Patří sem totiž celá řada povedených příkladů filmové epiky, tak si pojďme ty nejzásadnější projít pěkně chronologicky od Starého zákona až k jeho novější verzi.
NoeSpektakulární ansámbl a silné myšlenky - příběh o biblické potopě jménem Noe si nic menšího ani nezaslouží.
I když Noe po své premiéře malinko zapadl, faktem je, že jsme příběh o Potopě viděli v různé verzi již mnohokrát.
Naposledy se s ní pochlubil katastrofický snímek 2012.
Exodus - Bohové a královéJeště více možná zapadl Exodus - také tentokrát je to však trochu škoda a naznačuje to jistou nedůvěru diváků v biblické příběhy.
Přitom Exodus ilustruje, že ať jste věřící, či ateista, příběh o útěku z otroctví a znovuobrození národa prostě disponuje univerzálními myšlenkami.
Selhání filmu je přesto poněkud relativní.
Desatero přikázáníZ éry, kdy měly biblické filmy podstatně větší význam, k nám přichází původní Desatero přikázání s Charltonem Hestonem.
Ještě než si tenhle velikán střihl ojedinělého kosmonauta na Planetě opic, byl totiž i on Mojžíšem.
Ben HurPůvodní (ale i nový) Ben Hur platí mezi náboženskými filmy tak trochu za unikát - ačkoliv totiž má religiózní děj v jejich příběhu své místo, Ben Hur sám o sobě není biblickou postavu.
Tohoto antického reka si vymyslel spisovatel Lew Wallace v roce 1880 jako hrdinu stejnojmenné knihy.
Život BrianaS Ben Hurem se pomalu dostáváme do Nového zákona a Život Briana v trendu pokračuje.
Ne každý “biblický” film však musí nutně jít věřícím na ruku - takový Život Briana to jakožto parodie směle dokazuje.
Příběh o “zapomenutém” Ježíšově současníkovi z dílny Monty Pythonů patří mezi komediální klenoty a možná vás (ne)překvapí, že byl po své premiéře v řadě zemí světa zakázán.
Jesus Christ SuperstarO tom, jak lze také odlišně pojmout biblický námět, by své mohl říct i muzikál (!) Jesus Christ Superstar.
Dnes už téměř mrtvý filmový žánr se na poslední (?) Kristovy dny podíval optikou Jidášovou a opět se to neobešlo bez značného nactiutrhačství.
Umučení KristaVšichni nejspíš tak nějak víme, jak celý Nový zákon skončí - Velikonoce jsou stále, přece jenom, i u nás populárním svátkem.
Umučení Krista od Mela Gibsona se však rozhodlo zařadit oproti subverzivnějším zpracováním zpátečku a vykreslit Kristovo mučení skutečně jako mučení.
Quo Vadis (1951)Podle románu z konce 19. století o utrpení raných křesťanů za Neronovy vlády vzniká na začátku padesátých let dvacátého film odehrávající se v půlce prvního.
Rozhodně stojí za pozornost, jak se tato tři velmi odlišná období záměrně i nezáměrně mísí do něčeho, co sice neodpovídá ani jednomu z nich (nejméně samozřejmě tomu, v němž se odehrává).
Tato trojí dobovost je v Quo Vadis ze všech biblických i nebiblických opusů snad největší.
Přejít ho však jako netrvanlivou megalomanskou zbytečnost by byla škoda.
Místo toho se můžeme podívat, jak filmy vypadaly dřív a přemýšlet, jestli budou s podobným úsměvem koukat na dnešní kousky za další půlstoletí.
Quo Vadis - zajímavost: Pro film bylo ušito na 32 tisíc kostýmů. Vyplatilo se - šlo o jeden z kasovně nejúspěšnějších filmů své doby.
Jesus Christ SuperstarDejte hipíkům do rukou pár peněz, Bibli a radši utíkejte... V sedmdesátých letech už na megalomanské opusy nebyl nikdo zvědavý, doznívající éra květinových dětí zato vyprodukovala jiné zájmy.
Jedním z nich bylo i odvázat se ve jménu míru, lásky a Ježíše, který byl vlastně taky hippie, nebo tomu hodně Američanů věřilo.
A pokud ne před tím, tak po premiéře Jesus Christ Superstar určitě.
Do dnešních dnů slavná muzikálová předloha se tak dočkala poněkud špinavého a záměrně neprecizního filmového podání, jemuž nelze upřít energii.
Zajímavost: Tvůrci nebyli zase takoví hipíci, jak se říká - některé texty z divadelní předlohy pozměnili tak, aby byli méně urážlivé pro křesťanské publikum.
Princ Egyptský (1998)Jeden z nejnákladnějších animáků všech dob převádí notoricky známý příběh Exodu do stravitelnější podoby.
A daří se. Daří se dokonce zásadně lépe než Ridleymu Scottovi, přitom zadání bylo v obou případech stejné: přetlumočit Bibli tak, aby ji přijali i ne přímo věřící.
Tvůrci tedy vsadili na střet dvou bratrů a emoce pramení z konfliktu uvnitř rodiny, ať už tak bereme Mojžíše a faraona, nebo Mojžíše a jeho lid.
Vzniká sice archetypální (což je u Bible stěží špatně), ale silný a působivý souboj pravdy a omylu, minulosti a budoucnosti... zkrátka epika, jak má být!
Je skvělé vidět animák, který přistupuje k dětem jako k inteligentním bytostem.
Zajímavost: Uznávaná izraelská zpěvačka Ofra Haza nazpívala Mojžíšovu matku v sedmnácti jazykových verzích.
Navzdory prvnímu jarnímu dni žije textař a básník Michal Horáček naplno podzimem.
Právě na 2. listopadu totiž chystá ve Státní opeře Národního divadla výjimečný koncert Pozemský prach a boží dech.
Co vás přivedlo na myšlenku přebásnat biblické příběhy?
Celý můj život. Často se mě lidé ptají, jak dlouho jsem psal kterou věc. A já odpovídám, že třeba čtyři dny a sedmdesát let. A není to bonmot, je to pravda.
A v tuhle chvíli, kdy spolu mluvíme, je pro mě nejdůležitější, že vychází kniha, která samozřejmě žádnou hudbu neobsahuje.
Jedině když si ji čtenář otevře a začne číst, můžou v něm ty texty vyvolat nějakou vlastní vnitřní hudbu - a to by bylo moc hezké, to bych si opravdu přál.
Zároveň už ale musím pracovat na samotném zhudebňování. Těch čtyřicet původních textů jsem nabídl vybraným současným skladatelům, kterých si vážím, a oni je postupně začali zhudebňovat.
Některé věci jsem ale upřímně nemohl přijmout, což je lidsky docela složité.
Na druhou stranu už mám něco za sebou, takže to snad vzali bez konfliktů - nebo alespoň žádný nevznikl.
O to víc si vážím těch, jejichž skladby se na album nakonec dostaly.
Velkou část tvoří hudba Michaela Kocába, a to i v oblasti artificiální hudby, například operních árií.
A pak se tak trochu řízením osudu stalo, že jsem objevil Iva Viktorina.
Do té doby jsem o něm vůbec nevěděl, přestože už padesát let působí ve Zlíně jako duše studia, kde vznikla řada významných projektů - třeba pro Buty, Roberta Křesťana nebo Ivu Bittovou.
Čím více poslechů, tím jasnější byla volba hudební cesty - mezi folk-rockem a rockem, s výjimečnými baladami, které nejsou operou, ale silně působí.
Čtyřicet dnů jako zkouškaJe pravda, že na počátku byla sázka? Prý jste se rozhodl napsat během čtyřiceti dnů čtyřicet textů inspirovaných Biblí.
Sázka to nebyla. Možná sám se sebou.
Číslo čtyřicet ale samoúčelné nebylo...Ne, to ne.
Když se člověk ponoří do biblického prostředí, začne si všímat věcí, které by ho jinak ani nenapadly.
Třeba mě zaujalo, jak důležitý je motiv čísla čtyřicet - období čtyřiceti.
Ať už jde o čtyřicet dní potopy, čtyřicet dní, kdy Kristus putuje pouští a je pokoušen satanem, nebo čtyřicet let, po která Izraelité bloudí pouští s vírou, že jednou dorazí do zaslíbené země.
V každém případě je to vždycky určitá zkouška.
A já jsem si chtěl jednu takovou zkoušku dát sám. Řekl jsem si tedy, že si stanovím úkol: během čtyřiceti týdnů napsat čtyřicet básní, které budou vyprávět biblický příběh Starého i Nového zákona.
Asi pětapadesát, ale pořád to znamená, že máte ten luxus patnáct jich vyhodit, a ponechat jen ty lepší.
V roli doprovodných materiálů můžete najít dalších textů a rozhovorů, které ukazují vývoj projektu Pozemský prach a boží dech.
Na závěr pak několik poznámek o Filmových zpracováních, která se postupně objevují v seznamu inspirací.
