Nyní končí fáze historického výzkumu, jejímž cílem byla exhumace ostatků Josefa Toufara. To, že ostatky skutečně patří umučenému knězi, ještě musí stvrdit antropologové. Rozhodnutí bude na papeži. Diecézní fáze procesu má objektivně zkoumat Toufarův život a ctnosti, aby bylo možné dojít k blahořečení.
Základy případu a číhošťský zázrak
Číhošťský zázrak se odehrál o třetí adventní neděli roku 1949, kdy se při mši podle svědků několikrát pohnul půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Toufar byl zatčen v lednu 1950 a během vyšetřování ho Státní bezpečnost snažila přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Ztýraný 47letý kněz zemřel 25. února 1950; příbuzným jeho smrt oznámili až v roce 1954. Údajné ostatky byly vyzvednuty v listopadu 2014 a antropologové je nyní zkoumají. DNA získaná z ostatků bude porovnána s DNA Toufarových příbuzných.
Podle církevního procesu má blahořečení dát lidem vzor a přímluvce. U mučedníků, jako je Toufar, by to však nemělo být bezpodmínečné a vyžaduje se svědectví o ctnostech a příkladu života. Číhošťský zázrak dodnes není plně objasněn a StB se s ním několik desetiletí zabývala. Vatikán v souvislosti s případem Toufara rozhodnutí posuzuje spolu s diecézní fází procesu.
Třídění fází procesu a role aktérů
První, diecézní fáze, má shromáždit materiály o Toufarově životě a smrti, a vyhodnotit jeho lidské a křesťanské ctnosti. Do druhé fáze začínají pracovat komise ve Vatikánu, které opětovně zhodnotí materiály a vydají dekret o křesťanských ctnostech. Třetí fáze proběhne v Římě u kongregace pro blahořečení a svatořečení; konečné slovo má ale papež. Postulátor Toufarova blahořečení P. Tomáš Petráček uvedl, že samotný proces je složitý a může trvat i několik let. Do diecéze byl zapojený tým historiků a duchovních a vznikla řada publikací a výstav, které poukazují na význam Toufarova odkazu pro současnost.
V diecézi práci koordinuje biskupská konference, a to pod dohledem diecézního procesního vedení. Postulátor i jeho spolupracovníci shromažďují prameny a svědectví a komunikují s veřejností o průběhu procesu. Současně se připravují poutě a vzpomínky, aby se odkaz Toufara stal přístupným široké veřejnosti a inspiroval k osobnímu svědomí a odvaze v dodržování pravdy.
Současný význam a veřejná odpověď
Podle Tomáše Petráčka je důležité, že Toufarův příběh oslovuje lidi a že odkaz žije, a to i mimo Česko. Poutě do Číhoště a další aktivity ukazují, že společenství vnímá Toufarův život jako příklad odolnosti proti totalitní moci a svědomité svědectví víry. Článek uvádí, že Toufar se stal symbolem pro těžké životní situace a že jeho přínos zasahuje do moderních dějin České republiky. Rehabilitace a následná beatifikační iniciativa jsou vnímány jako součást církevní paměti a reflexe minulosti.
Vatikán v rámci blahořečení řeší technické, teologické a kanonické otázky. Otázkou zůstává, jaké společenství a veřejnost Toufarovi odkaz přijmou, a zda jeho příběh bude představovat morální vzor pro současné generace. Zprávy z ČTK a veřejné prohlášení to potvrzují: proces je náročný, dlouhodobý a není možné přesně předjímat jeho délku ani výsledek.
Kontext a srovnání s jinými obětmi totalitních režimů
V procesu blahořečení jsou v hře i další oběti totality, například Jan Bula a Václav Drbola z babické tragédie, kteří prošli podobnými peripetiemi a byli zmiňováni jako součást boje církve proti totalitní zvůli. Katolická církev dosud blahořela osoby za odpor proti totalitě, včetně dvou řeholnic a premonstráta Metoděje Trčky, a to v různých případech. Vysvětlení Číhošťského zázraku zůstává předmětem historických diskuzí i dokumentace ÚDV a dalších institucí.
Historické souvislosti ukazují, jak totalitní moc využívala náboženské události k propagandě a potlačování církve. Toufarův případ je jedním z nejsilnějších symbolů tohoto boje, a proto je jeho beatifikace často vnímaná i jako veřejná moralizující výzva k odhalení pravdy a uvědomění si zločinů minulosti.
Poltergeist v Čihošti (1949) Zprávy 11.12.2009 TV Nova
tags: #proces #blahoreceni #josef #toufar