František Peňáz se narodil 5. července 1912 v Pašovicích v rodině deputátníka a panského kočího Josefa Peňáze a jeho manželky Františky rozené Zajícové. Své dětství i školní léta prožíval v Pašovicích s nemajetnými rodiči i dalšími čtyřmi sourozenci. Již v obecné škole projevoval své malířské i hudební nadání.
Po ukončení školní docházky v roce 1926 se vyučil v Uničově malířem a natěračem. Po vyučení se uplatnil jako natěrač fládrista, avšak jeho touhou bylo stát se malířem - umělcem. V roce 1936 se po přijímací zkoušce dostal do reklamního oddělení Baťa ve Zlíně, kam po uzavření vysokých škol v roce 1939 přišel z Brna Eduard Milén, pod jehož vedením se reklamní oddělení postupně proměňuje ve známou Školu umění s maturitou.
Po maturitě na této škole odchází v roce 1945 do Prahy na Akademii výtvarných umění, kterou v roce 1949 ukončil závěrečnou prací s námětem na výplň mozaikových oken. K této zkoušce předložil grafické listy Křížové cesty Ježíše Krista. Nabízené místo asistenta však odmítl a vrátil se zpět k rodině do Hřivínova Újezda, kam se přiženil s Anežkou Pospíšilovou.
Ve své tvorbě nikdy neskrýval své náboženské přesvědčení. Náměty čerpal ze svého bydliště i z Luhačovického Zálesí, zachytil tužkou řadu mizejících starých staveb a barvou krásu květin a celé přírody, a tvořil pro mozaikové výzdoby kostelních oken a chrámových interiérů na Moravě i na Slovensku. Počáteční činnost byla přerušena zásahem StB; v červnu 1952 byl zatčen a odvezen do vězení v Uherském Hradišti, kde byl devět dní týrán. Po propuštění byl převeden k manuální práci na Ostravsku a jeho jméno nesmělo být zveřejňováno, nicméně nadále maloval a tvořil ve volném čase.
V roce 1959-1969 působil v Centroprojektu v Zlíně, kde pracoval v ateliéru architektů a podílel se na projektech průmyslových závodů v tuzemsku i v zahraničí. Po uvolnění politických poměrů se jeho tvorba rozšířila a setkáváme se s širokou škálou námětů i technik. Z grafických technik zůstal později u kresby a dřevorytu, případně linorytu. Dřevoryt používal zejména pro každoroční vypracování vánočních přání a jeho malba zůstávala zaměřená na náboženské motivy, krajiny, květinové composition a portréty.
Ke Kalvárii přistupují díla Ježíš před Pilátem, Madona s dítětem, Trpící Kristus a další. Postupem času přešel na temperu a věnoval se vitrážím oken, z nichž největší jsou v kostele v Trnavě. Mimo náboženské motivy vytvářel nesčetné množství obrazů kytic a květů a často využíval barevné křídy. Rád kreslil krajinu, zejména zasněžené chalupy a zimní krajinu, která zachycovala mizející venkovský způsob života minulých století.
Největší kresby tužkou vznikaly na zakázku pro ředitelství luhačovických lázní. Mistr měl pro své postoje velké potíže s oslovením širší veřejnosti, protože výstavy jeho děl nebyly možné realizovat; veřejnost ho však poznávala prostřednictvím prodejních výstav v Luhačovicích. Díky náboženskému přesvědčení a občanským postojům měl velmi dobré kontakty s kněžími, kteří udržovali chátrající stavby kostelů a interiérů. Postupně vzniklo více než 200 návrhů úprav interiérů kostelů a také obrazy světců k významným oslavám na Moravě i na Slovensku. Na zakázku vznikala řada obrazů utrpení Krista pro postní období.
Hudba byla také významnou součástí jeho života. Již v mládí působil v Pašovicích ve sboru a naučil se hrát na harmonium, čímž doprovázel bohoslužby v kapli. Při práci na obrazech poslouchal vážnou hudbu a zúčastňoval se koncertů, zejména Pěvecký sbor Dvořák z Uherského Brodu. Díky iniciativě paní Irene Koubové byl uskutečněn několik výstav Mistrových děl a koncertů k jeho životním výročím. Pěvecký sbor Dvořák doprovázel i jeho poslední cestu.
Mistr František Peňáz zemřel ve věku 84 let uprostřed rodiny. Při vzpomínání na jeho život a dílo vyzdvihuje jeho hlubokou víru, vytrvalost tvůrčího ducha a oddanost náboženské tematice navzdory útiskům režimu. Jeho dílo zůstává svědectvím o bohaté kresbě, mozaikových oken a obrazech s duchovní tematikou, rozechvívající paměť regionu i širšího prostředí.
V roce 1985 vznikl linoryt svatých bratří k výročí 1100 let od smrti Metoděje, který byl rozmnožen do knížek a plakátů a distribuován do kostelů. Na schodišti domu měl Peňáz rozměrné plátno s kalvárským dramatem; obraz však již byl jednou nabídnut na výstavu, ale tehdy nebylo míst pro jeho dílo.
Klíčové období a dopad na místní kulturu
Peňáz žil a tvořil v Hřivínově Újezdu od roku 1939, maloval náboženskou tematiku, krajiny, architekturu, kytice květů i portréty. Jeho dílo ovlivnilo nejen Luhačovický region, ale i širší oblast Moravy a Slovenska prostřednictvím náboženských i výstavních projektů a spolupráce s duchovními.
Jeho příběh ztělesňuje konfrontaci umění s represí - i když mu bylo omezováno šíření tvorby, zůstal aktivní a pokračoval ve své umělecké cestě, přičemž jeho práce nadále odrážela hluboké duchovní a estetické hodnoty, které přispěly k zachování a obnově nábožné a kulturní identity regionu.
Hlavní obory jeho tvorby zahrnují kresby krajiny, květin, náboženské kompozice, mozaiky a vitráže. Jeho práce zůstává důležitým svědectvím o spolupráci umělce s církevní institucí a o odolnosti tvůrčího ducha v krystalickém období kulturních omezení.