Katolická církev nebyla monolitická ani co se týče vztahů k ženám. RFK - Tři písmeny, která označují skupinu lidí spojující křesťanství a feminismu, vstoupily do veřejného prostoru několika happeningy a upozorňovaly na nerovnost postavení žen v římskokatolické církvi. RFK pocházejí z různých církví a mají za sebou různé cesty k víře. Feminismus a jeho teoretický aparát je podle nich jednou z cest, jak se vyrovnat s formováním vlastního života skrze církevní instituci.
Ve studiu o katolických aktivistkách na přelomu 19. a 20. století hraje klíčovou roli dvojice Augusta Rozsypalová a Františka Jakubcová. „Když jsem se dostal ke korespondenci těchto dvou žen, znamenalo to v mém bádání doslova koperníkovský obrat,“ vysvětluje Jiří Havelka, jehož kniha vznikla jako dizertační práce na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Výtka duchovního rádce Bárty směrem k Jakubcové, která se zastala jedné sociálnědemokratické feministky, cituje Havelka ve studiu; taková výtka dobře reprezentuje podezření, do kterého Jakubcová upadala mezi katolickými duchovními a politiky před první světovou válkou.
Hergot! RFK se označuje skupina lidí, kteří se hlásí k neobvyklé kombinaci dvou tradic: křesťanství a feminismu. Požadavky katolických političek před první světovou válkou byly přitom skutečně pokrokové, zahrnovaly všeobecné pasivní i aktivní volební právo pro ženy a sociální opatření pro chudé. Ke spíše konzervativnímu politickému pólu se obě výrazné ženy hnutí přimkly po první světové válce. S nástupem demokratické republiky totiž byla většina jejich dosavadních požadavků splněna; postavily se tak proti agendě sekulárních feministek a protestovaly např. proti legalizaci potratů.
Jaké byly životní osudy Rozsypalové a Jakubcové a jaká byla politická krajina českého katolicismu na přelomu 19. a 20. století? Kniha, rozhovory a související prameny otevírají pohled na proměny sebepojetí organizovaných katolických žen, na jejich strategie a vyjednávání s katolickými muži a na to, jak se z katolického prostředí rodily snahy o veřejnou roli žen.
Katolické političky: pohled katolicismu a protestantismu na ženu v první polovině 20. století v Československu a další související práce ukazují, že veřejná činnost katolické ženy v 20. století nebyla jen o pasivní participaci; šlo o vyjednávání struktur uvnitř církve i o odklon od tradičních genderových očekávání. Katolický ženský tisk a boj za volební právo žen (přelom 19. a 20. století) ilustrují, jak se tito aktivisté snažili spojovat náboženské hodnoty s politikou a sociálním postavením žen.
V kontextu dějin českého katolicismu na konci 19. a začátku 20. století je důležité sledovat, jak se měnila role žen v organizacích a jaké nástroje vyhledávaly pro prosazení svých práv. Názory českých ženských katolických spolků na politickou aktivitu žen (20. a 30. léta 20. století), obrazy ženství v náboženských kulturách a další výzkumy ukazují, že náboženství nebylo překážkou, ale často motivací k veřejnému působení žen.
Diskuse o tom, co dělaly české katolické feministky před sto lety, pokračuje i v dnešních rozhovorech a vědeckých pracích. Rozhovor o katolických aktivistkách v pořadu Hergot! ČRo Radio Wave z roku 2018 oživuje téma a přináší současné reflexe na aristokracii i kritiku církevních struktur. Katolická církev nebyla vždy monolitická ani co se týče vztahů k ženském právům; tato různorodost se odráží i ve veřejné činnosti žen a v jejich vlivu na politické a sociální změny.
V zeměpisném a historickém kontextu České republiky na přelomu 19. a 20. století se tedy ukazuje významný trend: vzrůstající prostor pro ženy ve veřejném a politickém životě v rámci katolického prostředí, který byl posléze částečně realizován i v období první československé republiky. Tímto způsobem se formovala katolická feminismu a její specifická cesta, která se nebála kombinovat víru s aktivitou pro práva žen a sociální spravedlnost.
RFK a ROZSYPALOVÁ s Jakubcovou představují významný příklad toho, jak lze v katolickém prostředí spojovat duchovní tradici s moderním feministickým programem a jaké byly reakce tehdejšího duchovenstva i politiky. Životní příběhy těchto žen ukazují, že cesta k rovnoprávnosti a sociálnímu zajištění pro ženy byla dlouhá a plná vyjednávání v rámci katolické komunity a společenského diskurzu.
