Žijeme v době globálních krizí. Dlouhodobá hospodářská krize vyvolává u mnoha lidí pochybnosti ohledně globalizace. Ekologická krize ohrožuje základní podmínky obyvatelnosti našeho světa. Neschopnost účinně jednat tváří v tvář těmto výzvám je zdrojem hluboké politické krize: vzhledem s výhradám vůči voleným zástupcům, dochází k rozpadu evropských společností na rozdělené skupiny, čímž se zmenšuje možnost demokratického dialogu. Evropa se v tuto chvíli nachází na dějinné křižovatce. Historie ukazuje, že lidé dokázali osvobodit od chudoby, válka, hladomor a nemoci se staly méně častými a kontinent vytvořil nové cesty, které vedly ke své současné podobě. Ta sice není dokonalá, ale přesto je vzorem, kterého si považuje celý svět.
V současné době jsou tyto pokroky zpochybňovány. Je naší odpovědností a naší povinností chránit všechno to, čeho bylo v minulosti dosaženo. Evropská unie je stále druhou největší hospodářskou mocností na světě. Čelíme však silné konkurenci jiných globálních velmocí, která se nedotýká jen hospodářského vlivu, ale zpochybňuje i náš politický systém a naše hodnoty a zásady. Příkladem je Čína, která svým projektem Hedvábné stezky dává najevo své nové hospodářské a geopolitické ambice. Vedle toho pandemie, která poznamenala rok 2020 a která je nyní nejnaléhavější z těchto hrozeb, jasně ukázala průmyslovou a technologickou závislost Evropy v mnoha strategických oblastech. Vzájemné závislosti již nejsou vnímány jen jako zdroj bezpečnosti, ale také jako zdroj jejího nedostatku.
Je pravda, že Evropa je stále kontinentem s nejvyššími ukazateli rozvoje na světě. Musí však stále usilovněji hledat své místo tváří v tvář velkým mocnostem, jejichž vliv roste na úkor multilateralismu. Tyto otázky staví křesťanskou demokracii, politickou sílu, která byla v posledních desetiletích hlavním motorem evropské integrace, před naléhavý úkol nabrat čerstvé síly a stát se opět hnací silou rozumných změn. Ve snaze probudit novou naději zůstáváme věrni našem křesťansko-demokratickému dědictví, zejména katolickému a protestantskému sociálnímu učení, které prošlo zkouškou dvou tisíciletí a které je založeno na správcovství, personalismu, subsidiaritě, odpovědnosti a solidaritě.
Věříme, že naše hodnoty jsou stále nejpevnějším východiskem pro utváření naší budoucnosti, protože spojují to nejlepší z konzervativního, liberálního a křesťansko-sociálního způsobu myšlení ve společném pohledu na svět. Díky těmto hodnotám získává pravicový střed význam, který přesahuje každodenní politiku. Náboženství inspiruje naše jednání, aniž by ho svazovalo: křesťanská demokracie není o náboženství, ale o správném politickém přístupu, který je založen na základních hodnotách důstojnosti každého člověka a tolerance a který chápe politické povolání jako službu pro lidstvo.
Křesťanská demokracie proto přijímá za své všechny křesťany, ale i věřící jakéhokoli jiného náboženství a nevěřící. Křesťanská demokracie je víc než pouhá nálepka. Je naším navigačním kompasem. Své hodnoty však musíme přenést do současnosti. Stanovení nových cílů a úkolů pro křesťanskou demokracii je proto nezbytné nejen pro budoucnost pravého středu, ale i pro budoucnost Evropy. V této době celosvětových krizí je prvořadou politickou odpovědností zachovat a předat budoucím generacím naše nejcennější dědictví: předat přírodu, jejíž ekologická nestabilita dnes ohrožuje životně důležitou rovnováhu, a předat naše bohaté kulturní dědictví, které je v důsledku nově vznikajících předělů uvnitř evropských společností křehčí než jindy. A konečně předat i samotnou možnost společného jednání prostřednictvím politiky a demokratických institucí.
Evropa prošla fází založení i fází uchovávání toho, co vzniklo. 1. Je naší povinností mít jasnou ekologickou vizi: člověk přírodu nevlastní, nýbrž dědí, a musí její zázraky předat dalším generacím a snažit se zanechat po sobě takový svět, ve kterém bude stále možné žít. Člověk je součástí přírody, je na ni odkázaný, a měl by se podle toho chovat. Tím, že jsme na to zapomněli, jsme vytvořili do budoucna nebezpečnou nerovnováhu. Škody však nebudeme schopni napravit tím, že se rozhodneme vyklidit pole. Lidské bytosti musí přijmout místo správců tohoto světa. Odpovědnost vůči přírodě nespočívá v tom, že člověk popře svou úlohu, že přestane jednat nebo že se pokusí sám sebe vymazat. Člověk má prokázat odpovědnost za lidštější svět a prostřednictvím rozumu najít stav, který bude udržitelný.
Svá rozhodnutí musíme zakládat spíše na faktech a na vědě, než abychom se spoléhali na povrchní ideologii a komunikaci, která se řídí slogany a postrádá věcný obsah. Pouze práce založená na střízlivém přístupu a dlouhodobém myšlení nám umožní obnovit klimatickou rovnováhu, chránit biologickou rozmanitost, podporovat dobré životní podmínky zvířat, starat se o krajinu a uchovat krásu světa pro budoucnost. Lidé všude na světě chápou, že nadále už nemůžeme využívat darů země tak, jak jsme to dělali v minulosti. Musíme zajistit potřebné tempo transformace hospodářství a musíme být v této věci jednotní.
Naše odpovědnost za zajištění životem pulzující přírody nekončí ochranou životního prostředí. Jsme také strážci samotných podmínek lidského života, vázaní absolutním nárokem důstojnosti člověka, určujícími vlastnostmi lidské přirozenosti, svobodou svědomí a dodržováním základních práv. Všichni lidé mají svou vlastní hodnotu, nezávislou na jejich užitečnosti pro lidstvo. Je naší povinností zachovat svět, ve kterém je stále možný pravý lidský život. Musíme proto ochránit svět vztahů, které tvoří základ našeho života, tedy vzájemnou důvěru mezi lidmi, pocit sounáležitosti s konkrétními komunitami, prvořadý význam rodiny a politické společenství, která spojuje jednotlivce povědomím o společném dobru. Tyto vztahy vytvářejí struktury, díky nimž může každý člověk formovat a naplňovat svůj život, rozvíjet svůj rozum a inteligenci a učit se žít s ostatními a na nichž může zakládat opravdovou svobodu, která je utvářena odpovědností. Žádná politika nemůže vytvořit základy pro budoucnost bez podpory rodiny, která je základem každé společnosti a podmínkou její budoucí životaschopnosti.
Chápeme proto, že nelze ignorovat demografický problém Evropy: odliv mozků, nízká porodnost a stárnutí společnosti mají nerovnoměrný dopad na různé skupiny, generace a regiony, kde tato negativní demografická spirála nepříznivě ovlivňuje ekonomiku, ale také na naše systémy péče o mládež a sociálního zabezpečení. To je hrozba pro budoucnost našich zemí. Demografický pilíř by se proto měl stát součástí našeho rozhodování ve všech politických oblastech.
Po propuknutí koronavirové pandemie začala být pro společnost stále důležitější také otázka zdraví. Jako křesťanští demokraté vždy usilujeme o nalezení rovnováhy mezi ochranou a svobodou člověka (fyzické, duševní i sociální), která je středobodem našeho jednání. Věříme ve společnost, která pomáhá potřebným. V lékařském výzkumu se obvyklá obchodní logika musí řídit obecným zájmem společného dobra, protože spadá do sféry toho, co je nezbytné. Nemoci nemají žádné hranice. Zdraví je proto společnou výzvou. Musíme zvýšit odolnost a nezávislost Evropy, pokud jde o dodávky zdravotnického materiálu a účinných farmaceutických látek, musíme investovat do společných výzkumných projektů, zajistit všem občanům náležitý přístup ke službám lékařské péče, posílit evropskou přeshraniční a regionální spolupráci ve zdravotnictví, vyvinout technologie, které budou sloužit k zajištění lepší péče, a zároveň stanovit vysoké normy na ochranu práv pacientů. Zajištění odolnosti základní infrastruktury vůči vnějším otřesům má prvořadý význam pro zajištění trvalého a bezpečného poskytování základních zdravotnických služeb. V tomto ohledu jsme již zaujali jasný postoj k využití inovačního evropského potenciálu v boji proti rakovině.
2. V globalizovaném světě jednadvacátého století je naší povinností definovat úlohu sociálně tržního hospodářství v ekonomikách Evropy i mimo ni. Volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a osob, i sama hospodářská soutěž musí být spojeny s naplňováním lidské důstojnosti. Předpokladem zajištění stability v našich společnostech je stanovení podmínek pro sdílenou a udržitelnou prosperitu. Toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím náležitě oceněné práce, jejíž důstojnost a zásadní úlohu v hospodářství a společnosti křesťanská demokracie uznává. Výsledkem práce je zboží nebo služba nezbytná pro život nebo pro zlepšování životních podmínek. Práce jakožto kolektivní úsilí vytváří mezilidské vztahy. Odmítáme každé pojetí práce, které ji chápe jen jako nástroj moci nebo útlaku. Jsme přesvědčeni, že práce umožňuje každé společnosti společně vytvářet mnohem víc než součet individuálních snah.
Z toho plyne, že Evropa se musí zasazovat o to, aby zajistila úctu k práci a její spravedlivé odměňování. Mzdy musejí umožňovat důstojný život. Plyne z toho potřeba chránit svobodu podnikání a rovné podmínky v oblasti obchodu, jednotného trhu a mezinárodních obchodních vztahů. Víme, že práce je mnohem víc než jen vydělávání mzdy: dává lidem účel, smysl a svobodu a umožňuje jim společně jednat s jinými lidmi a tvořit. Tvrdíme proto, že vytváření pracovních míst a příležitostí k učení a podnikání je mnohem lepší politikou než poskytování sociálních dávek, zejména pokud jde o snížení nezaměstnanosti mladých lidí.
Vysoká úroveň zaměstnanosti je cíl, který musíme mít při plánování a provádění evropských politik a činností stále na zřeteli. Neméně pevné je i naše přesvědčení o hodnotě soukromého vlastnictví, protože zaručuje svobodu a zároveň vytváří smysl pro odpovědnost. Žádná společnost nemůže prosperovat bez práce, stejně jako nemůže být bez práce spravedlivá a jednotná. Z toho mimo jiné vyplývá, že naše rozvinuté země nesmějí práci považovat za pouhý nákladový faktor ani se jí nemají pokoušet zbavit, zejména tím, že nechají na méně bohatých národech, aby pro nás vyráběly. Z tohoto hlediska je obchod zdrojem prosperity a vzájemného prospěchu.
Dokud budou uplatňována lidská práva, právní stát a společná pravidla a dokud bude spolu s tím zohledňována i environmentální a sociální odpovědnost, může vyvážená obchodní politika představovat způsob, jak výsledkům evropské práce a know-how zajistit uplatnění na zahraničních trzích a přispívat tak k technologickým inovacím, širší spotřebitelské nabídce a nižším cenám, ale zároveň s tím i posilovat naše geopolitické postavení ve světě a budovat mosty směrem k jiným kontinentům a kulturám. Tato politika však musí zohledňovat nejen spotřebitele, ale také výrobce: EU musí ve svých obchodních vztazích zajistit skutečné rovné podmínky, aby nedocházelo k pokřivování hospodářských a sociálních vztahů, a za tímto účelem musí vyžadovat konkrétní reciprocitu vůči všem zemím, které mají zájem vstoupit na její jednotný trh. Musíme zajistit, aby obchod nevedl ke zneužívání nespravedlivých podmínek, ke zhoršování životní úrovně nebo k vytváření jednostranné závislosti: proto musí být zavedeny záruky, aby bylo možné najít rovnováhu mezi individuálními potřebami spotřebitelů a společným dobrem našich společností.
Evropa si musí zajistit prostředky, jak obnovit svou schopnost pracovat, zásobovat, zabezpečovat výživu a vyrábět na domácí půdě v rámci svých tradičních zemědělských, potravinářských a dalších průmyslových odvětví, ale i dále rozvíjet energetiku a kritické suroviny, své zpracovatelské a výrobní kapacity a služby. Mají-li být naše země schopny zaujmout silné místo ve světě konkurenčních mocností, a to i v oblasti světového obchodu, Evropa si musí zajistit potravinovou bezpečnost a otevřenou strategickou autonomii, zejména prostřednictvím trvalého úsilí v oblasti výzkumu, například na poli digitálních a nových technologií. Evropa musí podporovat mnohostranný řád založený na pravidlech a prosazovat tak spravedlivou soutěž v oblasti mezinárodního obchodu, ale zároveň musí být také připravena aktivně hájit své zájmy a hodnoty prostřednictvím dvoustranných dohod a autonomních nástrojů.
Digitalizace již nyní proměňuje způsob naší komunikace, práce a života. V nastupující digitální éře bude Evropa schopna zajistit skutečnou prosperitu pouze tehdy, bude-li přesvědčivě investovat do výzkumu a inovací a vytvoří-li vhodné prostředí pro budování fyzických a digitálních infrastruktur. Pro nás, křesťanské demokraty, je to hledání společného dobra, nikoli peněz, moci nebo ideologie, které by mělo vždy určovat naše rozhodnutí, pokud jde o inovace. Základním kritériem musí být ohled na člověka: digitální revoluci chceme řídit v souladu s našimi společnými hodnotami a etickými zásadami. Inovace pro nás nejsou cílem o sobě. Jsou prostředkem, který umožňuje zlepšit lidský život. Chceme vytvořit podmínky, které člověku umožní zachovat si kontrolu nad technologiemi budoucnosti, a chceme toho dosáhnout zejména cestou vzdělávání.
Zároveň musíme být ostražití a předejít politickým a sociálním otřesům, které způsobila první průmyslová revoluce. Ta navzdory velikým přínosům vytvořila ve společnosti propastné rozdíly mezi vítězi a poraženými. Na rozdíl od minulosti chceme technologického pokroku cíleně utilizovat k vytvoření milionů nových pracovních míst a k tomu, aby občané získali během této digitální transformace podporu. V této revoluci by nikdo neměl být opomíjen, což s sebou nese požadavek významného zvýšení kvalifikace prostřednictvím vzdělávání, které by také mělo reagovat na ekologickou transformaci a na rychlý vývoj technologií.
3. Díky ochraně kultury a evropského způsobu života může Evropa předat příštím generacím Evropanů schopnost jednat pro dobro lidstva a podporovat sociální a hospodářský pokrok na základě zásad, které nás spojují. Evropa totiž není neutrální prostor, stejně jako není ani pouhým jednotným trhem či jednou z mnoha mezinárodních organizací. Evropa vznikla na základech civilizace, která se zrodila ze setkání odkazu starověkého Řecka a Říma s židovskou a křesťanskou kulturou a která následně prošla dlouhou cestou epochami středověku, renesance a osvícenství. Idea Evropy je označením geografického a duchovního prostoru, který existuje už několik tisíciletí. Dnešní Evropa bude lépe připravena na své budoucí úkoly, pokud uzná a ocení, pojmenuje a dále zprostředkuje své intelektuální a duchovní kořeny, které po staletí vyživovaly pluralitu našich kultur. Naše země jsou při své rozmanitosti sjednoceny společnými počátky, určitým způsobem života, pojetím člověka a společnosti a tím, jak se toto pojetí projevuje v právu, architektuře a společnosti.
29. Křesťanskodemokracie je dlouhodobě součástí stranických systémů evropských zemí. Publikace vychází ze slovenského originálu „O kresťanskej demokracii“ Radoslava Štefančíka a Jána Fabičovice. Autorem kapitoly „Křesťanská demokracie v českém kontextu“ je Michal Pink. Člověk je chápán jako individuum s nezcizitelnými právy, kterému přísluší důstojnost a svoboda, který má osobní odpovědnost a který aktivně formuje správu věcí veřejných. Neodmyslitelnou součástí křesťanské demokracie je sociálně tržní hospodářství, které chápe svobodný trh jako motor ekonomického růstu. Stát ale zároveň musí zachovat důstojnost člověka bez ohledu na jeho sociální postavení. Solidarita s chudými a zranitelnými lidmi u nás i všude ve světě, stejně jako respekt k planetě a její ochrana, odpovídá křesťanským principům. Křesťanští demokraté Konrad Adenauer a Robert Schuman sjednotili Evropu po roce 1945 a stáli u zrodu EU a NATO, které svým členským státům dodnes zaručují mír, stabilitu a prosperitu. Po vzniku samostatného Československa se Československá strana lidová (ČSL) zapojila do politického systému. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se čeští křesťanští demokraté významně podíleli na vzniku nové demokracie a právního státu. Křesťanskodemokratické strany zůstávají relevantní politickou silou v Evropě i v Česku.
tags: #francie #krestanska #demokracie