Metropolitní chrám sv. Víta na Pražském hradě, viděný z neobvyklé perspektivy, je dominantou staré Prahy, nejvýznamnější sakrální stavbou v českých zemích a pokladnicí střežící korunovační klenoty. Katedrála sv. Víta je hrobkou českých králů i místem jejich korunovace. Do roku 1344 stála na místě dnešního chrámu sv. Víta předrománská rotunda založená sv. Václavem, později Spytihněvem II. přestavěná na trojlodní baziliku.
21. listopadu 1344 byl nad hrobem zakladatele položen základní kámen nové gotické katedrály, za kterým stál král Jan Lucemburský a jeho syn Karel IV. - budoucí císař Svaté říše římské. Karel IV. přebral úlohu hlavního stavitele a snažil se povýšit význam Prahy i celé země. V novém chrámu měly být korunovány i pohřbívány čeští králové a zároveň měl být chrámový poklad bezpečně uložen.
První motivy výstavby vycházejí z touhy Přemyslovců povýšit pražské biskupství na arcibiskupství. V průběhu let se řešilo, aby kapitula a katedrála odpovídaly reprezentaci země. Vychováván u francouzského dvora a inspirován sakrální architekturou, ujal se Karel IV. výstavby, aby Praha byla významným středem evropské kultury.
Tak vznikla i spodní „patro“ chrámu, které je tmavé a těžké a symbolizuje pozemský život, utrpení a pomíjivost. Příchozí míjí kaple zasvěcené svatým, kamené tumby a mauzolea s mrtvými, jejichž připomínka sem stéká z říše smrti. Gotické tumby původně byly náhrobky s heraldickými znaky a plastikami postav; kvůli spodní vodě byly v 70. a 80. letech 20. století ostatky vyzvednuty a uloženy do tumb nad podlahou.
Vzniklé sarkofágy ve třech chórových kaplích východního závěru hlavní lodě by dnes měly uchovávat kosti dávných českých panovníků, avšak realita je složitější. V kapli sv. Jana Křtitele stojí tumba knížete Břetislava II., ale průzkum roku 2002 ukázal, že truhla v tumbě obsahuje ostatky nejméně pěti lidí, nikoli samotného Břetislava. Ostatky možná pocházejí z původního hrobu pod zaniklou kaplí sv. Tomáše. Spolu s Břetislavovou tumou se nachází i tumba knížete Bořivoje II., která nebyla novodobě otevřena a není známo její obsahy.
V sousední kapli Nejsvětější Trojice leží tumba knížete Břetislava I. a tumba jeho prvorozeného syna Spytihněva II.; i tady došlo k záměně a Spytihněvův sarkofág obsahuje kostru ženy. V tumbě Břetislava I. byly nalezeny ostatky dvou mužů a dvou malých dětí. V kapli sv. Ostatků mohou být skutečně pohřbeny české královské ostatky - Přemysl Otakar I. a jeho potomci. Rudolf II. nechal v roce 1590 nové královské hroby přenést do hrobky nové pod Colinovým mauzoleem, kde spočinuli i další panovníci.
Na východním závěru chóru s tumbami je dílem Matyáše z Arrasu a Karla IV. jej pojmenoval a vybral k dílu až z Avignonu. Karel IV. určil torzům architektury symbolický překlad: tmavé spodní patra a světlé, prozařující patro nadpozemského života. Do roku 1352 se věnoval výstavbě a obepínal chrám kaplemi kolem Václavova hrobu.
Ochoz triforia, ten neobvyklý prostor mezi spodními arkádami a horními okny, spojuje dva světy: temnotu spodního života a světlo nadpozemského ráje. Triforium samotné není ve světových svatostáncích častým zjevem, Svatovítské triforium je však výjimečné a ojedinělé. Karel IV. mu věnoval zvláštní galerii s 21 bustami - císaře Karla IV. a dalších členů jeho rodiny, tří pražských arcibiskupů, pěti ředitelů stavby a dvou stavbyvedoucích.
Galerie je umístěna v nejstarší části triforia, a busty putují do prostoru v rámci společnosti těch, jejichž práce byla pro chram významná. Největší čest spočívá v bustě Karla IV., která se nachází v samotném centru a je zobrazena nad oltářem. Budoucí vývoj přinesl i další portréty, včetně busty Jana Lucemburského a Václava IV. a výkladu jejich korunního statusu.
Vnitřní triforium má signifikantní detaily: v jižním rameni se nachází busty tří arcibiskupů (Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi a Jan z Jenštejna) a na stranách jsou zpodobnění ředitelů stavby. Všechny busty jsou vytesány z pískovce a doplňují je heraldické znaky. Do popředí vyčnívá Kristus a Panna Maria v horním triforiu a nad Karlem IV se nachází nápis s jeho biografií.
Ikonografický program katedrály se bezpochyby spolupodílel Karel IV. Do východních kaplí byly umístěny náhrobky Přemyslovských knížat a králů a hroby svatých - sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Zikmunda - byly rozmístěny do kříže. Hroby se přesunuly do vnitřního triforia a nad průchody v meziokenních pilířích byly umístěny busty.
Po vstupu do chrámu Zlatou bránou se návštěvník ocitne před kaplí sv. Václava, kde Karla IV. hodnota výzdoby byla klíčová. Hroby světce byly uložené v rotundě sv. Víta, a když došlo k přestavbě rotundy na baziliku, hrob Václava se přesunul do kamenného oltáře v kapli sv. Václava.
Současný nástroj pro varhanní hudbu, který má být umístěn na kruchtě pod růžicí, je již hotový; vyrobil jej Gerhard Grenzing a čeká na provedení nutných úprav. Po instalaci nových varhan se pohled do katedrály opět mění. Katedrála sv. Víta si tak musí zvyknout i na změny vnitřních prostor, které se týkají výšek i světla.
Chrám sv. Víta prochází největším úklidem za posledních 40 let: Čištění provádějí horolezci
Prostor triforia jako spojení historických vrstev
Název triforium označuje ochoz lemující vysoký chór, který je uvnitř chrámu ve výšce a dává návštěvníkům jedinečný pohled do lodi. Svatovítská triforium je pozoruhodná svou portrétní galerií a zachycuje dvacet jeden bust do rytmu dlouhé historie.
V prostoru mimo veřejnost zůstávají busty Karla IV., Alžběty Pomořanské, Anny Svídnické, Anny Falcké, Blanky z Valois a dalších, spolu s arcičelni Arnošta z Pardubic a dalších dvou architektů a prvních pěti stavbyvedoucích. Do popředí vyčnívá i busta Karla IV. a jeho manželek, stejně jako busty Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Ve vnitřním triforiu je Kristus nad poprsím Karla IV. a v severním směru se objevují busty zemských patronů českého původu: sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Vojtěch a sv. Na Západ - průchod do Kaple sv. Václava a další významná setkání s korunovačním kultem.
Korunní komora a triforium zůstávají v současnosti pro veřejnost nepřístupné kvůli bezpečnosti a památkové ochraně. Přesto zůstává jedinečná galerie a výzdoba trvale svědectvím o bohatství a významu chrámu pro české dějiny.