Kniha Svatí staré Rusi G. P. Fedotova představuje první souhrnnou monografii, jež se věnuje vzniku, vývoji a specifikům ruské svatosti, a to v rozmezí 10.-17. století. Životy světců (mj. Feodosije Pečerského, Avraamije Smolenského, Stěfana Permského, Sergije Radoněžského, Josifa Volockého a Nila Sorského) jsou rekonstruovány s pomocí rozsáhlého hagiografického materiálu. Autor se také vyjadřuje k celé řadě dalších otázek - boriso-glebskému kultu, vlivu jihoslovanského písemnictví na písemnictví ruské, hesychastickému hnutí, mnišské kolonizaci ruského Severu, konfliktu mezi stoupenci a odpůrci klášterního majetku, christianizaci národů Uralu a Sibiře, řecké kultuře na Rusi a knižním reformám, jurodivosti, vztahu světské a církevní moci, roli žen a laiků v církvi, folklorním a etnografickým rysům ruské zbožnosti aj.
Fedotov se zajímal o podstatu „antropologického kódu“ ruské svatosti, jenž by mohl být přes propast věků předán a znovuzrozené Rusko by si od něj mohlo „zapalovat lampy“. Přesto zdůrazňuje, že „Ruští svatí nejsou ruský národ“ a že svatost je jen jedním z klíčů k pochopení komplexní ruské kultury. Tato poznámka podtrhuje jeho snahu vyhnout se zjednodušujícím nacionalistickým čtením a soustředit se na hlubší typologii náboženských fenoménů.
Vznik a vývoj ruské svatosti v 10.-17. století má být chápan jako součást širšího kulturního rámce, který zahrnuje jak náboženské, tak zejména sekularizované rysy. Životy vybraných světců jsou důkladně rekonstruovány z hagiografických pramenů, čímž Fedotov ukazuje, jaké archetypální vzory formovaly ruské myšlení. Brožovaná kniha o 280 stranách (ISBN 978-80-87378-76-2) shrnuje klíčové nuance ruské svatosti a jejího vlivu na pozdější kulturní i teologické diskuse.
Vedle rekapitulace samotných životů světců Fedotov soustavně zkoumá souvislosti s řadou dalších témat: boriso-glebský kult, vliv jihoslovanského písemnictví na ruské písemnictví, hesychastické hnutí, a mnišskou kolonizaci ruského Severu. Dále sleduje konflikty kolem klášterního majetku, christianizaci národů Uralu a Sibiře, vztah řecké kultury na Rusi a knižní reformy. Zohledňuje i jurodivost, vztah světské a církevní moci, roli žen a laiků v církvi a folklorní či etnografické rysy ruské zbožnosti.
Geograficky a historicky širší kontext doplňuje životopis Georgije Petroviče Fedotova (1886-1951), předního medievisty 20. století, který působil v exilu a proslavil se především svými pracemi o ruském středověku. Jeho práce je známá i v západních zemích, což svědčí o mezinárodní rezonanci jeho zkoumání ruské spirituality a kultury.
Fedotovova metoda spočívá v syntetické integraci hagiografických zdrojů s kulturně-historickým kontextem, aby bylo možné odvodit antropologický kód ruské svatosti - specifický rámec, který se promítá do náboženských praktik i do širších kulturních a společenských vzorců. V jeho pojetí svatost funguje jako most mezi dávnými vzory a moderními dilematy člověka 20. století, kdy se náboženské motivy znovu objevují v různých sférách společnosti.
V souvislém textu autor reflektuje také vlivy církevního i světského prostředí na formování ruského spiritualismu a na to, jaké role sehrály ženy a laikové v církevních strukturách. Kniha je tak nejen katalogem životů svatých, ale i sondou do dynamiky ruské kultury v období od adoptování křesťanství až po počátky novověké identity.
Další díla stejného autora, například Na obranu etiky a ECCE HOMO, rozšiřují kontext jeho zájmů o etické a intelektuální proudy, které ovlivnily ruské myšlení. Fedotovova díla ukazují, jak komplexní je pojem ruské svatosti a jaký vliv měla na vývoj ruské kulturní a teologické tradice.
Prameny a následný kontext
Životy světců, včetně Feodosije Pečerského, Avraamije Smolenského a dalších, jsou rekonstruovány na základě rozsáhlého hagiografického materiálu, který Fedotov systematicky využívá k odhalení archetypálních vzorů. Kniha se zabývá nejen biografickými fakty, ale také tím, jak tyto postavy formovaly duchovní diskurs a kulturní identitu Rusů v různých historických epochách.
Fedotovova práce tak představuje důležitý zdroj pro porozumění tomu, jak ruská svatost odráží a zároveň ovlivňuje širší kulturní a duchovní procesy, včetně vzájemného působení církevní moci, světských institucí a sociálních nároků.