Tatíček Karla IV., Jan Lucemburský, český král, který slepý zemřel v boji u Kresčaku, našel uznání u svých rodných předků - na půdě Lucemburska. Vstupuji do katedrály Notre Dame zasvěcené panně Marii, jedná se o nejvýznamnější sakrální památku Lucemburska. Je čtvrtek dopoledne a v katedrále je nadmíru živo. Lucemburkové, potomci SlunceProdírám se mezi davy poutníků, kteří sem dorazili nejen z Lucemburska, aby se poklonili sošce z lipového dřeva pocházející ze 17. století. Panna Marie Těšitelka zarmoucených je nejen patronkou města Lucemburk, ale všech Lucemburčanů. Kostel jí byl zasvěcen v březnu roku 1848 a po dvaadvaceti letech jej sám papež Pius IX. povýšil na katedrálu. Stoupám si na špičky, abych viděla na dětský sbor, jehož zpěv naplňuje katedrálu magickou atmosférou. Prohlídka katedrálou.
Okna zdobí vitráže, jejichž obrazy ožívají s přibývajícím světlem. „Jdeme dolů do krypty,“ probouzí mě z rozjímání průvodce Didier. „Někdo je právě u zpovědi, takže musím mluvit hodně po tichu“ a vede mě k pohřební komoře, v níž jsou pochováni všichni katoličtí členové velkovérodnické rodiny (ostatky členů z řad protestantů odpočívají v kostele v německém Weilburgu). Vchod do komory střeží dva bronzoví lvi ozdobení heraldickým znakem lilie, jenž odkazuje na spřízněnost s francouzskou dynastií Bourbonů. Současný a velmi oblíbený velkovévoda Henri (Jindřich) I. Lucemburský je potomkem Krále Slunce v přímé linii. „Tohle vás asi bude zajímat nejvíc,“ špitne Didier a ukazuje na mramorový sarkofág stojící hned vedle pohřebiště velkovévodů. „Tady leží váš král.“ Na náhrobku je psáno: „Král český, hrabě lucemburský, syn císaře Jindřicha VII., otec císaře Karla, děd císařů Václava a Zikmunda.“
Slepý král a jeho odkaz
Desátý český král Jan Lucemburský je zde znám především jako John the Blindneboli Jan Slepý. Ve svých jednačtyřiceti letech oslepl na pravé oko a během dalších dvou let zcela přišel o zrak. Příčinou byl pravděpodobně šedý zákal obou čoček podpořený genetickou dispozicí, protože mnozí Lucemburkové trpěli očními vadami. Jan padl roku 1346 v bitvě u Kresčaku v severní Francii, kde se až do poslední chvíle hrdinně oháněl mečem, aniž by svého nepřítele viděl. V roce 1360, čtrnáct let po Janově osudové bitvě, byl u Kresčaku vztyčen kříž pojmenovaný Croix de Bohême. Na jeho čele stojí psáno: „Tento kříž připomíná hrdinský konec Jana Lucemburského, krále českého, který zemřel pro Francii 26. srpna 1346.“
Po Janově smrti, jenž byl pro Čechy „králem cizincem“, usedl na český trůn jeho syn Karel IV., pod jehož vládou nastal zlatý věk českého království. V Lucembursku ale zdaleka není tak známou personou jako jeho otec „Jan Slepec“.
Posmrtná detektivka a proměny relikvií
Stejně jako byl dramatický Janův život, nenechala se ani smrt zahanbit. Ostatky krále nejprve skončily v lucemburském kostele Altmünster, po jeho zničení je mniši přenesli do nového opatství Neumünster. Při přesouvání mumie se za podivuhodných okolností ztratila lebka, zatoulala se k jistému Hermannovi z Manderscheidu a musela intervenovat holandská regentka Isabella, aby se po sedmnácti letech mohla vrátit zpět ke svému tělu. Když propukla francouzská revoluce, zachránila pozůstatky krále průmyslnická rodina Bochů (světoznámá porcelínka Villeroy a Boch) a ukryla je na půdě domu v německém Mettlachu na řece Saar. Údajně mniši požádali Pierra-Josepha Bocha o tuto laskavost. Roku 1833 potkal jeho syn Jean-François Boch pruského prince a pozdějšího krále Fridricha Viléma IV. na jeho cestě Porýním a darem mu nabídl Janovy relikvie. Princ považoval Jana Lucemburského za svého předchůdce a nařídil přednímu německému architektovi Karlu Fridrichu Schinkelovi, aby navrhl pohřební kapli. Ta byla postavena v roce 1834 u Kastel-Staadtu poblíž lucemburských hranic.
Související články O čtyři roky později u příležitosti výročí smrti Jana Slepého byl při veřejné ceremonii desátý český král, hrabě lucemburský a titulární král polský uložen do sarkofágu z černého mramoru. Zde odpočíval do roku 1945, kdy si Lucembursko vzalo ostatky zpět a uložilo je v kryptě katedrály Notre Dame. Byla to velká sláva. Pozůstatky uložené do velké kované truhlice se vezly na lafetě a již se zdálo, že Janovo tělo došlo po šesti stech letech k zaslouženému klidu.
Historie a současnost Notre-Dame
Do školy pod záštitou Karla IV. Ve čtvrti Belair v ulici Karla IV. je v provozu škola pojmenovaná po „největším Čechovi“. Krajanská asociace Sdružení Čechů a Slováků v Lucembursku škole věnovala bystu Karla IV. Jan Lucemburský spolu s Karlem jsou naším společným osudem a jak se zdá i spojnicí pro budoucnost. Třicátého srpna roku 1980 ale profesor Emanuel Vlček vyzvedl královy ostatky a převezl je letecky do Prahy k vědecké expertíze. Ve své zprávě mimo jiné zdůraznil: „Celý tento nález jasně hovoří o mnohonásobném druhotném poškození mumie a posléze i jednotlivých izolovaných kostry. Je patrné nešetrné zacházení s mumifikovaným tělem krále a i s jeho záměrným poškozováním při odebírání částí na památku.
Notre-Dame de Paris: kto sú piati svätí, ktorých relikvie sú uložené v novom oltári? Všetci piati svätci, ktorých relikvie sú uložené v hrobke oltára katedrály, majú spojenie s Parížom. Je päť svätých, tri ženy a dvaja muži, ktorí boli vybraní, aby sa objavili na novom oltári katedrály Notre-Dame de Paris. Každý z nich prežil časť života v hlavnom meste. Po litániách k svätým, počas rituálu konsekrovania tohto bronzového stola, do hrobky uložili relikvie sv. Madeleine-Sophie Barat, sv. Kataríny Labouré, sv. Márie-Eugénie Milleret, sv. Charlesa de Foucaulda a blahoslaveného Vladimíra Ghiku. Oltár, ktorý bude natrvalo upevnený a zatvorený, ako káže tradícia.
Madeleine-Sophie Barat, narodená v Burgundsku v roku 1779, je zakladateľkou Spoločnosti Najsvätejšieho Srdca Ježišovho (Kongregácia sestier Najsvätejšieho srdca), určenej na výchovu mladých dievčat, ktorá dnes združuje niekoľko tisíc rehoľníčok v okolo štyridsiatich krajín. Žena, ktorá je otvorená potrebám svojej doby a má blízko k obnovnému hnutiu Spoločnosti Ježišovej vo Francúzsku, sa snažila dať ženám vedúcu úlohu pri rekonštrukcii sociálnej štruktúry. Zomrela v Paríži v roku 1865 v materskom dome na Boulevard des Invalides (dnes Rodinovo múzeum) a 24. mája 1925 bola kanonizovaná Piom XI. Jej svätyňa je dnes v kostole Saint-François-Xavier v Paríži. Katarína Labouré, tiež narodená v Burgundsku v roku 1806, je známa po celom svete tým, že prijala zjavenia Panny Márie v kláštore Dcér lásky na rue du Bac, kam vstúpila v roku 1830. Ak během svého života zůstala v anonymite, zverila se svojmu spovedníkovi so svojimi víziami a túžbou Presvätej Bohorodičky, aby bola vyrazená a nosená slávna zázračná medaila, ku ktorej sa pričinili mnohé zázraky a aj uzdravenia sa jej pripisujú. Zomrela v Reuilly v roku 1876 a v roku 1947 bola kanonizovaná Piom XII. Spojenie s Notre-Dame de Paris pokračuje.
Ďalší traja svätci boli nedávno povýšení na oltáre. Pre Marie-Eugénie Milleret mala Notre-Dame de Paris v jej živote zásadný význam, pretože mala významnú skúsenosť s vierou, keď sa zúčastnila na pôstnej káznni otca Henriho Lacordairea v parížskej katedrále v roku 1836. Jej viera bola v detstve otrasená skazou svojho otca, odlúčením rodičov a potom smrťou matky v mladosti. Potom sa pripojila k hnutiu sociálnych katolíkov podľa Lammenaisa alebo Frédérica Ozanama a v roku 1839 sa stala zakladateľkou kongregácie Rehoľníkov Nanebovzatia Panny Márie, ktorá bola určená na výchovu mladých majetných dievčat s cieľom spoločenská premena osvietená evanjeliom. Keď v roku 1898 v Auteuil zomrel, malo to už medzinárodný rozmer. Marie-Eugénie Milleret bola blahorečená v roku 1975 Pannou Piem a kanonizovaná Benediktom XVI. v roku 2007. Vladimír Ghika, jediný cudzinec pri svätých oltároch Notre-Dame. Charles de Foucauld sa narodil v Štrasburgu v roku 1858. Tento francúzsky dôstojník, ktorý navštevoval vojenskú školu v Saint-Cyr a jazdeckú školu v Saumure, viedol počas svojej mladosti roztopašný život, než vo veku 23 rokov odišiel z armády. vykonávať zemepisné práce v Maroku. Po návrate do Francúzska ho pri spovedi v kostole Saint-Augustin prenikla Božia milosť a najprv vstúpil do cisterciánskeho opátstva Notre-Dame des Neiges, potom do La Trappe, kým sa stal pustovníkom v Nazarete. V roku 1900 sa vrátil do Francúzska a po vysvätení za kňaza sa vrátil na Saharu. Práve tam bol v roku 1916 zavraždený, čo svojím vplyvom poznamenalo spiritualitu 20. storočia, svojou výzvou žiť evanjeliovú jednoduchosť a svojím svedectvom o bratskom živote po boku moslimov. Pápež František ho kanonizoval v roku 2022. Je patrónom mnohých hnutí a komunít. Niektoré pôsobia aj na Slovensku. Napokon blahoslavený Vladimír Ghika, jediný cudzinec zo svätých oltára v Notre-Dame, sa narodil v roku 1873 v Konštantínopole: pravoslávneho pôvodu sa stal katolíkom a ako takmer 50-ročný bol vysvätený za kňaza pre parížsku diecézu. Priateľ mnohých intelektuálov a umelcov svojej doby, vrátane Paula Claudela, Jacquesa Maritaina a Francisa Jamesa, bol nástrojom mnohých konverzií a počas svojho života pracoval pre jednotu kresťanov. Zomrel vyčerpaním v roku 1954 vo väzniciach rumunského komunistického režimu, kde bol väznený pre svoju vieru, v roku 2013 bol vyhlásený za blahoslaveného.
Na novom oltári je pekné že nie je hranatý ako starý oltár ale tvorí polkruh a to značí akési objatie Boha pre všetkých, zvlášť tých na okraji spoločnosti. Už Yves Congar sníval o tom že čirkev bude chudobná a slúžiaca a napísal o tom aj knihu. To sa nielen v Paríži a v Ríme cez pápeža Františka ale aj v iných miestach sveta dnes stáva skutočnosťou. Na vnútornom vybavení je zaujímavé aj to že po vstupe do katedrály vás privíta krstiteľnica. Všetko začína krstom. Takto je každý pokrstený vložený do Kristovho tela a tvorí jeden z jeho údom, ktorým sa Boh skláňa k iným ľuďom. A to nielen teraz v tomto adventnom čase či počas Vianoc ale počas celého roka. Prežívame deštrukcie na rôznych úrovních ale aj rekonštrukcie a povstanie z popola. Cesta života je aj pre Notre Dame nádejou v lepšiu budúcnosť. Čas slávností znovuotvorenia sa vikendom 7-8. decembra nekončí ale bude pokračovať až do slávnosti Zoslania Ducha svätého 8. júna 2025. V tom čase privíta milióny návštevníkov. Prvé dni sú v ňom aj omše 3x denne a za rôzne skupiny ľudí v cirkvi. Na tieto prvé týždne už sú pre jednotlivcov len posledné registračné vstupenky. Skupiny sa budú mocť zúčastniť prehliadky chrámu v Paríži od januára 2025 kedy začína aj Jubileum 2025. Je k tomu pripravená aj nová aplikácia Notre-Dame de Paris.
V katedrále Notre Dame v Paříži se chystají otevřít zapečetěný sarkofág. Sarkofág je podle vědců ve velmi dobré kondici bez strukturálního poškození, našli na něm jen pár drobných puklin. Objevili ho společně s jinými hrobkami a předměty asi 20 metrů pod zemí během restaurátorských prací. Hrobky pravděpodobně pochází ze 14. století. Pomocí endoskopické kamery, kterou prostrčili přes jednu z trhlin, už vědci do hrobky nahlédli. Zaznamenali zbytky látek a organickou hmotu, jako jsou vlasy a rostliny, společně s objekty, které ještě nebyly identifikovány. Sarkofág bude brzy odeslán do Institutu soudního lékařství v Toulouse, kde by se mohla použít technologie uhlíkového datování, aby se dozvěděli více o osobě a předmětech uvnitř. Kromě hrobek, soch, plastik a středověkého keramického nábytku tým během výkopových prací odkryl i malované fragmenty původní zástěny. Byla postavena přibližně v roce 1230 a zničena v 18. století. Restaurátorské práce pokračují a podle prezidenta Emmanuela Macrona se očekává, že katedrála Notre Dame bude veřejnosti zpřístupněna na jaře 2024, právě v době olympijských her v Paříži. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
HLAVNÍ UDÁLOSTI | Katedrála Notre Dame „zpět ve světle“ po slavném znovuotevření
Tuesday 25. 8. 2026, 12:27 28° C Today 28°C Wednesday 26°C Thursday 22°C Friday 22°C Saturday 12h 26°C