Švýcarská garda, nejstarší aktivní vojenský sbor na světě, je pověřena ochranou papeže a zajištěním bezpečnosti ve Vatikánu. Její úloha zahrnuje střežení přístupu na vatikánské území, doprovázení papeže na apoštolských cestách a udržování pořádku i protokol během papežských ceremonií a státních recepcí. V současnosti ji tvoří 110 mužů, kteří pocházejí ze všech jazykových regionů Švýcarska a mají pevný požadavek na fyzickou zdatnost a morální integritu.
Historie gardy sahá do 15. století a kořeny paradoxu spočívají v tom, že jde o malý stát s vlastní ozbrojenou silou. Definitivní podobu spolupráce dal papežům Julius II. a jeho předchůdcům z roku 1506, kdy do Říma dorazil první kontingent 150 vojáků. Prvních 150 mužů tehdy po tříměsíčním pochodu dorazilo do Říma 22. ledna 1506 a tento den je považován za oficiální datum vzniku papežské gardy. Od té doby garda doprovází dějiny papežství jako nejstarší kontinuálně činná armáda světa.
Nejslavnější a zároveň nejtragičtější momenty historie gardy se vážou k obraně papeže během Velké francouzské revoluce. Při srdnaté obraně Tuilerijského paláce bylo z 900 gardistů pobito asi 600 a dalších 160 zemřelo poté ve vězení nebo přišli o hlavu pod gilotinou. Švýcarská garda se následkem ztrát zmenšila na asi 300 mužů, kteří byli ještě před obranou paláce vysláni do Normandie.
Současná podoba gardy se vyvíjela v průběhu staletí. První uniformy zpracované pro renesanční období se do dnešních dnů udržely ve formě složené z 154 dílů; jejich podoba kombinuje vzory z erbů šlechtických rodin Della Rovere a Medici. Podle současných pravidel může být členem gardy jen švýcarský mužský občan katolického vyznání ve věku 19-30 let, který je vyšší než 174 centimetrů a má vojenskou službu za sebou. Dnes čítá garda 110 členů a je to vysoce prestižní povolání.
Každý gardista dostává na míru šitou uniformu, která vychází z historických vzorů a odkazů na renesanční období. Osmadvacet mladých Švýcarů se zavázalo k ochraně papeže Lva XIV. a jeho nástupců. Hlavní program slavnostní přísahy a spolupráce mezi gardou a Svatým stolcem se tradičně koná 6. května a připomíná slavnou obranu Říma v roce 1527, kdy 189 gardistů vedlo obětavé poslání chránit papeže Klementa VII. před španělskou armádou. Tato událost zůstává jedním z nejvýznamnějších momentů historie sboru.
Ve středověku Švýcarská garda vznikla díky dohodám s papeži; největší jméno gard si vybudovala ve Francii, kdy Karel VII. uzavřel smlouvu o posádce v roce 1453. Papežská garda se stala oficiální ochrankou papeže v roce 1506 a postupně se vyvíjela do současné role bezpečnostní jednotky chránící Apoštolský palác a kardinály během neobsazeného stolce. Hlavními představiteli gardy v současnosti jsou velitel plukovník Christoph Graf a tiskový mluvčí Eliah Cinotti, kteří dohlížejí na plnění úkolů ve Vatikánu a zajistit kontinuitu služeb i v době nepřítomnosti papeže.
Podobně jako kdysi, i dnes gardisté zůstávají připraveni reagovat na změny situace. I když papež v posledních týdnech nebyl v sídle, gardisté neopustili své posty a omezili některé mimořádné služby, aby zajistili normální provoz. Připomínají však, že jejich role je více než jen protokol: je to služba komunitě a Církvi, která vyžaduje pevné duchovní i profesionální rozměry. Že gardisté si váží rodinného života a uzavřených rodin, vyzdvihl papežův vliv i důraz na hodnotu manželství během mše ve Vatikánu.
V kontextu mezinárodních vztahů je důležité, že delegace Švýcarské konfederace s prezidentem Guyem Parmelinem se účastnila slavnostních ceremonií a jednání s vatikánskými představiteli. Navíc historická kapitola zdůrazňuje, že švýcarská garda je nejstarší a zároveň nejmenší armádou na světě, která stále plní pevný protokol a zajišťuje bezpečnost papeže a Apoštolského paláce. Počty gardistů se v průběhu času měnily, dnes však zůstávají na 110 mužích a nároky na výcvik a diskriminaci zůstávají přísné.
Kořeny paradoxu klíčové skutečnosti, že nejmenší stát na světě má vlastní armádu, spočívají v historických dohodách a spojení se Svatým stolcem již od 16. století. Dnes gardisté pocházejí ze švýcarských kantonů Valais, Ticino a Lucern, a tvoří mezinárodně respektovanou jednotku s jasnými pravidly vstupu a služeb. Slavnostní přísahy mají hluboký duchovní rozměr, který zdůraznil i kardinál Parolin během mše svaté v bazilice svatého Petra. Gardisté tak pokračují v dlouhé tradici služeb a ochrany, která aktuálně spojuje Švýcarsko s Vatikánem a světovou komunitou.
