jsme osamělí.
6. Hravost a fantazie tvého dětství
Hraviost a fantazie jistě patřily i k tvému dětství. Stačí pozorovat chvíli děti, abychom pochopili, že hra je mnohdy důležitější než „vážná“ činnost. Kéž bychom uměli být tak plně v přítomném okamžiku, jako je dítě zabrané do hry. Kéž bychom se inspirovali pravdivostí a nasazením hrajícího si dítěte.
7. Láska nad silou
Všemohoucí Bože, jenom láska tě mohla přimět k tomu, abys přijal bezmocnost a stal se slabým dítětem. Nikdy jsi nechtěl používat násilí, protože srdce člověka nelze získat silou. Kéž nad svou slabostí nezoufáme, vždyť víme, že k životu patří. Učí nás trpělivosti, modlitbě, pokoře a moudrosti.
8. Důvěra do rukou skutečných pečovatelů
Ježíši, jako dítě ses zcela svěřil do rukou Marie a Josefa a stejnou důvěru máš ke všem lidem, i k nám. Někdy zapomínáme, že náš život je v dobrých rukou, ať se děje cokoliv. Jsme přemáháni bezdůvodným strachem a obavami, které nás svazují. Když hledíme na tebe, malého Krále, nemůžeme se tě bát.
9. Růst do plnosti a hledání nových možností
Ježíši, jako dítě jsi rostl a sílil na těle i na duchu. I my jsme pozváni, abychom dorůstali do plnosti, ke které jsi nás stvořil. Dej, ať se nezastavujeme u minulých chyb a křivd, ale hledíme k tomu, co je před námi. Ať objevujeme příležitosti, které nám do života posíláš, a dokážeme jich tvořivě využít.
A Slovo se stalo tělem. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Pevně důvěřuji, že obdržím tvou svatou milost. Miluji tě celým svým srdcem a ze všech sil své duše. Dávám si předsevzetí, že tě nikdy nezraním a odevzdávám se ti, ochoten raději trpět než ti působit bolest.
Všemohoucí Dítě, Pane Ježíši, znovu tě prosím, abys mi pomohl v této mé záležitosti. Padá sníh. Širý svět je bezpochyby mrtev. Záclony jsou zataženy.
