Římskokatolická církev (ČBK) vydala na jaře první část (Pentateuch) nového překladu bible: Ostatní církve ani Česká biblická společnost (ČBS) na překladu nespolupracují. Není to škoda, když zde máme poměrně úspěšný, všeobecně rozšířený český ekumenický překlad (ČEP)? Nebylo by lepší společnými silami ČBS a ČBK tento překlad revidovat a navázat tak na dobrou tradici?
Dokud ČEP zůstává nejrozšířenějším překladem, i mezi katolíky, neznamená to nutně, že by bylo nutné stále jen „pilovat“ tento jeden překlad. Český jazyk má bohatou biblickou překladatelskou tradici a pokud máme na to, aby vznikaly další nové překlady, Bohu díky. Nemyslím, že by vyvstávala nezdravá konkurence mezi ČEP a „katolickým překláddem“. ČEPu zůstává u katolíků rozsáhlé hájemství soukromé četby, v nekatolických denominacích si ČEP získává čím dál více prostoru při liturgickém konání.
Nový „katolický“ překlad bude nadále primárně liturgickým textem a svými komentáři pomůže vzdělávat „písmácké hloubavce“. Čeština má za 20. století čtyři kompletní překlady Starého zákona („katolické“ Hejčl a Heger, „ekumenický“ ČEP, „sekulární“ Šrámek) a k tomu je hovorený a liturgický kontext; nový katolický překlad bude tedy pátý. Není to důvod k pýše na českou biblickou tradici?
První část nového katolického překladů vydalo Karmelitánské nakladatelství. Je nový katolický překlad revize staršího textu nebo jde o úplně novou práci od „čistého stolu“? Nový katolický překlad bude v podstatě znatelně revidovaný a dopřeložený někdejší překlad bible Václava Bognera. Bognerův Nový zákon velmi úzce navazuje na překlad O. Petrů; Starý zákon překládal Václav Bogner a jeho spolupracovníci samostatně, nebyl úplně kompletní, takže se v současné době kolegové Josef Hřebík, Jaroslav Brož a další snaží o kompletaci překladu.
Jde tedy o text, který má přinejmenším v liturgii „tradici“ a rozšířenost velmi dobře srovnatelnou s ČEPem - ten požívají jako liturgický sbory protestantské a československé husitské, ovšem ne všechny; často se v liturgii setkáte ještě se starobylou „kraličtinou“.
Kralickou bibli (ovšem s odborným výkladem) za jediný vhodný překlad i pro katolíky na našem území považoval katolický kněz Bonaventura Bouše. ČEP považuje za text neliturgický, navíc plný chyb a pro katolický liturgický text nenašel jediné dobré slovo. Boušův postoj souvisel s jeho tendency improvizovat při vyhledávání paralelních míst, což lekcionářům příliš neumožňuje - a tak se časem ujal tvar lekcionářů.
Nejčtenější bible je stále Český ekumenický překlad (vydání s křížem na obalu je včetně deuterokanonických knih). Jaké důvody má ŘKC pro nepoužívání ČEPu pro liturgická čtení? Nebylo by lepší, aby si věřící přečetl stejný text doma, který potom uslyší i v kostele? I když na druhé straně připouštím, že srovnání různých překladů je obohacující.
Liturgický (tj. Bognerův) překlad vznikal ve stejné době jako překlad ČEP (tj. od počátku 60. let). Byl použit při vytištění oficiálních českých liturgických knih (jak lekcionářů, tak breviářů atd.) po zavedení liturgické reformy Pavla VI. Dovedeš si představit obrovské finanční náklady, kdyby se teď ČBK rozhodla pro zavedení ČEP do katolické liturgie? To je hlavní důvod, proč se i nadále bude používat Bogner. Kromě toho Bogner nebyl o nic horší překlad než ČEP, a různorodost překladů doma a v kostele má své opodstatnění, jak pravil Komenský: Varietas delectat.
Vrátíme-li se k novému překladu, katolický překlad má jedno specifikum: obsahuje podrobný komentář pod čarou. Je to práce českých biblistů? Poznámkový aparát zohledňuje stav biblického, archeologického a dalších bádání; komentáře jsou autorské, nikoliv jen překlopené z jiných jazyků.
Pokračování rozhovoru naleznete zde. PhDr. Josef Bartoň je filolog, překladatel z řečtiny, vyučující na Katedře biblických věd Katolické teologické fakulty UK v Praze. Současně je vědecký pracovník Centra biblických studií.
Historie překladů a jejich role v liturgii
Český ekumenický překlad (ČEP) zůstává nejrozšířenějším textem pro soukromou četbu mnoha věřících napříč denominacemi. Liturgické čtení v katolických kostelích ale často vychází z jiných překladů, což otevírá prostor pro srovnání a vzájemné obohacení.
Katolický překlad, formalizovaný v Bognerově edici, má v liturgii svou tradici a využívá jej mnoho farností ve společných obřadech až po breviáře. Nový katolický překlad přináší značnou revizi starších textů a bohatý poznámkový aparát, který má za cíl podporovat hlubší porozumění textu v rámci liturgické praxe a biblického vzdělávání.
Diskuse o spolupráci ČBK a ČBS odráží širší otázky ekumenické spolupráce a rozvoje české biblické veřejnosti. Z hlediska jazykové kultury a nových překladů jde o zachování tradice, ale i o umožnění moderního čtení současných čtenářů s důrazem na srozumitelnost a přesnost textu.
V kontextu vývoje nového katolického překladu je důležité sledovat, jak se budou nové texty doplňovat s již existujícími liturgickými tradicemi, a jak se bude řešit otázka čtení doma a ve farnostech. Varietas delectat, jak proslavil Komenský, zůstává platnou zásadou pro prezentaci textů v různých kontextech a pro zachování bohatství jazykového vyjádření biblického textu.
Praktické dopady pro čtenáře a věřící
- Nástup nového katolického překladu přináší možnost hlubšího porovnání textů mezi liturgickou praxí a soukromou četbou.
- Rozšíření poznámkového aparátu posiluje teologické a historické uvědomění čtenářů.
- Možnost spolupráce ČBK a ČBS by mohla vést ke konsolidované ekumenické tradici a lepšímu vedení liturgických čtení.
tags: #biblicke #citace #ekumenicky #preklad