Kostel svatého Jiljí se nachází v Husově ulici, v samém centru Starého Města Pražského, nedaleko Klementina a Karlova mostu. Vyniká překrásnou gotickou architekturou s barokně upraveným interiérem. Výstavbu začal na místě původního románského kostelíka roku 1339 biskup Jan IV. z Dražic a pokračoval v ní Arnošt z Pardubic. Celá stavba byla koncipována jako vysoká trojlodní síň, pro účely kapituly, která tu nahradila řád německých rytířů. Významným kazatelem v pražském kostele sv. Jiljí byl Jan Milíč z Kroměříže, český náboženský myslitel a jeden z významných představitelů předhusitské reformace, který zde kázal česky již od roku 1364. Členem kapituly zde ve 14. století pravděpodobně byl i sv. Jan Nepomucký, generální vikář pražské arcidiecéze a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů.
V roce 1626 byl kostel darován řádu dominikánů. Dominikáni se do té doby gotický kostel sv. Jiljí rozhodli barokizovat. Práce začaly v roce 1731, podílel se na nich architekt F. M. Kaňka, hlavní barokní úpravy na kostele provedl stavitel F. Kostel sv. Jiljí má ve svém západním průčelí dvojici nestejně velkých věží - vyšší, mající vysokou jehlancovitou střechu s lucernou měří 58, 5 m a nižší 43, 5 m. Obě věže byly původně stejně vysoké, tak jako věž jižní. Severní přišla o svoji výšku 28. června 1432, kdy se snesla nad Prahou silná bouře s krupobitím, při níž blesk udeřil do kostela, a přitom se vznítila právě severní věž. Shořel krov i s břidlicovou střechou a žárem se zde roztavily zavěšené zvony. Při vstupu do kostela si nelze nevšimnout dominantních barokních pilířů a bohaté štukové výzdoby. O štukaturu se zasloužil autor B. Spinetti. Dalším unikátním prvkem výzdoby jsou fresky, nacházející se na klenbách kostela. Ty vytvořil roku 1734 Václav Vavřinec Reiner. Významnou památku představuje oltář Bolestné Panny Marie z roku 1750, který se nachází v pravé boční lodi kostela. Nedaleký oltář svaté Kateřiny Sienské je unikátní především pro sochy apoštolů od slavného českého sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. V kostele jsou k vidění také překrásné řezbářské práce. Čtyři zpovědnice od Richarda J. Prachnera, varhany z roku 1773 jsou řezbářským dílem Františka Ignáce Weisse. Z jeho dílny pochází také kazatelna.
V kostele a klášteře probíhají koncerty vážné a duchovní hudby, řada přednášek, besedy a výstavy. Kostel sv. Jacka v jiném kontextu Prahy i Polska ukazuje, jak duchovní dědictví a architektonická výzdoba formují místo setkání věřících i turistů. Severní věž nebyla vždy shodná s jižní; bouře roku 1432 změnila výšku jedné z nich a zapsala se do historie stavby.
Na druhé straně, kořeny a význam kostelů v regionech mimo Prahu - v Kamění Śląském a Lehnici - ukazují, jak různé příběhy poutního života a eucharistické úcty formovaly místní komunity. První zmínka o farním kostele v Kamieni Śląskim pochází z druhé poloviny 13. století. Svatý Jacek Odrowąż (Hyacint), narozený v Kamieni Śląském v roce 1183, se stal patronem kostela po svatořečení v roce 1594. Původní dřevěná konstrukce chrámu vyhořela během třicetileté války a na jejích ruinách vyrostla v první polovině 17. století nová stavba v barokním stylu. Na počátku 20. století byl kostel rozšířen o dvě boční lodě, v následujících letech byl přistavěn barokní portál a hlavní vstupní dveře se sochou sv. Jacka. V kostele se nacházejí mramorové epitafy Ludwiga Hyacintha von Larisch a jeho manželky Sophie, umístěné na stěně poblíž levého bočního oltáře. Na každém z nich jsou erbovní kartuše a portréty zesnulých provedené na plechu. Kostel obklopuje zeď z vápence s výklenky představujícími zastavení křížové cesty a zazděnými náhrobními deskami. U parkoviště poblíž kostela se nachází pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1784, kterou na konci 18. století financoval Balthasar von Larisch.
V probíhajících textech najdeme také zmínky o významných dokladech eucharistie a svědectvích obrácení - například událost z Lehnice, která se stala doménou farnosti sv. Jacka. Otec Andrzej Ziombra popisuje, že eucharistická událost a adorace mění komunitu, její mentalitu a prožívání mše, a že příběhy lidí, kteří se vrátili ke svátostem, jsou nejdojemnějšími svědectvími. Tato událost zdůrazňuje, že Bůh nabízí pastorační program a že díkůvzdání za deset let veřejné úcty k relikviím Pánova těla bude slouženo jako významná slavnost.
Další historické a duchovní vrstvy zahrnují poutní místa a zároveň architektonické dědictví. Kostel sv. Jacka (Kościół św. Jacka) představuje duchovní a architektonickou dominantu Nového Města Varšavy. Založen byl dominikánským řádem na počátku 17. století; stavba začala v roce 1603, základní kámen byl položen v roce 1605 a dokončena byla do roku 1638. Kostel je zasvěcen sv. Jackovi a integruje postgotické prvky, jako jsou lomené oblouky a žebrové klenby, odkazující na středověké kořeny dominikánského řádu. Barokní vlivy jsou patrné v bohatě zdobených interiérech a kaplích. Poválečné rekonstrukce a historické epitafy dále dotvářejí obraz místa ikonické pro Varšavu.
Uchovává hrobky a epitafy významných varšavských obyvatel, včetně vzácných arménských nápisů ze 17. století, což odráží rozmanitou sociální strukturu města. Pro návštěvníky jsou k dispozici denní mše, zpověď a zvláštní obřady, a často bývají součástí pěších prohlídek Varšavy. Otevírací doba a návštěvní pravidla se mohou měnit podle svátků a liturgií, prohlídky s průvodcem bývají dostupné po domluvě a bývají často součástí turistických tras. Audioprůvodce a itineráře mohou doplnit orientaci návštěvníků. Adresa: ul. Arcikatedrála ve Varšavě a další související informace doplňují obraz této významné památky.