Svátek Sboru dvanácti svatých apoštolů se slaví každoročně 29. června (dle starého stylu 12. Památku všech apoštolů nazýváme sborem, neboť slavíme všechny apoštoly společně, ačkoli každý z nich má i svůj zvláštní sváteční den, například svatý Ondřej dne 30. listopadu a svatý Filip dne 14. listopadu). Vážnost svátku Sboru dvanácti svatých apoštolů zdůrazňuje předcházející postní období, začínající po neděli Všech svatých. Jeho délku určuje pohyblivý termín Paschy. Církev tak slaví tyto Boží posly evangelia modlitbami a půstem.
Pro nás je velmi důležité, abychom si stále připomínali, co je pravým obsahem evangelijní zvěsti svatých apoštolů. Od samého počátku se jej snažili zatemnit či pokřivit různí pseudoapoštolové: měnili věčná Boží slova v lidská a pomíjivá. Nejprve to byli stoupenci judaismu, kteří si představovali křesťanství jen jako obnovu, nikoli dovršení starozákonní víry a vyžadovali plnění židovských předpisů. Brzy poté začali křesťanství křivit gnostikové svými hinduistickými představami. Později musela církev čelit představám o věčném boji dvou bohů: boha zla a boha dobra. Mohli bychom pokračovat ve výčtu lživých učení, jež ohrožovala a dodnes ohrožují čistotu křesťanské víry.
Falešné představy o křesťanství vytvářely paralelu pravému učení svatých apoštolů a později velkých církevních učitelů a Otců. Nebylo jednoduché je potřít. Sedm ekumenických a mnoho místních církevních sněmů mělo jako svůj hlavní úkol jasně stanovit, co je pravé či pravoslavné učení Církve a co je falešné a činí neschůdnou cestu do Božího království. Vliv světských poměrů byl často tak velký, že umožnil existenci křesťanských komunit zastávajících názory neznámé učení svatých apoštolů a církve prvního tisíciletí po Kristu.
Takovým způsobem se utvořilo samostatné západní křesťanství s neomylným papežem jako jediným zástupcem Božím na zemi, spolu se založením církevní unie s bývalými pravoslavnými, s nuceným celibátem a odpustky. Později vznikly stovky evangelických komunit stále reformující (neboli lidsky „zlepšující") křesťanskou víru podle potřeb a zájmů společnosti a jak je to lidsky progresivní. Dnes žijeme uprostřed společnosti ovlivněné především konzumem, v níž křesťanství ztrácí dřívější místo.
Ve střetu pohledů na roli křesťanství ve společnosti nacházejí odezvu názory hlavně západních křesťanů (též řečtí katolíci), jichž je u nás nejvíce a mají největší vliv, zatímco obsah učení svatých apoštolů reprezentovaný pravoslavnými křesťany „se dostane ke slovu" jen velice zřídka a většině společnosti se zdá být velmi konzervativní.
Z právě uvedeného vyplývá, že posláním svatých apoštolů nebylo jenom zvěstování křesťanské víry a nového způsobu oslavy pravého Boha, ale především duchovní obnova člověka a tvorba nového lidského společenství - Božího království na zemi. Trojí apoštolské poslání, které je dodnes posláním Církve Kristovy, zdůrazňuje také šestá kapitola Skutků apoštolských. Popisuje se v ní vyvolení prvních sedmi diákonů. Byli ustanoveni pro sociální církevní službu, aby se svatí apoštolově mohli dále pilně věnovat službě duchovní: kázání evangelia, modlitbě a lámání chleba.
Ve starověku, středověku i novověku bylo toto apoštolské poslání mnohokráte přehlušeno světskými starostmi a politickými zájmy. Středověké západní křesťanství, jak to líčí F. M., se odklonilo od původního poslání. Proto také dnes, když lidé hovoří o církvi, mají většinou na mysli duchovní osoby (biskupy, faráře), církevní majetek, chrámy a bohoslužby. Jen málokdo si uvědomuje, že hlavním posláním křesťanství, a tedy církve, je duchovní proměna člověka a celé lidské společnosti.
Trojí apoštolské poslání Církve Kristovy má stále za úkol vrátit člověka zpět do ráje, očistit v jeho srdci Boží ikonu, učinit jej obyvatelem Božího království. Je to těžký úkol. Církev se ho však nikdy nemůže vzdát. Bude jej plnit do konce věků.
💚💚💚🌟💛🕊PRAVDA SE UKÁŽE🕊💛🌟💚💚💚- s láskou ve službě, Apoštol Monika
Klíčové body o původu a dopadu svátku
- Slavení svátku zdůrazňuje posvátné poslání apoštolů a jejich význam pro víru.
- Historický vývoj ukazuje boj o čistotu učení a formování pravoslavné tradice proti heresiím a reformám.
- Trojí apoštolské poslání zůstává jádrem církevní služby: kázání, modlitba a lámání chleba.
Historický kontext a současná praxe
V minulosti bývalo větší důraz na duchovní proměnu jednotlivce i společnosti než na institucionální rámce. Dnes je při pohledu na křesťanství často zdůrazňováno fungování církevních struktur a bohoslužeb, přesto zůstává hlavní poslání církve duchovní proměna člověka a společnosti.