Anežka Přemyslovna - též zvaná jako Anežka Česká -, nejmladší dcera krále Přemysla Otakara I., byla za své milosrdenství už za života označována lidmi za svatou. Proces její kanonizace začal už v polovině 14. století, dokončen byl o více než 650 let později. Až 12. listopadu 1989 papež Jan Pavel II. prohlásil ve Svatopetrské katedrále v Římě Anežku Českou za svatou. Její svatořečení bylo jednou z událostí, předcházející zásadní politické změně nastartované 17. listopadem 1989.
Pořad najdete na webu jen do 18. 11. 11. Na úterý 12. listopadu připadá 35. výročí svatořečení nejslavnější české světice Anežky České. Došlo k němu 12. listopadu 1989, jen pár dnů před sametovou revolucí, a za svatou ji prohlásil tehdejší papež Jan Pavel II. Lidé ji však za světici považovali mnohem dříve, dokonce již za jejího života. Věřili, že právě na její přímluvu došlo k celé řadě zázraků.
Není úplně jasné, kdy se narodila, ale udává se datum 20. ledna 1211. Na svět přišla jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Na svou dobu byla velmi vzdělaná, vychována byla v doksanském a třebenickém klášteře a po zasnoubení s německým králem Jindřichem také na vídeňském dvoře. Ke sňatku s Jindřichem však z politických důvodů nedošlo. Anežka měla blízko k Bohu a toužila vstoupit do kláštera, aby se tak stala služebnicí Boží.
Král Václav I. s duchovní dráhou své sestry nejenom souhlasil, ale dokonce ji podpořil i konkrétními skutky. Daroval jí v Praze místo, kde v r. 1234 založila klášter sv. Františka pro ženský řeholní řád klarisek. Dnes je známý jako klášter sv. Anežky České a sídlí v něm Národní galerie. Vznikly tu ale vlastně dva konventy: mužský klášter menších bratří sv. Františka a právě ženský klášter řádu sv. Kláry.
Sama Anežka vstoupila do kláštera spolu se sedmi pannami z význačných českých rodů a stala se jeho první abatyší. Při klášteře byl založen také špitál, který Anežka spravovala až do roku 1238, kdy se také zřekla úřadu abatyše. Ve špitále i v klášteře však působila až do své smrti.
Neobyčejný význam v rozlehlém komplexu budov kláštera Na Františku měla nemocnice, jejíž špitální bratrstvo na Anežčinu žádost roku 1237 přeměnil papež Alexandr IV. v samostatný Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Česká se tak stala jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu a zároveň zakladatelkou jediného řádu, který vznikl na českém území.
V klášteře se Anežka zdaleka neuzavřela světu, jak by se mohlo zdát. Po celý svůj život pečovala o chudé a nemocné, včetně lidí malomocných, trpících morem a jinými hroznými chorobami středověku. Její laskavost a milosrdenství žily ve vzpomínkách prostých lidí po staletí.
O Anežčinu kanonizaci usilovala celá řada českých panovníků, zejména Eliška Přemyslovna a Karel IV. Žádnému z nich se však nepodařilo. Teprve v roce 1874 byla prohlášena za blahoslavenou. Proces svatořečení byl iniciován kardinálem Beranem a úspěšně dokončen jeho následovníkem kardinálem Františkem Tomáškem. Přání mnoha generací věřících se splnilo 12. listopadu roku 1989, kdy byla papežem Janem Pavlem II. Svatá Anežka Česká bývá zobrazována s modelem kostela v ruce a v řeholních šatech s korunkou.
Díky zařazení mezi české zemské patrony ji najdeme i mezi svatými kolem jezdeckého pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.
Na ústřední roli kanonizace ve Vatikánu navazovaly další významné události. V den kanonizace byla velká účast věřících z Československa; mezi nimi byl i rozsáhlý výjezd poutníků, a celkové počty návštěvníků byly vysoké. Papež Jan Pavel II. vystoupil česky a vyzněl význam Anežčiny svatosti a odkazu pro tehdejší dobu. Významný byl i doprovodný program a veřejná vyjádření českých představitelů.
Již samotná příprava poutě do Říma a organizace účasti věřících byla významným ukazatelem politických změn. Mezi hlavní momenty patří snahy o organizaci pouti a podpůrné logistiky, které zajišťovala Československá republika a církev.
Svatořečení Anežky Přemyslovny se stalo jednou z událostí, které předznamenaly politické změny a otevření společnosti, vedoucí k sametové revoluci. Dělení historických i duchovních kvalit Anežky Českou a jejich dopad na tehdejší společnost je shrnuto v dokumentech a vzpomínkách, včetně materiálů z roku 2004.
Seminář: Svatořečení Anežky České v roce 1989 (12. 11. 2024)
Kontext a odkaz svatořečení v době politických změn
Oznámení, že Anežka Česká bude svatořečena, vyvolalo mezi věřícími v Československu obrovský zájem. V té době se na cestu do Říma přihlásilo na osm tisíc poutníků z celé republiky. Jejich putování organizoval František Reichl z jedné z moravských farností.
Františku Reichlovi se podařilo v krátké době získat pro poutníky nejen potřebné finanční prostředky a povolení k výjezdu, ale i víza. Do Říma mířila z Československa stovka autobusů; Čs. dráhy přistavily speciální vlaky a aerolinie vypravily zvláštní letadla. Poutníky na cestu vypravily i kolující síly a podpora krajanů v Itálii.
Papež Jan Pavel II. se setkal s věřícími po samotném aktu kanonizace a promluvil česky o významu Anežky Přemyslovny. Na Svatopetrském náměstí bylo přítomno desetitisíce lidí; vlajky ČSR byly vidět na místech. Mezi samotnými následnými akcemi se konala setkání s poutníky z Československa a další rituality.
V Praze probíhaly přípravy na slavnostní bohoslužbu ve Svatovítské katedrále; 17. listopadu však vypukla sametová revoluce. To vedlo k rozjezdu veřejné diskuse a změnám v tehdejší společnosti.
Až do dnešních dnů zůstává Anežka Česká symbolem milosrdenství, skromnosti a služeb druhým a její svatost je považována za jeden z pilířů duchovní identity českého národa.
tags: #formule #svatoreceni #anezky #ceske