Vranovský konvent Narození Panny Marie založil v září roku 1633 kníže Maxmilián z Liechtensteinu, spolu se svou manželkou Kateřinou Černohorskou z Boskovic a postoupil jej s vesnicemi Mořice, Srbce, Pavlovice, Vitčice a městečkem Tištínem Paulánskému provinciálovi P. Antonínu Pillotovi. 27. května 1635 pak přijali tento šlechetný dar otcové sedmatřicáté Generální kapituly řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, konané v Marseille a zapsali nový dům do česko-německé provincie řádu. Záhy na to přivedl na Vranov P. František Richard několik francouzských bratří z provincie hrabství burgundského. R. 1638 požádal kníže Maxmilián provinciální kapitulu, aby se Vranovu dostalo práva mít vlastního představeného - korektora.
Počet bratří vzrostl a v roce 1640 byl na svátek sv. Václava zvolen první vranovský korektor P. Jan Guillard. Po dlouhá léta působil jako korektor nejdéle, až do osudného 12. října 1784, kdy byl konvent císařem Josefem II. zrušen. Vraťme se však do současnosti: 30. srpna 1992 se pauláni na Vranov vrátili a po více než dvou stoletích navázali kontinuitu na staroslavnou tradici přítomností a služby duchovních synů sv. S jménem svědomitého kajícího života.
Jaké záměry a cíle přicházejí do českých zemí s obnovením řádu? Pauláni hodlají evangelium pokání zvěstovat svědomím a činy svou službou - svědectvím života i horlivým apoštolátem - a být věrní duchu svého Otce zakladatele sv. Františka z Pauly, o němž součastníci říkali, že byl „člověkem přísného života, plně oddaným rozjímání“. Konstituce poukazují na cíle: „Řád si stanovuje přinášet zvláštní a každodenní svědectví evangelního pokání a to postním životem, které má být úplné obrácení se k Bohu, osobní účast na Kristově oběti a poukázáním na evangelní hodnoty zřeknutí se světa.“
Pauláni plánují u Vranova vybudovat nové duchovní centrum, které bude sloužit exercicím, obnovám, kurzům, přednáškám a modlitebním setkáním pro různé věkové kategorie. Cílem je nabídnout místo ticha, ztišení a setkání s Bohem pro všechny, kdo hledají duchovní podporu. Tento záměr vyplývá z úcty k zakladateli a z potřeby přinášet lidem touhu po pokání a obnovení vztahu s Bohem.
Historie a ukázky z dějin Vranova
Podle legendy vznikl mariánský poutní kostel Narození Panny Marie na Vranově v důsledku zázračného uzdravení maršálka Viléma z Rožmberka; údajně prý byl slepý a na přímluvu Panny Marie prohlédl. Do kláštera byli povoláni pauláni, kteří s sebou přinesli sliby chudoby, poslušnosti, čistoty a trvalého postu a důraz na lásku a milosrdenství. Paulánům na Vranově bylo souzeno působit zhruba sto padesát let až do zrušení kláštera v roce 1784 Josefem II.
V průběhu staletí se počet řeholníků měnil - na začátku dominovali francouzští řeholníci, později přibyli bratři z Bavorska a Rakouska. Poutní slavnosti, zejména kolem 1740, vyvrcholily pětistým výročím zázraku a posílily duchovní a kulturní význam místa. Po pádu kláštera v 18. století zůstávaly z klášterního areálu jen architektonické stopy a pozůstatky kvadratury. Návštěvníci mohou dnes sledovat přeměnu duchovního centra na rezidenci šlechtického rodu Windischgrätzů a pozdější rozkvět jako turistický cíl s barokními prvky.
V 20. století se místo znovu otevřelo duchovnímu životu; od roku 1926 k Vranovu opět přišli Salvatoriáni, a pak v roce 1992 došlo k obnovení paulánského řádu. Současná podoba zahrnuje kvadraturu, její části sloužící jako duchovní a vzdělávací centrum a kryptu Liechtensteinů pod kostelem, doplněnou empírovou hrobkou z roku 1820.
Otec Pavel Havlát a Duchovní centrum Vranov u Brna
V našem rozhovoru s P. Pavlem Havlát, OM, a Zdislavou Noskovou, OSF, se vypráví o cestě paulánů k obnově a o jejich poselství. Páter Havlát vyrůstal v Soběšicích a již od dětství působil jako ministrant; jeho cesta k řeholnímu životu byla ovlivněna rodinnou vírou, vyprávěním otce Holečka a poutí do italské Pauly. Po revoluci se pauláni vrátili na Vranov u Brna a Pavel v roce 1992 vstoupil do řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly.
Jako člen kláštera a duchovní správce se Pavel řídí zásadami kontemplativně aktivního života: modlitba, dialog s lidmi, služba pro farnost a otevřenost Duchovního centra všem, kdo hledají ticho a obnovu. Životní rytmus Pavla zahrnuje modlitbu, práci, pastoraci a chvíle spočinutí; tři slova jeho programu jsou láska, pokora a pokání. Těmito slovy shrnuje evangelium a směřuje ke spojení člověka s Bohem i se druhými.
Pavelův příběh ukazuje, že cesta k Bohu je možná i dnes - tichá, pravdivá a radostná. Návštěvníci a poutníci jsou zváni do Duchovního centra Vranov u Brna, aby zde našli prostor pro ztišení, obnovení a setkání s Bohem. Pokud i vy v sobě slyšíte tiché volání, přijďte a zastavte se.
Vztah Vranovského poutního místa k Paulánskému řádu
Posláním paulánů je žít evangelní výzvu k obrácení, přinášet plody hodné pokání a usilovat o nápravu života a hlubší přátelství s Bohem. Proto se řád snaží prostřednictvím působení na Vranově vybudovat duchovní centrum, které slouží všem hledajícím tiše modlitbu a posvátné setkání s Bohem.
Podklady uvedené v textu zahrnují historické milníky, architektonické detaily kláštera a současný záměr obnovy a duchovního růstu formou centra pro exercicie, obnovy a kurzy. Doplněno jsou i kontakty na poutní místo a motivace k návštěvě pro turistické i duchovní účely.
Klíčové milníky a charakteristiky kláštera a poutě
- Založení kláštera paulánů na Vranově: 1633
- Potvrzení a zapsání do česko-německé provincie: 1635
- První korektor: P. Jan Guillard, zvolen 1640
- Rozpuštění kláštera Josefem II.: 1784
- Návrat paulánů: 1992
V současnosti je cílem Duchovního centra Vranov u Brna nabídnout místo pro modlitbu a sdílení víry, s důrazem na pokání, tichou meditaci a přátelství s Bohem.