Fra Angelico a jeho polyptychy milosrdenství: duchovní odkaz rané renesance

9. Jan z Fiesole (známý jako Fra Angelico) je jedním z nejvýznamnějších představitelů rané renesance v italském malířství. Do umělcova života, díla a především duchovního odkazu jeho obrazů nás uvede dominikánka Benedikta Hübnerová. PřehrátKarel Steigerwald: Šumava patafyzická. PřehrátHans Watzlik: Ztracené stádo. Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě.

Kontext a význam Fra Angelica

Nacházíme se v madridském Pradu a díváme se na Zvěstování od Fra Angelica. Většina lidí zná Zvěstování jako fresku z kostela Sv. Marka ve Florencii. Tento obraz byl namalován pro kostel ve Fiesole, kousek od Florencie, Je pozoruhodný tím, že rám je původní a nedochoval se pouze hlavní panel, ale i predela pod ním s veškerým rámováním. To jsem ještě nikdy neviděl. Tyto věci se totiž často rozebraly a po částech rozprodaly. Je tu obraz Adama a Evy ze Starého Zákona, které vyhání anděl z ráje neboli vyhoštění. Tento výjev je připojen ke scéně zvěstování, protože nahoře vlevo vidíme boží ruce, vysílající božské světlo a holubici, tu vidíme hned nalevo od sloupu, znázorňuje Ducha svatého. Je tu zobrazen pád a tedy i důvod Kristovy existence. Adam a Eva jsou předzvěstí Marie a Krista. Muž a žena, kteří upadli v nemilost a Marie s Kristem, kteří zajistili spásu. Bůh otec shlíží shůry, v podstatě jako klasický reliéf uprostřed nad sloupem.

Predela pod ním je velice zhuštěnou sérií výjevů ze života Panny Marie, od jejího narození, přes sňatek s Josefem, zjevení Panny Marie až do smrti. Ano, až do její smrti. Jsou opravdu zamýšleni jako předzvěst pozdějšího příběhu. Ze stylového hlediska považuji za důležitý ten pocit klidu a posvátnosti, kterého se Fra Angelicovi podařilo dosáhnout. Před Marií se sklání anděl Má překřížené ruce, to je symbol úcty a modlitby. I Mariiny ruce jsou překřížené. Uchvacuje mne ta hustota rajské zahrady, všechno to ovoce a květiny. A pak si všimni té strohé architektury, oba jsou příliš velcí v poměru k prostoru. Určitě. Kdyby si Marie chtěla stoupnout, bouchla by se do hlavy. Ale to není důležité, protože to má být uctivé a smyšlené zobrazení krásy, která reprezentuje to božské.

Styl a kontext renesančního umění

Bylo to namalováno v době, kdy Masaccio maloval kapli Brancacci. Ve Florencii té doby jsme se tedy mohli setkat se dvěma naprosto odlišnými přístupy. A to je jasným znakem toho, že ne všechno v renesanci je lineární pohyb směrem k naturalismu. Spíše se jedná o rozmanitost stylů. Zatímco Masaccio se snaží věci zobrazovat skoro až s matematickou přesností, Fra Angelico je umělec, který oslavuje zdobnost jako prostředek vyjádření morálního a duchovního. Podívej se, postavy nevrhají stíny, není to tak horlivé, detailní zobrazení jako u Masaccia. Tváře nejsou moc specifické, nijak osobité. Specifická je zdobnost. Podívej se na andělova křídla. Nebo zlato svatozáře. Nebo to listoví v zahradě. Opravdu přepychové.

Fra Angelico (rozený Guido di Pietro, asi 1395 - 18. února 1455) byl raně renesanční italský malíř, jehož život byl popsán zejména Vasarim v jeho Životech umělců, kde jej autor označuje za vzácný a ojedinělý talent, s čímž při pohledu na jeho magicky krásná díla nelze než souhlasit. Byl nejznámější ze svých součastníků. Jeho jméno, česky znamenající Andělský bratr, jej mělo od ostatních umělců s podobnými vlastními jmény odlišit. Někdy je také v italštině nazýván il Beato Angelico, tedy požehnaný anděly - toto označení je však vzácnější. Fra Angelico byl po celý život malířem výhradně náboženských témat. Jeho dokonalá, pokojná kresba a citlivý přistup ke světlu a barvě se staly inspirací pro mnohé umělce následujících generací. Fra Angelico strávil celý svůj život jako pokorný mnich, nikdy netoužil po uznání, slávě nebo penězích. Jako mnich také přirozeně věřil tomu, že jeho dílo bylo přímo inspirováno Bohem a že by jej tedy neměl opravovat ani předělávat po případných výtkách objednatelů. Před malováním obrazů se vždy modlil a plakal, když maloval ukřižování. Svým žákům tento velký umělec údajně s pokorou radil: „Chcete-li něco krásného namalovat, musíte mít v duši andělský mír. Musíte se smířit s Bohem i s lidmi a každému vše odpustit.

V roce 1982 byl blahořečen papežem Janem Pavlem II., čímž se jeho již dříve užívanému titulu Angelico dostalo církevního posvěcení. Je uveden v Martyrologii římské jako Beatus Ioannes Faesulanus, cognomento angelicus, tedy „Požehnaný Giovanni Fiesole, přezdívaný Angelico“. Svátek se slaví v den jeho úmrtí, 18. Stejně tak jako u jiných renesančních autorů je i v případě Fra Angelica téměř jediným pramenem popisujícím jeho životní osudy kniha Životy umělců sepsaná v roce 1546 až 1547 Giorgiem Vasarim. Geografický a časový kontext Vasarimu umožnil vytvořit rámec pro chápání Fra Angelica v tehdejší Florencii a v širším italském světě renesance.

Charakter a odkaz díla Fra Angelica

Přechod k realistickému ztvárnění námětu nebyl u Fra Angelica skokový; jeho práce ukazují spíše harmonii mezi tradičním cosi gotickým a novějšími renesančními prvky. Oltářní obraz korunovace Panny Marie pro Santa Maria Novella vyniká trojrozměrností, realistickým stvárněním oděvů a přesto zachovává bohaté zlato a ornamenty typické pro dřívější styl. Fra Angelico tak ukazuje, že nebyl revolucionářem, ale tvůrcem, který zdokonaloval a šířil duchovní krásu prostřednictvím zdobné i věrně formulované kompozice.

Ve Florencii a v dalších městech sienské školy, která byla v té době stylově i duchovně významná, nacházíme vlivy, které Fra Angelico přijímal a dále rozvíjel. Jeho díla však vždy kladou důraz na lidskost a spiritualitu, což se stává jeho nejtrvalějším odkazem pro další generace malířů, včetně Benozza Gozzoliho, Domenica Ghirlandai, či Michelangela, který čerpal z Angelicova světla v Římě při dekoraci Sixtinské kaple a posunul renesanční portrét do nového světa tvarů a významů.

V souvislostech renesančního vývoje lze narýsovat návaznost od gotických prvků k humanistickému duchu, který Fra Angelico nejen zachycuje, ale i formuje. Napoleonova armáda odvedla části oltářních panelů z kláštera San Marco do Německa; v této souvislosti se objevily i objevy dvou chybějících panelů, které potvrdily význam Angelicova díla pro současné i budoucí generace.

Klášter svatého Marka v Florencii nabízí mimo výzdoby i svědectví o kultovním významu řádu Dominikánů a jeho vlivu na umělecké tvorbu v 15. století. V něm Dominikáni usilovali o chudobu, službu lidu a vysoký morální kredit, což se odráží v pokorné a nábožensky vyhraněné poetice Angelicových fresek a oltářních obrazů, které prohlubují duchovní prožitek návštěvníků i čtenářů o jeho díle.

Rozšířený odkaz a pokračující inspirace

Především Michelangelo Angelicovy práce bezpochyby studoval; později se z nich zrodil nový pohled na lidskou postavu a světlo. Konečně, gesta a výraz obličejů v Angelicových dílech, byť někdy idealizovaně, odrážejí lidskou hloubku a transliterují spiritualitu do vizuálního jazyka renesance. V Lisabonu i jinde po Evropě se napříč staletími objevují reprodukce Fra Angelica, které umožňují široké veřejnosti poznat jeho klíčové kompozice a posvátný charakter jeho obrazů.

Závěrem lze říci, že Fra Angelico nebyl jen tvůrcem krásných obrazů; byl nositelem duchovního odkazu, který propojuje klášterní modlitbu, lidský cit a renesanční mysl. Jeho dílo ukazuje postupné hledání rovnováhy mezi tradičním sakrálním vyobrazením a novými estetickými možnostmi, které v sobě nesou hluboký morální a duchovní význam.

tags: #fra #angelico #polyptych #milosrdenstvi