Na ten dubnový večer roku 2017 nikdy nezapomenu. A dal bych cokoliv, abych mohl měl sílu změnit zběsilou krutost osudu,“ vyprávěl Rajtoralův velký parťák David Limberský ve svojí autobiografii Byla to jízda. „Zrovna jsme se vraceli klubovým autobusem z Prahy do Plzně, skleslí, protože jsme prohráli na Spartě 0:2. V tom nám všem na mobilech pípla SMS. Odesílatelem byl Kolda (Daniel Kolář, který s Rajtoralem hrál ve stejném klubu - pozn. aut.) a já na displeji četl: Kluci je to strašný, Franta je mrtvý…“
František Rajtoral se narodil 12. března 1986 v Příbrami. Tady začal kopat do míče - nejprve za Kovohutě, později za Marilu Příbram, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Už jako mladík vynikal talentem, rychlostí a zápalem pro hru. Z Příbrami vedla jeho cesta do Baníku Ostrava, kde si rychle vydobyl místo v základní sestavě. S Viktorií Plzeň pak zažil zlaté roky - mistrovské tituly, Liga mistrů, pohárové bitvy, ve kterých byl často klíčovým mužem. Málokdo zapomene na jeho ofenzivní výpady, kdy dokázal rozhýbat hru a strhnout spoluhráče i fanoušky.
Jeho poslední fotbalovou štací byl turecký Gaziantepspor. Právě tam, daleko od domova, přišla 23. dubna 2017 tragická zpráva. František Rajtoral zemřel ve věku pouhých 31 let. Zpráva o jeho smrti otřásla fotbalovým světem. Podle tehdejších informací ze zahraničí měl František v Turecku finanční problémy. Klub mu dlouhodobě neplatil, což údajně vedlo k tíživé situaci.
„Měli jsme k sobě velice blízko. Když jsme jezdili na zápasy nebo na soustředění, byli jsme spolu ubytovaní. Byli jsme velcí parťáci.“ Oba kamarádi a spoluhráči si představovali, jak jejich přátelství bude pokračovat i po kariéře. Až do smrti. Po dobrovolném odchodu Františka Rajtorala se o jeho smrti vyrojilo hodně spekulací. Jak to s odstupem času vnímá David Limberský? „Působil na mě úplně v pohodě. Nechápal jsem to. Bezprostředně po té tragédii jsem se snažil přijít na to, jak se to mohlo stát. Vím jen jedno - že chtěl v Turecku skončit, a jakmile by to zabalil, měli jsme jet s holkama na společnou dovolenou do Dubaje. Těšil se na to, bohužel už na to nedošlo.“
Svazová paměť často zmiňuje, že Rajtoral bojoval se závislostí na hazardu a procházel těžkými psychickými stavy. Třísla ho trápila a výkyvy nálad ho provázely během působení v Ostravě i během zlatých let v Plzni. Klub v Plzni i baníkovské období znaly jeho psychické problémy, ačkoli oficiální verze bývá často uváděna jako únava. Léčba depresí a závislostí je náročným běháním na dlouhou trať, a i když mu spoluhráči a blízcí nabízeli pomoc, Rajtoral ji často odmítal. Terapie, pobytová i ambulantní, popsané psycholožkou Evou Čermákovou, bývaly někdy úspěšné, jindy nikoli. Deprese a hazard se staly fatálním kombinací, která vyústila v nejtěžší rozhodnutí.
„Člověk musí chtít sám, jinak se pomoct nedá. Speciálně sportovní sázky se naoko zdají jako snadný výdělek a problém se rozvíjí velmi postupně a nenápadně,“ upozorňuje Čermáková. František Rajtoral tedy čelil devastujícím problémům: finančním dluhům, dluhům vůči pojištění a leasingovým závazkům, a zároveň rozchodu s dlouholetou partnerkou Hrůzkovou. V Turkiye mu za pár měsíců měl být vyplacen pouze dvě výplaty; Aleksinční morálka klubu z Turků mu ztížila situaci. Bez podpory z okolí se Rajtoral utápěl v dluzích a problémech, až to vyvrcholilo v jeho sebevraždu.
František Rajtoral byl nejen fotbalistou - byl i cestovatelem mezi sporty a koníčky. Miloval auta, ale i koně; vyzkoušel adrenalinové aktivity jako bungee jumping či tandemový seskok. Připouští, že jeho životní motto je carpe diem, i když jeho kariéra i soukromý život nebyl vždy jednoduchý. Prozradil, že víra mu pomáhala zejména v období boje s únavovým syndromem, a že víra byla pro něj formou psychické podpory. Rád chodil do kostela a našel v ní uklidnění - s babičkou sdílel víru i ve volném čase.
Fenomén Rajtorala zahrnoval i jeho vliv v reprezentaci. V 21 letech debutoval za českou reprezentaci do 21 let a později hrál za národní tým v období 2012-2014, účast na EURA 2012 a zápasy přátelské i kvalifikační. Po čtyřech letech v Baníku přešel do Plzně, kde se stal symbolem vzestupu Viktorie a kde znovu ukázal svou sílu i oslabení. Zkušenost s sportovním psychologem, kterou absolvoval v reprezentaci, se stala součástí jeho příběhu - i když na příběh po stránce kariéry to změnu nepřineslo.
Ve vzpomínkách spoluhráčů zůstává Rajtoral jako veselý, upřímný a oblíbený člověk - „veselý kluk, který miloval fotbal a dokázal rozproudit hru i náladu v kabině“. Tragédie jeho smrti inspirovala Českou asociaci fotbalových hráčů k větší pozornosti duševního zdraví sportovců. Asociace uvedla, že bude pokračovat v osvětě, vzdělávání hráčů a poskytování podpory, aby se podobné tragédie neopakovaly. Mezitím vzpomínky vyvažují jeho sportovní odkaz - z Litavky po Plzeň, z Baníku do Evropy a nakonec do tureckého Gaziantepsporu, kde na něj vzpomínají kamarádi, fanoušci i lidé, kteří s ním sdíleli hřiště i život mimo něj.
TOP 25 osobností: František Rajtoral
Klíčové momenty kariéry a osobního života
- Debut v Příbrami a rychlý vzestup do Baníku Ostrava
- Zlaté roky v Plzni, evropské boje a první zkušenost s Ligu mistrů
- Hostování v Hannoveru 96 a návrat do Viktorie
- Přestup do Gaziantepsporu a závěrečné období kariéry
- Problémy se zdravím, závislost na hazardu a deprese
- Smrt 23. dubna 2017 a reakce fotbalového světa
V životní rovině Rajtoral ukázal, že sportovní hvězdy čelí vážným osobním problémům, o nichž se veřejně nemluví. „Jeho hvězda začala stoupat na fotbalové nebe v Příbrami. Následně působil čtyři sezóny v ostravském Baníku, kde zažil vzestupy i pády. František Rajtoral, záložník Viktorie, je také věřícím člověkem a milovníkem rychlých aut.“
Jeho příběh připomíná důležitost podpory ze strany klubů, spoluhráčů a sportovních psychologů. „Agent nebo vlivní činitelé z klubů mohou hráče podpořit, aby měl člověk pocit, že na to není sám. Mohou ho motivovat, někdy i suplovat rodinu. Sílu změnit myšlení člověka ale nemá asi nikdo,“ uvedla Čermáková.
František Rajtoral zůstává v srdcích fanoušků viktoriánů a jeho odkaz ukazuje, jak bohaté může být dědictví profesionálního sportovce - nejen triumfy, ale i zápasy s vnitřními démony, které často zůstávají skryté za perspektivou publika a světlé kariéry.