V těchto dnech se dokončuje tisk publikace o slánských františkánech - Františkánký klášter ve Slaném 1655 - 1950 - bude v prodeji již na zahájení výstavy 10. Úvod napsal ThLic Petr Regalát Beneš ofm, který působí v pražském klášteře u Panny Marie Sněžné.
Skicu dějin kláštera, komentář k výtvarným památkám, seznam představených kláštera, přehled lektorů filosofického studia a nekrologium slánských františkánů připravil Vladimír Přibyl.
Záměrem autorů publikace rovněž bylo vtisknout dílku případnou grafickou úpravu, kterou navrhl Ivo Horňák.
Publikaci vydává Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s Městským úřadem Slaný a Českou provincií menších bratří - františkánů.
Její vydání finančně podpořilo Ministerstvo kultury.
Co odhalily antropologické průzkumy kosterních pozůstatků domnělých umučených mnichů ze 17. století?
V sobotu 13. října 2012 se v pražské katedrále sv. Víta uskuteční beatifikace 14 pražských mučedníků.
Pražští mučedníci byli bratři františkáni, kteří roku 1604 obydlili trosky kláštera u Panny Marie Sněžné, začali ho renovovat a sloužit zde duchovní službou.
Bedřich Bachstein a jeho řádoví spolubratři pak zemřeli o masopustní noci v roce 1611.
Tehdy je pobil rozvášněný dav po vpádu pasovských vojsk do Prahy.
V klášteře Panny Marie Sněžné byly vyzdviženy ostatky řádových bratří, které byly podrobeny antropologickému výzkumu.
Ten potvrdil, že většina nalezených ostatků františkánům skutečně patřila.
Detaily antropologického výzkumu a další podrobnosti případu jsou tématem dnešní Třetí dimenze.
V jakých dobových souvislostech k události došlo? Co všechno prozradily vyzdvižené ostatky? Jaký bude jejich další osud?
Na otázky Jana Burdy odpovídají RNDr. Vítězslav Kuželka z antropologického oddělení Národního muzea a Petr Regalát Beneš, františkán z pražského kláštera Panny Marie Sněžné.
Témata Třetí dimenze od 8. října do 12.
Příchodem Františkánů - řádu Menších bratří-observantů začíná nové období dějin našeho kostela a kláštera.
s Boží pomocí, přes řadu nepříznivých období, počínaje rokem 1611, přes dobu Josefa II.
Řád sám vznikl r. 1517 jako přísnější větev původního řádu minoritů a do našich zemí přišel zásluhou sv. Jana Kapistrána.
Původně byly české kláštery františkánů součástí rakouské provincie řádu, v r. 1467 ustavena samostatná česko-moravská provincie sv. Pražský klášter nebyl sice prvním domem Minoritů observantů u nás, v samotné Praze pobývali Františkáni v letech 1461-1483 v býv. klášteře při dnes zrušeném kostele sv. Ambrože, nyní dům u Hybernů, řada starších klášterů byla založena již v 15. století mimo Prahu.
První jednání začala r. 1603, kostel a klášter byly pak františkánům odevzdány definitivně r. 1606, přes určité námitky karmelitánů, kteří posléze obdrželi jako náhradu kostel.
Základní kámen položil sám nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic v r.
Františkáni se po svém příchodu ihned pustili do plnění svých úkolů, mezi než patřila jak činnost kazatelská, tak i jejich širší působení na poli disputací s jinověrci a jejich získávání pro katolickou církev.
Velká péče byla ovšem od počátku věnována i obnově kostela a kláštera.
Hlavní obnovitelské úsilí se soustředilo na kostel, jehož torzo, chór kdysi tak velkoryse projektovaného kostela byl zaklenut dnešní klenbou.
Ta, ačkoliv vysoká 33 m, zdaleka nedosahovala výšky původní klenby gotické.
Prvních 17 bratří přišlo do opraveného kláše těra v roce 1607, avšak po masakru roku 1611 byl fakticky znovu osazen novými řeholníky.
Byly opraveny a rozšířeny klášterní budovy, ve druhé pol. 17. století vznikly boční kaple v nádvoří v prostoru nedokončené lodi.
Dokončena byla i vnitřní výzdoba kostela, pocházející zčásti ještě z doby Rudolfa II, zbudován oltář z nadání Jana z Talmberka, jehož znak lze spatřit nad hlavním oltářním obrazem.
K nejstarším částem výzdoby patří malby na klenbě s postavami františkánských světců a mariánským monogramem v presbytáři vč. monogramu Rudolfa II. z doby po r. 1620 pocházejí postavy fratišk. světců na stěnách, připisované sochaři Arnoštu Heidelbergerovi, který se svou dílnou je autorem i rozměrného hlavního oltáře z roku 1649-51, nejvyššího oltáře v Praze.
z počátku 17. století je i mramorování stěn a přípor, stejně jako v 19. stol. zaniklé sgrafito na průčelí kostela.
Portál kostela je z druhé pol. 17. V průčelí fary se zachovala část pozdně renes. V nádvoří před kostelem, tvořícím jakýsi ambit pak byla postavena samostatná kaple P. Marie Královny, zvaná Porcinculská, pohřební kaple Talberků (zbořena koncem 19. století).
V 18. století dochází jen k drobným změnám, kdy v nádvoří naproti kapli P. Marie pomocné neboli Pasovské, vzniká kaple sv. Jana Nepomuckého, zatímco dvě kaple sv. Brikcí a sv. Hedviky na západní straně pohltila později budova fary.
Sv. Jan Nepomucký byl ovšem v kostele připomenut ještě jednou - na fresce v kapli sv. V.
V první polovině 18. století vznikly v kostele 4 boční oltáře a kazatelna.
K významným činům tohoto období patří vybudování klášterní knihovny nad kaplí sv. Jana Nepomuckého v r. 1678 a umělecky vybavené v 18.
Nastalo delší období klidného života kláštera, i když ne bez souvislostí s některými významnými událostmi, které zasáhly do jeho života, jako byl např. mor v r. 1680 nebo 1713, kdy se františkáni nabídli ke službě nemocným.
Byla to i doba snah o blahořečení 14. bratří umučených r. 1611 za P. Bernarda Sanniga, ovšem neúspěšná.
Slavnosti, konané r. Konec tomuto období učinily reformy Josefa II, které život kláštera utlumily na řadu let.
Dekretem z r. 1780 císař klášter sice, jako řadu jiných přímo nezrušil, ale zasáhl do jeho života výrazným omezením a především tím, že řádu odňal kostel i faru, k níž byla přidělena farnost od zrušeného kostela Panny Marie na Louži na Starém Městě.
Klášteru bylo zakázáno přijímat novice, čímž byl prakticky zamezen jeho další rozvoj. Klášteru byla odňata i klášterní nemocnice. Noviciát byl obnoven až ve 30. letech 19. Kaple sv. Hedviky a sv. Brikcí v západní části nádvoří byly pak podle projektu Fr. Zelinky přestavěny v dnešní farní budovu P. Marie na Louži a provoz kostela a kláštera oddělen. Kostel byl sice v majetku řádu ponechán, včetně povinnosti jej udržovat, ale jeho používání dáno do pravomoci faráře světského.
Tento stav byl napraven až r. V souvislosti s přenesením fary P. Marie na Louži a jejím zbořením byly k P. Marii Sněžné přeneseny i některé části mobiliáře, zejména pozdně gotická křtitelnice z r. 1480 a dva svícny z konce 17. století.
V době užívání fary a kostela světským farářem chátrala i kaple Panny Marie Královny, používaná jako kůlna a posléze zbořená v závěru 19..
Regotizační úsilí zasáhlo kostel P. Marie Sněžné jen částečně, zejména úpravou průčelní stěny odstraněním sgrafitové výzdoby fasády a pořízením nového mozaikového obrazu Madony.
Velmi citlivě byla naopak provedena restaurace interiéru kostela v r. Meziválečném období se rozvíjel duchovní život kláštera, který je spojen např. se jménem teologa Jana Ev. Nová rána, trpce připomínající pohnuté dějiny v husitském období, přišla v podobě státního zásahu v r. 1949-50.
Po pádu diktatury 1989 se do kláštera vrátilo zpočátku jen několik z těch řeholníků, kteří byli odtud vyhnáni, dnes ovšem klášter žije opět novým životem, vyšla z něho od té doby již řada nových, mladých řádových kněží.
z událostí tohoto období je v živé paměti návštěva řádového generála v r.
Po některých úpravách v budově kláštera i fary proběhla i oprava exteriéru kostela, zvláště krovu a střechy, které byly za dlouhou dobu neúdržby ve špatném stavu.
Postupně, s ohledem na finanční možnosti, se uskutečňuje i celková oprava a restaurování interiéru, který ožil původní živostí renesančních maleb na stěnách i v obnovené kráse hlavního a dvou bočních oltářů.
Další z oltářů, nesoucí Rainerův obraz Zvěstování, bude restaurován v nejbližší době.
Kostel Panny Marie Sněžné je důležitým poutním místem.
V boční kapli sv. Michala jsou totiž uloženy ostatky blahoslavených Bedřicha Bachsteina a druhů, františkánů, kteří tu byli umučeni v roce 1611.
Bratři z pražského kláštera spravují zdejší farnost, dále pak farnost sv. Anežky na Spořilově, farnost sv. Alžběty v Praze-Kbelích a poutní místo v Hájku u Červeného újezdu.
Díky své poloze v centru města je kostel také místem, kde jsou až šest hodin denně kněží připravení ke zpovědi.
Kontakt
Konvent u kostela Panny Marie Sněžné
Jungmannovo nám. duchovní správy Praha - Spořilov
Bonaventura Ondřej Čapek1980provinční ministr
Filip Jan Rathouský1971administrátor farností Praha-PMS a Kbely
Gabriel Miroslav Kubík1955Jakub František Sadílek1978provinční vikář
Lukáš Bradna1966kaplan pro farnost Praha-Kbely
Jan Kapistrán Gajdoš1985vikář konventu, kaplan farnosti Praha-PMS
Regalát Petr Beneš1963člen spol. duchovní správy Praha-Spořilov, archivář
Něco z historie
Observanti přišli do Prahy poprvé roku 1460 a usadili se u sv. Ambrože na Poříčí, odkud však byli r. 1483 vyhnáni. Vrátili se r. 1604, kdy jim císař Rudolf II. daroval zpustlý bývalý klášter karmelitánů Panny Marie Sněžné na Novém městě pražském. Obnova kláštera i kostela začala hned po příchodu bratří za vydatné mecenášské pomoci pána z Lobkovic.15. února 1611 během nepokojů vyvolaných vpádem pasovských žoldnéřů, byl klášter napaden ozbrojeným lidem a 14 řeholníků bylo surově povražděno. Usmrcení bratři se od počátku těšili pověsti svatosti a 13.10. 2012 byli blahořečeni.
Již v říjnu 1611 přišli k P. Marii Sněžné noví františkáni a působili zde bez přerušení až do komunistického záboru roku 1950. V 2. pol. 17. století byl klášter rozšířen, rozkvět prodělalo i zdejší řádové studium. Klášter odchoval i misionáře a obětavé ošetřovatele nemocných morem.
Po skončení totalitní éry byla od roku 1990 činnost kláštera postupně obnovena. Bratři se nejprve scházeli na přilehlé faře, kterou dal kdysi vybudovat Josef II.
tags: #frantiskani #prah #regalat